Pl.ÚS 17/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 17/21 ze dne 19. 10. 2021 443/2021 Sb. N 178/108 SbNU 182 Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka aneb ústavnost § 9 odst. 5 advokátního tarifu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 17/21 dne 19. října 2021 v plénu složeném ze soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Pavla Rychetského, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o návrhu Veřejného ochránce práv na zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Ministerstva spravedlnosti jako účastníka řízení, takto: Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci, obsah návrhu Veřejného ochránce práv 1. Návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava") a § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se navrhovatel domáhá zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. 2. Veřejný ochránce práv ve svém návrhu konstatuje, že si je vědom procesních důvodů, z nichž Ústavní soud v minulosti nepřistoupil ke zrušení celého ustanovení [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020 (N 3/98 SbNU 22; 28/2020 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (N 15/98 SbNU 116; 43/2020 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.)]. Ochránce nicméně obdržel dne 1. května 2020 podnět (sp. zn. 2773/2020/VOP/AK), v němž stěžovatel navrhovatele požádal, aby využil aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení předmětného ustanovení jiného právního předpisu. Navrhovatel se poté informoval u ministryně spravedlnosti, zda hodlá novelizovat také § 9 odst. 5 advokátního tarifu, případně v jakém časovém horizontu. Podle vyrozumění, které navrhovatel obdržel, však zatím Ministerstvo spravedlnosti (dále též jen "ministerstvo") pouze shromažďuje a vyhodnocuje podněty týkající se advokátního tarifu, rovněž bylo dlouhodobě zcela vytíženo urgentními úkoly souvisejícími s epidemickou situací a účinnost novely advokátního tarifu by pravděpodobně byla stanovena nejdříve v roce 2022. Podle navrhovatele bude do doby zrušení předmětného ustanovení advokátního tarifu i nadále docházet k aplikaci ustanovení v jednotlivých případech. Aktuální znění dotčeného ustanovení přitom vykazuje ještě závažnější rozpor s ústavním pořádkem, protože mimo jiné zasahuje do práva na právní pomoc účastníka řízení, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen se srozumitelně vyjadřovat. S ohledem na reakci ministerstva Veřejnému ochránci práv nezbylo než se na Ústavní soud obrátit s návrhem na zrušení sporného ustanovení. 3. Na základě stručného shrnutí geneze dosavadní judikatury (již shora uvedené nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, sp. zn. Pl. ÚS 23/19 a sp. zn. Pl. ÚS 26/19) navrhovatel konstatoval, že závěry o rozporu s ústavním pořádkem platí v plné míře i pro zbylé hypotézy ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Ani v případě ustanovení advokáta opatrovníkem účastníku řízení (ať již správního, nebo soudního), jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, či účastníku řízení stiženému duševní poruchou nebo neschopnému se srozumitelně vyjadřovat nelze označit takové zastupování za jednodušší činnost s menší finanční náročností. Ani v těchto případech nelze dovodit, že by se stanovení odlišného způsobu odměňování formou paušální tarifní odměny zakládalo na obecně rozumných a objektivizovaných kritériích. 4. Nad rámec navrhovatel podotkl, že je "zbylé" ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu rozporné s principem právní jistoty, jakož i obecným principem rovnosti. Právní jistotě nepřispívá, když v některých případech dochází k paušálnímu snižování odměny, a v jiných nikoliv. V tomto rozsahu ochránce odkázal na odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19, který upozorňoval, že protiústavnost ustanovení od začátku netkvěla ve vymezených konkrétních typových situacích. Je zjevné, že soudy by měly podle čl. 95 odst. 1 Ústavy závěry již tohoto prvního nálezu aplikovat i ve všech ostatních situacích předvídaných tímto ustanovením. V praxi nicméně přesto může docházet k neodůvodněným rozdílům mezi stanovováním odměny advokátů v návaznosti na aplikaci či neaplikaci této judikatury. Zrušení předmětného ustanovení je tedy stěžejní z pohledu principu právní jistoty, jehož základem je zásada předvídatelnosti práva a jehož respektování je v demokratickém právním státu zcela zásadní [nález sp. zn. Pl. ÚS 31/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 16/32 SbNU 143; 105/2004 Sb.); nález sp. zn. I. ÚS 420/09 ze dne 3. 6. 2009 (N 131/53 SbNU 647), nález sp. zn. II. ÚS 3764/12 ze dne 13. 5. 2014 (N 91/73 SbNU 517)]. Rozpor s obecným principem rovnosti dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 26 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (sic! - správně čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) navrhovatel spatřuje právě v postupném rušení jednotlivých částí ustanovení. Tím totiž došlo ke vzniku nového rozdílného zacházení, a to mezi advokáty-opatrovníky mezi sebou navzájem podle toho, jakou osobu opatrují. Byť je charakter a průběh opatrovnictví ve smyslu daného ustanovení srovnatelný (a liší-li se, je to spíše důsledkem každého individuálního případu, nikoli toho, že by opatrovnictví např. osoby s neznámým pobytem bylo diametrálně odlišné od osoby, které se nedaří doručovat), odměna za ně se liší. Je nutno konstatovat, že takové odlišné zacházení nesleduje legitimní cíl ani nevychází z objektivních, rozumných kritérií. Daná věc se navíc dotýká základních práv tak, jak judikoval Ústavní soud ve výše zmíněných nálezech. Pro uvedení stavu do souladu s principem rovnosti je nutno zrušit celé ustanovení. 5. Závěrem navrhovatel upozornil, že České republice vyplývají z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením [sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s., (dále též jen "Úmluva")] významné povinnosti v otázkách rovnosti před zákonem a přístupu ke spravedlnosti. Ústavní soud sám v uvedených nálezech dovodil, že na rozpor § 9 odst. 5 advokátního tarifu s principem rovnosti a právem plynoucím z čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny je třeba nahlížet rovněž v kontextu práva na právní pomoc. S ohledem na to, že fixní odměna se podle účinné právní úpravy advokátního tarifu použije také v případech zastupování osob stižených duševní poruchou či osob, které se nemohou srozumitelně vyjadřovat, je nezbytné přihlédnout i k právům obsaženým v této Úmluvě. II. Vyjádření Ministerstva spravedlnosti 6. Ústavní soud v souladu s § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., zaslal předmětný návrh na zrušení napadeného ustanovení ministerstvu. Ministerstvo ve svém vyjádření v úvodu upozornilo na obsáhlé nesouhlasné stanovisko doručené Ústavnímu soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/19. 7. V prvé řadě uvedlo, že odstavec 5 byl do § 9 advokátního tarifu doplněn vyhláškou č. 276/2006 Sb. Tato novela se tehdy vztahovala pouze na případy, kdy byl advokát ustanovován opatrovníkem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."), to je za situace, když šlo především o to, aby bylo v zahájeném řízení možno (po formální stránce) pokračovat a dokončit je. Teprve později se dosah § 9 odst. 5 advokátního tarifu rozšiřoval tak, jak se rozšiřovalo použití procesního opatrovníka podle jiných právních předpisů. Znění předmětného ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu se po zrušovacích nálezech Ústavního soudu velmi blíží původnímu znění § 9 odst. 5 účinnému k 1. 9. 2006 (mj. s tím, že tarifní hodnota, od které se odvíjí výše odměny procesního opatrovníka, je nyní dvojnásobná). Považuje-li se při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného orgánem státní moci za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, činí sazba mimosmluvní odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 advokátního tarifu). Podle § 12a advokátního tarifu se od r. 1997 takto přiznaná odměna z mimořádných důvodů snižuje o 20 %. V současné době však ministerstvo připravuje změnu advokátního tarifu, v jejímž rámci dojde k vypuštění tohoto ustanove