Pl.ÚS 16/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 16/18 ze dne 6. 3. 2018 Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti a) Ing. Ivany Řehořové, b) Vendulky Schönbachové, c) Mgr. Jitky Čížkové, všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5 - Smíchov, a d) JUDr. Zdeňka Koschina, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2018 č. j. Vol 16/2018-33, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1) Ing. Miloše Zemana, 2) Ivany Zemanové, a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdínů 1634/3, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 2. 2018, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného zásahu do jejich základních práv a svobod podle čl. 21 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1, 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před Nejvyšším správním soudem 2. Ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (I. kolo) a 26. a 27. 1. 2018 (II. kolo) se konala volba prezidenta republiky, v níž byl podle jejího celkového volebního výsledku, vyhlášeného sdělením Státní volební komise č. 16/2018 Sb., ve II. kole zvolen prezidentem republiky vedlejší účastník 1). Zvolený kandidát získal celkem 2 853 390 (51,36 %) z celkového počtu 5 554 596 platných hlasů. Jeho protikandidát Jiří Drahoš získal celkem 2 701 206 hlasů (48,63 %). 3. Dne 31. 1. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelů na neplatnost volby prezidenta podle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění zákona č. 322/2016 Sb. Usnesením ze dne 15. 2. 2018 č. j. Vol 16/2018-33 o něm rozhodl tak, že jej zamítl. 4. Úvodem svého přezkumu Nejvyšší správní soud konstatoval, že základními předpoklady pro vyhovění návrhu jsou 1) protizákonnost, tj. porušení některých ustanovení zákona upravujícího volební proces, 2) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno, a 3) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. O takovouto intenzitu by šlo v případě zásadního zpochybnění volebních výsledků, tedy bylo-li by možno se domnívat, že by volby dopadly odlišně, pokud by nedošlo ke zjištěné nezákonnosti. Použitelnost těchto východisek nebyla zpochybněna ani změnou § 66 zákona o volbě prezidenta republiky, provedenou zákonem č. 322/2016 Sb., v jejímž důsledku může případný zásah volebního soudu vyvolat pouze porušení ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky způsobem, který "hrubě ovlivnil" výsledek volby prezidenta. Nelze nicméně ignorovat, že oproti předchozí formulaci "mohl ovlivnit" již nepostačuje pouhá potencialita vlivu porušení zákona na výsledek volby, nýbrž musí být prokázáno, že porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo. 5. První část námitek stěžovatelů se týkala volební kampaně vedlejšího účastníka 1) a jejího tématu migrace, zejména pokud jde o slogan "Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše, volte Zemana". Šíření tohoto sloganu v období před volbami označil Nejvyšší správní soud za obecně známou skutečnost, přičemž za nesporné považoval i její přičitatelnost vedlejšímu účastníkovi 1). Nešlo však o porušení zákona. Výběr tohoto tématu volební kampaně či způsob jeho prezentace nebyl protiprávní. Migrační politika je v současné době jedním ze zásadních společenských témat. Bylo proto zcela logické, že se vedlejší účastník 1) v této oblasti vymezoval proti svému soupeři, byť tak činil způsobem zkratkovitým, když stanovisko konkurenčního kandidáta k problému migrace bylo mnohem strukturovanější a komplexnější. Kandidát Jiří Drahoš měl v průběhu volební kampaně dostatek času a prostoru, aby své postoje voličům vysvětlil a případně vyvrátil či uvedl na pravou míru tvrzení šířená o jeho osobě ze strany jeho konkurenta, což také činil. Hypotéza, že mnozí voliči podlehli emoci vyvolané tímto zkratkovitým sloganem a že jen v důsledku tohoto (dílčího) prvku kampaně se rozhodli hlasovat pro vítězného kandidáta, je spekulativní a především v soudním řízení, nutně podstaveném na faktech, neuchopitelná. Porušení zákona nebylo lze spatřovat ani v tom, že vedlejší účastník 1) ve veřejnosti vytvářel dojem, že on sám může z pozice prezidenta republiky imigrační politiku České republiky ovlivnit. 6. Pokud jde o ostatní námitky stěžovatelů, tyto nebyly nijak doloženy, respektive byly založeny jen na dojmech z volební kampaně, pročež je Nejvyšší správní soud již neposuzoval. Pomluvy, které měly být podle stěžovatelů v průběhu kampaně šířeny o kandidátovi Jiřím Drahošovi, pak Nejvyšší správní soud nemohl vedlejšímu účastníkovi 1) přičíst. Uplatní se zde závěr, že pro diskvalifikaci kandidáta je (kromě výjimečných případů) nutné, aby se určitým způsobem přičinil na zjištěném porušení zákona, což však prokázáno nebylo. Uvedené "informace" se o kandidátovi Jiřím Drahošovi měly šířit po internetu prostřednictvím tzv. hoaxů mezi soukromými osobami. Ani stěžovatelé ovšem netvrdí, že by se vedlejší účastník 1) nebo jeho faktický volební štáb na jejich vzniku a rozšíření nějak podíleli. 7. Další okruh námitek stěžovatelů se týkal financování volební kampaně vedlejšího účastníka 1). Nejvyšší správní soud konstatoval, že porušení pravidel financování volební kampaně lze posuzovat i v rámci přezkumu platnosti volby prezidenta republiky. I v tomto případě ale platí, že pro vyslovení neplatnosti volby je třeba, aby případné porušení zákona v této části hrubě ovlivnilo její výsledek, tedy zapříčinilo zvolení vítězného kandidáta. Stěžovatelé v tomto ohledu neunesli břemeno tvrzení. Popsali sice řadu podle jejich názoru podezřelých okolností, z nichž dovozují, že v rámci volební kampaně vedlejšího účastníka 1) mohlo dojít k porušení § 36 a § 37 zákona o volbě prezidenta republiky, a navrhli důkazy, jimiž by jejich tvrzení mohla být prokázána. Neuvedli však nic k tomu, jak měly tyto protizákonnosti hrubě ovlivnit výsledek volby prezidenta a jak by právě ono hrubé ovlivnění výsledku volby hodlali v řízení prokázat. Koncepce, podle níž by tvrzené nezákonnosti měly mít povahu absolutních volebních vad a vést tak bez dalšího k neplatnosti volby, je českému právu v zásadě cizí. Z tohoto důvodu - a s ohledem na krátkou lhůtu, v níž je povinen rozhodnout, a zásadu procesní efektivity - nepovažoval Nejvyšší správní soud za nutné provádět stěžovateli označené důkazy a zjišťovat, zda k porušení zákona ze strany vedlejšího účastníka 1) či jeho volebního týmu došlo, neboť i v případě zjištěného porušení zákona by výrok soudního rozhodnutí nemohl být jiný než zamítavý. III. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují námitky, které uplatnili v řízení o jejich návrhu na neplatnost volby prezidenta. Volební kampaň vedlejšího účastníka 1), v jejímž rámci byl použit slogan "Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše, volte Zemana", nelze podle jejich názoru považovat za korektní, nýbrž za zkreslující a lživou. S největší pravděpodobností ovlivnila velký rozsah voličů, především z okruhu těch méně uvažujících a neznalých skutečných postojů obou kandidátů. O lživé kampani vypovídá také skutečnost, že prezident republiky není nadán pravomocemi k rozhodování o tom, zda do České republiky migranti přijati budou, či nikoli. Stěžovatelé nesouhlasí se způsobem, jakým se s těmito námitkami vypořádal Nejvyšší správní soud. Na některé jejich další námitky, zejména na jejich poukaz na více než tři desítky klamných zpráv (tzv. hoaxů), které se během volební kampaně šířily na internetu, neměl uvedený soud v podstatě reagovat vůbec. 9. Ve vztahu k financování volební kampaně vedlejšího účastníka 1) stěžovatelé uvedli, že podle jejich přesvědčení skutečné výdaje na tuto kampaň převyšovaly limity částky podle § 37 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky. Mají za to, že účetnictví vedlejšího účastníka 1) vykazuje řadu nesrovnalostí a v této souvislosti shrnují poznatky o okolnostech, které měly mít vliv na financování jeho volební kampaně a v jejichž důsledku mělo dojít k porušení pravidel jejího financování podle § 36 a § 37 zákona o volbě prezidenta republiky. Za účelem prokázání svých tvrzení navrhli, aby si Nejvyšší správní soud v rámci dokazování vyžádal po vedlejším účastníkovi 1) jeh