Pl.ÚS 15/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 15/10 ze dne 25. 1. 2011 39/2011 Sb. N 6/60 SbNU 51 K právní úpravě kárného řízení prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 25. ledna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 15/10 ve věci návrhu Nejvyššího soudu na částečné zrušení ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, v části "k Nejvyššímu soudu", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení (nález byl vyhlášen pod č. 39/2011 Sb.). Výrok Návrh na zrušení ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, v části "k Nejvyššímu soudu" se zamítá. Odůvodnění I. Předmět řízení a argumentace navrhovatele 1. Ústavnímu soudu byl doručen dne 24. března 2010 podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ustanovení § 224 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, návrh kárného senátu Nejvyššího soudu, za který jedná JUDr. Petr Šabata, předseda kárného senátu, (dále jen "navrhovatel") na zrušení části ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o NKÚ") ve slovech "k Nejvyššímu soudu" (dále též jen "napadené ustanovení"). Navrhovatel rovněž navrhl k posouzení, zda není právní úprava kárného řízení prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "NKÚ"), viceprezidenta NKÚ a členů NKÚ v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, především pak: 1. zda je účastí soudců Nejvyššího soudu v Kárné komoře NKÚ zakotvenou v § 38 odst. 2 zákona o NKÚ porušen princip dělby moci dle čl. l Ústavy, neboť princip nezávislosti soudu má nepodmíněnou povahu vylučující možnost ingerence výkonné moci a vice versa; 2. zda je účast soudců Nejvyššího soudu v Kárné komoře NKÚ zakotvená v § 38 odst. 2 zákona o NKÚ v rozporu s čl. 82 odst. 3 Ústavy, kterýžto konstatuje neslučitelnost funkce soudce s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; 3. zda je ustanovením § 43 odst. 2 zákona o NKÚ v části "k Nejvyššímu soudu" porušeno právo jednotlivce na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen "Listina"), neboť Nejvyšší soud je v rámci kárného řízení NKÚ postaven do role orgánu rozhodujícího v obou stupních kárného řízení NKÚ; 4. zda je porušeno právo jednotlivce na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny v případě, že prezident NKÚ je na jedné straně navrhovatelem dle § 39 odst. 1 zákona o NKÚ a na straně druhé členem, resp. předsedou Kárné komory NKÚ rozhodující o kárném provinění dle § 38 odst. 2 zákona o NKÚ; 5. zda je absence procesního předpisu pro řízení u Nejvyššího soudu coby odvolací instance proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvujícím právo jednotlivce na spravedlivý proces, neboť jednotlivec nemá k dispozici procesní právní předpis, podle něhož může postupovat při své obraně. 2. Navrhovatel v návrhu uvedl, že rozhodnutím Kárné komory NKÚ ze dne 30. července 2009 sp. zn. 644/09-45/101/09, složené z předsedy Ing. Františka Dohnala a soudců Nejvyššího soudu JUDr. Karla Hasche a JUDr. Pavla Kučery, bylo rozhodnuto v kárném řízení proti kárně obviněným a) Ing. J. A., b) Ing. Z. B., c) Mgr. M. H., d) JUDr. E. K., e) Ing. JUDr. J. K., f) Ing. A. M., g) Mgr. Z. P., h) Ing. J. S., i) Ing. J. V., j) Ing. L. Z., k) MVDr. R. N. ve věci kárného provinění spáchaného formou zaviněného porušení povinností viceprezidenta či člena NKÚ vyplývajících ze zákona o NKÚ a formou chování, jímž narušuje důstojnost a ohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a NKÚ vůbec, a to tak, že se v souladu s § 16 kárného řádu [kárný řád pro řízení před Kárnou komorou NKÚ, schválený Kolegiem NKÚ dne 21. září 1993, ve znění zveřejněném v částce 1 Věstníku NKÚ z roku 1993 (dále jen "kárný řád")] kárně obviněné osoby zprošťují obvinění. 3. Návrh na zahájení kárného řízení podal v souladu s § 39 odst. 1 zákona o NKÚ prezident NKÚ Ing. František Dohnal jako navrhovatel. Kárného provinění se měli obvinění dopustit tím, že svým jednáním umožnili přijetí usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. března 2009, které je v rozporu se zákonem o NKÚ, čímž se dopustili kárného provinění ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 (správně: § 35 odst. 1) zákona o NKÚ. Proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ podali kárně obvinění a) až k) v souladu s § 43 odst. 2 zákona o NKÚ v zákonné lhůtě odvolání k Nejvyššímu soudu. V odvolání kárně obvinění a) až j) uvedli, že rozhodnutí Kárné komory NKÚ vykazuje "zcela zásadní formální nedostatky, neboť ve výrokové části není popsán skutek, v němž kárný žalobce spatřoval kárné provinění, a výroková část neobsahuje ani důvod zproštění kárného obvinění". Ačkoli byl skutkový stav dostatečně objasněn provedenými důkazy, samotné rozhodnutí vycházelo dle názoru kárně obviněných ze zcela nedostatečně a chybně hodnoceného skutkového stavu a následně i nesprávně vyvozených právních závěrů. Kárně obvinění namítali, že usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. března 2009 není v rozporu se zákonem o NKÚ (l), nehledě k tomu, že neobsahuje žádné nepravdivé konstatování, nýbrž pouze objektivní skutečnosti vyplývající z materiálů předložených prezidentem NKÚ (2), tudíž hlasování kárně obviněných pro přijetí tohoto usnesení není protiprávním jednáním (3), které nemůže naplňovat znaky skutkové podstaty kárného provinění ve smyslu § 35 zákona o NKÚ, jelikož nebylo prokázáno ani narušení důstojnosti či ohrožení důvěry v nezávislost a nestrannost osob členů NKÚ či NKÚ jako takového, natož příčinná souvislost mezi hlasováním pro přijetí uvedeného usnesení a popsaným následkem (4). Kárně obviněný MVDr. R. N. ve svém odvolání uplatnil totožné argumenty jako ostatní kárně obvinění. Dále uvedl, že v odůvodnění se objevil názor, že "kárně obvinění jednali mimo rámec zákona, tudíž protiprávně, ale že společenská nebezpečnost nebo škodlivost jednání členů Kolegia NKÚ nedosáhla potřebné úrovně kárného provinění, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí". Ponechala-li Kárná komora NKÚ tuto latentní informaci o úvahách ovlivňujících rozhodování až na konec jinak stručného odůvodnění, ponechala na členech Kolegia NKÚ a tím i odvolateli signum viny. Zákon o NKÚ přijal jako podpůrný pramen práva pro oblast kárného řízení trestní řád, a proto měla Kárná komora NKÚ vzít v úvahu režim § 226 trestního řádu, který pro zproštění obžaloby zná pět důvodů, kdy soud obžalovaného zprostí viny, a upřít zřetel i k judikatuře, která výslovně ukládá přesné popsání skutku i důvodu, proč případně došlo ke zproštění obžaloby. Kárně obvinění proto musí trvat na důsledném vyznačení důvodů, které vedly ke zproštění kárného obvinění přímo ve výroku rozhodnutí již z toho důvodu, že tisková zpráva vydaná prezidiem NKÚ bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí o výsledku kárného řízení proti členům NKÚ neopomněla uvést, že Kárná komora NKÚ členy Kolegia NKÚ kárného obvinění zprostila, ale souběžně uvedla, že jednali protiprávně. Kárně obvinění jsou toho názoru, že takováto zpráva určená pro neinformovanou širokou veřejnost může vyvolat pochybnosti o hodnověrnosti členů NKÚ a snížit důvěryhodnost jejich osob a i NKÚ samotného. Z uvedených důvodů všichni kárně obvinění navrhli, aby bylo odvolací instancí ve věci, tj. zvláštním senátem Nejvyššího soudu, rozhodnuto o tom, že rozhodnutí Kárné komory NKÚ ze dne 30. července 2009 sp. zn. 644/09-45/101/09 se ruší a kárně obvinění se podle § 42 odst. 4 zákona o NKÚ a podle § 16 odst. 1 kárného řádu NKÚ zprošťují kárného obvinění, které mělo spočívat v tom, že svým jednáním umožnili přijetí usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. března 2009, neboť toto jednání není kárným proviněním. 4. Navrhovatel projednal tuto věc v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 a poté, co přezkoumal svoji pravomoc a příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ, rozhodl usnesením sp. zn. Zp 2/2009 tak, že se kárné řízení podle § 224 odst. 5 trestního řádu přerušuje a věc se předkládá Ústavnímu soudu. 5. Navrhovatel dále uvedl, že NKÚ je koncipován jako samostatný ústavní orgán, jedinečný v horizontální soustavě nejvyšších ústavních orgánů, který vykonává kontrolu hos