Pl.ÚS 16/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 16/20 ze dne 26. 5. 2020 Nouzový stav v době pandemie koronaviru (zákaz přítomnosti otců u porodu)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K. B., 2) M. B., 3) M. B., 4) V. B., 5) I. D., 6) L. D., 7) L. M., 8) J. H., 9) K. K., 10) P. K., 11) L. R., 12) D. R., 13) A. S., 14) J. S., 15) L. S., 16) M. K., 17) I. Š., 18) J. Š., 19) Š. Č. a 20) P. Č., všech právně zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020 č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN a ze dne 27. 3. 2020 č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN, za účasti Ministerstva zdravotnictví a vlády jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovateli jsou rodičky a jejich manželé či partneři, kteří tvrdí, že do jejich základních práv a svobod bezprostředně zasáhl zákaz přítomnosti doprovodu rodičky u porodu, který byl v době podání této stížnosti dne 15. 4. 2020 obsažen v mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 3. 2020 č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN. Toto opatření je nepřiměřené a porušuje právo rodiček na zdraví a jeho ochranu, právo rodiček na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením, právo obou partnerů/manželů na ochranu soukromého a rodinného života a rovněž zasahuje do jejich rodičovských práv, mezi které patří péče o děti a jejich ochrana a také ochrana jejich nejlepšího zájmu. Stěžovatelé tedy tvrdí, že došlo k zásahu do jejich práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Prvním napadeným právním aktem je mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020 č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, kterým jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"), nařizuje postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a to k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, všem poskytovatelům zdravotních služeb lůžkové péče s účinností od 18. 3. 2020 zákaz návštěv pacientů ve zdravotnických zařízeních, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou nezletilých pacientů, pacientů s omezenou svéprávností, pacientů v hospicech a dalších pacientů v terminálním stádiu nevyléčitelného onemocnění (bod I.). V odůvodnění Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že obsah tohoto mimořádného opatření nově dopadá, oproti mimořádnému opatření ze dne 9. 3. 2020 č. j.: 10519/2020-1/MIN/KAN, i na přítomnost otců při porodech, která se tímto zakazuje. 3. Druhým napadeným právním aktem je mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 3. 2020, kterým se dle zákonných ustanovení uvedených shora všem poskytovatelům zdravotních služeb s účinností od 28. 3. 2020 nařizuje zákaz návštěv pacientů ve zdravotnických zařízeních, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou nezletilých pacientů, pacientů s omezenou svéprávností a pacientů v hospicech a dalších pacientů v terminálním stádiu nevyléčitelného onemocnění. Dále se nařizuje zákaz umožnění přítomnosti třetích osob při porodu ve zdravotnickém zařízení, s výjimkou porodu v případě rodičky, která je cizinka a potřebuje tlumočení, má závažné duševní onemocnění, je neslyšící, nevidomá nebo má jiné závažné zdravotní postižení, a s výjimkou případů, kdy se očekává porod mrtvého plodu (bod I. odst. 1 a 2). V odůvodnění Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že v případě porodu se umožňují výjimky pro ty případy, kdy je přítomnost osoby blízké nezbytná pro zvládnutí porodu rodičkou se zdravotním postižením nebo z důvodu jazykové bariéry. Současně bylo zrušeno mimořádné opatření ze dne 18. 3. 2020 č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN. 4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že v mimořádném opatření ze dne 18. 3. 2020 zůstala výjimka ze zákazu návštěv u nezletilých pacientů. Tímto vznikla paradoxní situace, kdy otec nesmí být přítomen při porodu, ale má právo být přítomen u právě narozeného dítěte hned po porodu. Zatímco přítomnost u porodu byla otcům zakázána, nadále platila výjimka ze zákazu návštěv pro nezletilé pacienty, na které se tedy zákaz nevztahoval. Jako nelogické se stěžovatelům jeví to, že podle Ministerstva zdravotnictví na porodním sále přechodně pomohou roli otců zastat studentky medicíny. Tedy otce u porodu nahradily v důsledku opatření Ministerstva zdravotnictví cizí osoby, které představují pro nenakaženou rodičku další zvýšené riziko. Proti zákazu přítomnosti otců u porodů se zvedla vlna odporu veřejnosti. Petice "Pusťte tatínky k porodu" má ke dni podání ústavní stížnosti více než 40 000 podpisů. Dne 23. 3. 2020 se vládní zmocněnkyně pro lidská práva obrátila na ministra zdravotnictví se žádostí o revizi plošného zákazu přítomnosti otců u porodu. Otevřenými dopisy vyzývala vládu ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu celá řada organizací - Liga lidských práv, spolek Juno Moneta, Hnutí za aktivní mateřství, Unie porodních asistentek, Česká ženská lobby, organizace sdružující duly i jednotlivci z oblasti práva, zdravotnictví či jiných expertních oblastí. Unie porodních asistentek vyzvala Ministerstvo zdravotnictví, aby přehodnotilo zákaz přítomnosti otců dětí u porodu a vydalo doporučení pro porodnice v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace. 5. V další části ústavní stížnosti pak jednotliví stěžovatelé uvádějí vlastní argumenty dokládající porušení jejich základních práv napadenými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví. 6. Stěžovatelé stran přípustnosti ústavní stížnosti odkazují na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle citovaného ustanovení Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost, která je jinak nepřípustná dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle stěžovatelů se současná situace nedotýká pouze jich samotných, ale i mnoha dalších nastávajících rodiček a jejich partnerů - lze tedy hovořit o ochraně veřejného nebo obecného zájmu ve značném počtu identických případů (současně, jak v ústavní stížnosti uvádějí, tuto situaci považuje za problém i více než 40 000 osob, které vyjádřily podporu petici "Pusťte tatínky k porodu"). 7. V petitu ústavní stížnosti stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, v němž vysloví, že oběma napadenými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví byla porušena shora uvedená základní práva stěžovatelů a že se mimořádné opatření ze dne 27. 3. 2020 č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN v bodě I. odstavci prvém a druhém zrušuje. Stěžovatelé navrhli též vydání předběžného opatření; kromě označení ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu v rubrice však jejich podání neobsahuje v tomto směru žádná tvrzení, a proto Ústavní soud k této zamýšlené části návrhu nepřihlížel. II. 8. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou naplněny předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. V daném případě byl návrh podán osobami zastoupenými advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a je z něj patrné, čeho se stěžovatelé domáhají. 9. Protože stěžovatelé v ústavní stížnosti označili jako účastníka řízení rovněž vládu České republiky (dále jen "vláda") a nic bližšího k její účasti neuvedli, musel se Ústavní soud zabývat i tím, z jakého titulu má být vláda dalším účastníkem řízení. Vláda již v usnesení o vyhlášení nouzového stavu č. 69/2020 Sb. uložila "členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášeným nouzovým stavem, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to před jejich uplatněním" (čl. II bod 2). Také již všechna tři usnesení vlády o vyhlášení, resp. prodloužení nouzového stavu se vůči pravomoci Ministerstva zdravotnictví vydávat mimořádná opatření vymezují způsobem nasvědčujícím "podílu" vlády na jejich další platnosti (srov. kromě čl. III již zmíněného usnesení vlády č. 69/2020 Sb. též čl. II usnesení vlády č. 156/2020 Sb. a čl. II usnesení vlády č. 219/2020 Sb.). Účast vlády na řízení je tedy dána z těchto důvodů a Ústavní soud proto podle čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 p