Pl.ÚS 14/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 14/24 ze dne 28. 5. 2024 Náhrada majetkové újmy sekundárních obětí v důsledku zásahu do jejich tělesné a duševní integrity   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky S. P., zastoupené Mgr. Ing. Klárou Bunovou, advokátkou, sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2022 č. j. 25 Cdo 2702/2021-73 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2021 č. j. 16 Co 145/2021-50, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, zastoupené JUDr. Radimem Kroftou, advokátem, sídlem Rybná 678/9, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2022 č. j. 25 Cdo 2702/2021-73 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2021 č. j. 16 Co 145/2021-50 bylo porušeno právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručené čl. 7 odst. 1 a na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Právní názor druhého senátu Ústavního soudu se rozchází s dlouhodobě zastávaným právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným též v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 281/2019 (publikovaném pod č. 107/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu - dále jen Rc 107/2020). Proto se druhý senát rozhodl v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 (publikovaném pod č. 52/2014 Sb.) předložit věc plénu Ústavního soudu. II. Podstata věci 3. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala na vedlejší účastnici (pojišťovně) náhrady (majetkové) újmy na zdraví v podobě ztráty na výdělku a účelně vynaložených nákladů léčení s tvrzením, že újma na zdraví jí vznikla následkem dopravní nehody, kterou dne 5. 7. 2016 zavinil řidič vozidla, jehož provozovatel byl z titulu odpovědnosti za škodu z provozu vozidla pojištěn u vedlejší účastnice. Při dopravní nehodě byli usmrceni nejbližší příbuzní stěžovatelky - snacha a dvě nezletilá vnoučata. Syn utrpěl těžká zranění s následnou psychickou újmou ze ztráty rodiny. 4. Přesně řečeno stěžovatelka se po vedlejší účastnici nedomáhá náhrady újmy, nýbrž pojistného plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění, které má újmu pokrýt. Pro účely rozhodnutí v této věci je ale podstatné, zda provozovatel vozidla, jehož řidič zavinil nehodu a který byl pojištěný u vedlejší účastnice, odpovídá za újmu stěžovatelky. Jedině pak totiž může být vedlejší účastnice povinna k pojistnému plnění stěžovatelce podle zmíněného ustanovení. Z tohoto důvodu se dále uvedený text zabývá prioritně existencí odpovědnosti (provozovatele vozidla) za újmu a povinností vedlejší účastnice k pojistnému plnění jen takto zprostředkovaně. Ústavní soud si je tedy vědom toho, že stěžovatelka vůči vedlejší účastnici neuplatňuje právo na náhradu újmy, nýbrž právo na pojistné plnění z titulu pojištění a pokud se dále případně zmiňuje odpovědnost vedlejší účastnice za újmu, případně její plnění na náhradu újmy, jde o zjednodušení v uvedeném smyslu. III. Obsah souvisejících rozhodnutí 5. Obvodní soud pro Prahu 6 svým mezitímním rozsudkem ze dne 14. 1. 2021 č. j. 19 C 113/2020-32 shledal žalobu stěžovatelky na zaplacení majetkové újmy co do základu důvodnou. Z rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že stěžovatelce byl v důsledku nehody diagnostikován těžký stupeň deprese. Stěžovatelka a její manžel byli pro přetrvávající a ochromující depresi "invalidizováni". Syn se po dlouhé pracovní neschopnosti vrátil do pracovního procesu (na částečný úvazek). Následky rodinné tragédie se promítnuly i do vzájemného vztahu stěžovatelky a jejího manžela a mají zásadní a trvalý dopad na životy postižených. Ke zlepšení psychického stavu stěžovatelky nedošlo ani později. V dubnu 2018 psychiatr konstatoval, že u stěžovatelky přetrvává těžká depresivní porucha, posttraumatická stresová porucha. V době od 7. 7. 2016 do 18. 3. 2017 (tj. 182 pracovních dnů) byla stěžovatelka v pracovní neschopnosti. Za uvedené období se její příjem razantně snížil. V březnu 2017 posoudila Okresní správa sociálního zabezpečení ve Svitavách zdravotní stav stěžovatelky a stanovila pokles její pracovní schopnosti o 70 %, což odpovídá invaliditě III. stupně. Rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu shledal posudkový lékař v těžké depresivní poruše bez psychotické symptomatologie, poruše přizpůsobení se v tíživé životní situaci a v těžké depresivní reakci. Bylo konstatováno plné vymizení pracovního potenciálu. Stav stěžovatelky byl vzhledem k věku a tíži onemocnění shledán trvalým. 6. O nároku stěžovatelky na odčinění duševních útrap při usmrcení osob blízkých, uplatněném podle § 2959 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též o. z.), bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 1. 2020 č. j. 9 C 140/2019-114. Vedlejší účastnice vyplatila stěžovatelce před podáním žaloby pojistné plnění na jednorázové odškodnění duševních útrap ve výši 1 000 000 Kč a na základě uvedeného rozhodnutí soudu dále částku 391 250 Kč s příslušenstvím. Soud v uvedeném řízení dovodil u stěžovatelky a jejího manžela naplnění kritérií pro zvýšení základní částky odškodnění v maximální možné míře, neboť vzal za prokázané, že jejich vztahy se zemřelými byly velice intenzivní. Soud přiznal stěžovatelce i jejímu manželovi náhradu ve výši 397 500 Kč ve vztahu ke každému ze zemřelých nezletilých vnoučat a částku 596 250 Kč jako náhradu ve vztahu k zemřelé snaše. Celkem bylo stěžovatelce na náhradě duševních útrap při usmrcení tří blízkých osob přiznáno 1 391 250 Kč. 7. Z mimořádně kvalitně odůvodněného rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že nalézací soud vzal při rozhodování v potaz nejen stávající zákonnou úpravu a dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, ale i závěry doktríny. Obvodní soud uzavřel, že v projednávané věci lze dovodit příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy stěžovatelky. V projednávané věci nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou na zdraví stěžovatelky coby sekundární oběti. Škůdcem způsobené tragické úmrtí členů rodiny bylo nepochybně podstatnou a rozhodnou příčinou, která se podílela na újmě na vlastním zdraví stěžovatelky coby nepříznivém následku. V případě tzv. nervové újmy nedochází podle soudu k přerušení příčinné souvislosti, ale k řetězení podmínek, neboť k újmě na zdraví sekundárního poškozeného by nedošlo bez zásahu do absolutního práva primárního poškozeného (oběti); k oběma újmám dojde v důsledku téhož protiprávního jednání škůdce. Z uvedených důvodů nalézací soud uzavřel, že stěžovatelce vznikl nárok na odčinění škody i nemajetkové újmy ve smyslu § 2910 a § 2956 o. z. (a tak i na pojistné plnění od vedlejší účastnice). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nároky stěžovatelky podle § 2959 o. z. již byly vypořádány. 8. Na základě odvolání Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul. Uzavřel, že soud prvního stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci, nicméně věc nesprávně právně posoudil. Odvolací soud konstatoval, že újma na zdraví stěžovatelky nebyla způsobena přímo škodní událostí (dopravní nehodou), jíž nebyla stěžovatelka osobně účastna, ale až následkem této škodní události - úmrtím blízkých rodinných příslušníků. Příčinná souvislost je proto dána mezi újmou na zdraví stěžovatelky a úmrtím rodinných příslušníků. V projednávané věci se tak jedná o postižení druhotné oběti, způsobené smrtí blízkého člověka, a tuto újmu je nutno posuzovat podle § 2959 o. z., nikoliv podle § 2910 či § 2956 o. z., jak dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, v němž byla podrobně vymezena kritéria rozhodná pro výši satisfakce pro osoby blízké osobě, která byla usmrcena, nebo u které došlo k závažnému ublížení na zdraví. V dal