Pl.ÚS 14/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 14/10 ze dne 1. 7. 2010 241/2010 Sb. N 133/58 SbNU 67 K právu domáhat se ochrany svých práv u soudu z hlediska věřitelů v insolvenčním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 1. července 2010 sp. zn. Pl. ÚS 14/10 ve věci návrhu SCA Packaging Česká republika, s. r. o., se sídlem Teplická 109, Jílové, Středočeské plynárenské, a. s., IČ: 60193158, se sídlem Novodvorská 803/82, Praha 4, a RWE Energie, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, na zrušení § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (nález byl vyhlášen pod č. 241/2010 Sb.). I. Ustanovení § 192 odst. 1 věty první včetně věty za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem 31. 3. 2011. II. Ve zbývající části se návrh odmítá. Odůvodnění I. Průběh řízení 1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti shora citovaných navrhovatelek proti rozhodnutím insolvenčního správce dlužníka a proti postupu Městského soudu v Praze v rámci uvedených insolvenčních řízení, spojené s návrhem na zrušení § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 2. Plénum Ústavního soudu spojilo všechny tři návrhy a věc je vedena pod sp. zn. II. ÚS 1412/09. 3. Druhý senát Ústavního soudu neshledal důvod k odmítnutí ústavní stížnosti navrhovatelek podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť uplatněním napadených ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou splněny formální předpoklady jejího projednání dle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost nebyla shledána zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, proto ve smyslu § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Rekapitulace návrhu a podstatných částí vyjádření účastníků 4. Navrhovatelka SCA Packaging Česká republika, s. r. o., uvedla, že s jinými věřiteli předložila insolvenčnímu správci obsáhlý právní rozbor, podrobnou právní argumentaci svědčící pro popření pohledávek jiných věřitelů a navrhla důkazy, které by si měl obstarat k řádnému zjištění pohledávky. Návrhy na provedení důkazů se insolvenční správce nezabýval a taktéž se nezabýval ani právní argumentací uvedenou v právním rozboru. Jestliže se Městský soud v Praze v průběhu insolvenčního řízení dozvěděl, že významná část věřitelů důvodně zpochybňuje pohledávky vedlejších účastníků, které mají rozhodující vliv na uspokojení pohledávek ostatních věřitelů, měl uložit insolvenčnímu správci se těmito podněty zabývat a provést podrobná šetření o zpochybňovaných pohledávkách. Městský soud však zůstal v rámci své dohlédací činnosti naprosto nečinný. Při přezkumném jednání se omezil pouze na poučení dle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona a poučil věřitele, že nemají právo popírat pohledávky jiných věřitelů. 5. Navrhovatelka Středočeská plynárenská, a. s., uvedla, že insolvenční správce i soud nevěnovali patřičnou pozornost nejen tvrzeným skutečnostem a právním námitkám navrhovatelky a dalších věřitelů vyjmenovaných výše, ale zejména navrženému a dokonce předloženému důkazu v podobě "analýzy peněžních toků ve společnosti Bohemia Crystalex Trading, a. s., v r. 2001". O tomto důkazu nebylo ani insolvenčním správcem ani soudem rozhodnuto. 6. Navrhovatelka RWE Energie, a. s., uvedla, že na přezkumném jednání požadovala, aby pohledávce Citibank byla věnována zvláštní pozornost, o pochybnostech ohledně této pohledávky byl předem písemně vyrozuměn i soud a písemně i ústně insolvenční správce. Soud nato sdělil navrhovatelce, že jí byla dána možnost vyjádřit se písemně k pohledávkám Citibank a nebude připuštěno popírání pohledávek věřiteli, které insolvenční zákon neumožňuje. Navrhovatelka RWE Energie, a. s., soudu navrhla uložit insolvenčnímu správci, aby bylo jeho rozhodnutí k pohledávce Citibank čteno a vzhledem ke konečnému charakteru přezkumu podáno k námitkám navrhovatelky řádné odůvodnění. Insolvenční správkyně sdělila, že insolvenčnímu správci nepřísluší zabývat se v rámci přezkumu pohledávek tvrzeními věřitelů, analýzami účetních závěrek a právními úvahami, a toto by mělo náležet výhradně soudu. Ve vyjádření insolvenční správkyně tak veřejně nezazněl ani jeden argument, který by vyvracel závěry právních stanovisek předložených navrhovatelkou. Přesto se s tím soud spokojil. 7. Navrhovatelky namítají ve vztahu k napadeným ustanovením insolvenčního zákona, že nesprávné přihlášení, resp. uznání (nepopření) konkrétních pohledávek určitých jiných věřitelů v insolvenčním řízení insolvenčním správcem značí v důsledku zkrácení uspokojení jejich pohledávek, tedy dotčení jejich práv, především práva vlastnického. Rozhodnutí insolvenčního správce o uznání nebo popření pohledávek totiž určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení (včetně dalších důsledků). V případě uznání pohledávky věřitele se tedy důsledně vzato rozhoduje (mimo jiné) o výši (poměrného) uspokojení ostatních přihlášených věřitelů, jejichž pohledávky si vzájemně konkurují. Pokud insolvenční správce nepopře sporné pohledávky, nedá ostatním věřitelům možnost, aby skutečná pravost, výše a zajištění pohledávek byly zjištěny před nezávislým a nestranným soudem, a není tak naplněn požadavek základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Postavení insolvenčního správce, tak jak je upraveno insolvenčním zákonem, rozhodně nelze stavět naroveň nezávislého a nestranného soudního orgánu, jak jej předpokládá čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Základními atributy nezávislosti a nestrannosti soudního orgánu je zejména neodvolatelnost, nepřeložitelnost a ustanovení do funkce bez časového omezení. Insolvenční správce dále nesplňuje atributy nesesaditelnosti, neboť podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona je odvolatelný, a to na základě hlasování většiny všech přihlášených věřitelů počítané podle výše pohledávek. Vzhledem k tomu, že popřením pohledávky jiného věřitele chrání věřitel současně své majetkové - a tudíž základní - právo, porušují napadená ustanovení i čl. 4 Ústavy, čl. 13 Úmluvy, a též čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Důvodem přijetí napadených ustanovení patrně bylo zneužívání popěrného práva některými věřiteli a snaha maximálně zrychlit insolvenční řízení. Tento jistě legitimní cíl však musí být v souladu s principem proporcionality (přiměřenosti), který je vyjádřen v čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož pří omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Napadená ustanovení dle přesvědčení navrhovatelek zcela vybočila z mezí přiměřenosti, neboť princip rychlosti nepřiměřeně upřednostnila před principem ochrany majetkových práv věřitelů. Evropský soud pro lidská práva (dále též jen "ESLP") vždy v těchto otázkách zdůrazňuje zásadu spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem společenství (i společnosti) a právem jednotlivce na ochranu majetku a v této souvislosti vždy zkoumá, zda zásahy státu do majetkových práv jednotlivce nejsou pro něho přílišným a nepřiměřeným břemenem. 8. V doplnění návrhu uvedla navrhovatelka RWE Energie, a. s., zejména, že absence popěrného práva a současná podoba insolvenčního zákona konvenuje zájmům velkých a z podstaty jejich podnikání vždy zajištěných věřitelů - bank, a poškozuje tak ostatní nezajištěné věřitele, jejichž míra uspokojení se dle nového insolvenčního zákona oproti dříve aplikovanému zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, údajně (a zcela neodůvodněně) snížila z průměrných 9 na 4 % (údaje jsou neověřené). Je veřejným tajemstvím mezi insolvenčními správci, že pohledávky bank v České republice není třeba podrobovat důkladnému přezkumu, neboť panuje silné přesvědčení, že banky zastoupené renomovanými právními kancelářemi chyby při vzniku, správě a vymáhání svých pohledávek zkrátka nedělají. Zákonné požadavky na osobu insolvenčního správce ani možnost domáhat se ex post vůči insolvenčnímu správci náhrady škody nemohou být vnímány jako adekvátní opatření vyvažující odepření věřitelského popěrného práva. Podle čl. 13 Úmluvy a ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva ovše