Pl.ÚS 17/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 17/22 ze dne 21. 2. 2023 90/2023 Sb. N 28/116 SbNU 221 Povinnost peněžních ústavů k bezplatnému zřízení a vedení chráněného účtu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 17/22 dne 21. února 2023 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů, za kterou jedná senátor Tomáš Jirsa, právně zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, na zrušení § 304c odst. 1 věty třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 38/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu České republiky, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Skupina 17 senátorů, za kterou jedná senátor Tomáš Jirsa, (dále též jen "navrhovatelka") se v řízení o zrušení zákonů podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení s § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení § 304c odst. 1 věty třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 38/2021 Sb., (dále jen "o. s. ř."), která zní: "Peněžní ústav nemá právo na úplatu za zřízení a vedení chráněného účtu." (dále též jen "napadené ustanovení"), a to pro její rozpor s čl. 1, 11 a 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol k Úmluvě"). II. Argumentace navrhovatelky 2. Navrhovatelka v prvé řadě poukazuje na souvislosti procesu přijetí napadeného ustanovení. Uvádí, že vzhledem k tomu, že napadené ustanovení bylo přijato na základě pozměňovacího návrhu, není k němu důvodová zpráva, a to včetně předpokládaných hospodářských a finančních dopadů navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí. Z obecné části důvodové zprávy k výrazně odlišnému textu zákona, než jaký byl přijat, se přitom podává, že náklady půjdou na vrub Ministerstva spravedlnosti. 3. Tím, že byl přijat výrazně odlišný text zákona oproti vládnímu návrhu a že tento text je vesměs textem pozměňovacích návrhů, nemá napadené ustanovení z hlediska posouzení zákonodárného procesu daleko k tzv. přílepku. To i proto, že napadené ustanovení je svojí povahou ustanovením veřejnoprávním, které podstatně zasahuje do soukromoprávního vztahu. Stát zákonem stanovil smluvní přímus peněžnímu ústavu, který je soukromoprávním subjektem a podnikatelem. Ač je napadené ustanovení novelizací procesního předpisu, je svojí povahou ustanovením hmotněprávním, a je tedy fakticky nepřímou novelou zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož novelizace však vládním návrhem nebyla navrhována. 4. Podle navrhovatelky napadené ustanovení zvýhodňuje třetí osoby - povinné, tj. dlužníky v exekuci či v řízení o výkonu rozhodnutí, čímž upřednostňuje formálně nevyslovený veřejný zájem na ochranu těchto osob na úkor subjektů podnikajících v oblasti peněžnictví a bankovnictví. Zvýhodňuje rovněž povinné oproti dalším subjektům, jimž vedou peněžní ústavy nechráněné účty za úplatu. 5. V rámci testu proporcionality navrhovatelka tvrdí, že povinný, resp. dlužník, je jistě v tíživé sociální situaci, nicméně v té se mohou ocitnout i další osoby, např. starobní důchodci s minimálními důchody, osoby evidované na Úřadu práce České republiky jako uchazeči o zaměstnání apod. Spočíval-li by veřejný zájem v pomoci sociálně slabším a potřebným, tak je napadené ustanovení selektivním a neodůvodněným výběrem jen dílčí skupiny potřebných osob. Napadené ustanovení pak ani nečiní rozdíl mezi dlužníkem, který způsobil zaviněné škody, ublížil na zdraví apod., a povinnou, která je manželkou zadluženého gamblera, jež se o dluzích dozvěděla až z exekučního příkazu, apod. 6. Navrhovatelka následně odkazuje na nález ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 22/19 (N 3/98 SbNU 22; 28/2020 Sb.), týkající se odměny advokáta jako ustanoveného opatrovníka, a cituje z něj výňatky. Veřejným zájmem podle navrhovatelky je nepochybně to, aby bylo zabráněno protizákonným excesům při provádění exekuce či soudního výkonu rozhodnutí. K tomu, aby se předcházelo takovým excesům, jsou k dispozici instituty kárného řízení proti soudci či soudnímu exekutorovi, náhrady škody za nesprávný úřední postup apod. V této souvislosti odkazuje navrhovatelka na nález ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1331/07 (N 207/47 SbNU 255), z něhož má vyplývat, proč by cíle, tedy zájmu na ochraně povinných proti protizákonné exekuci, mělo být dosaženo cestou řádného fungování státu a samosprávy soudních exekutorů. Proto je napadeným ustanovením použitý prostředek nepřiměřený. 7. Posuzovaná věc má podle navrhovatelky přesah nad rámec abstraktní kontroly norem napadeného ustanovení. Bylo-li by totiž napadené ustanovení shledáno ústavně konformním, byla by tím otevřena cesta k jakýmkoliv svévolným zásahům do práv třetích osob (např. tím, že by povinným musel dopravce poskytnout slevu na jízdném, dodavatel energií na ceně elektřiny a plynu, provozovatel soukromé školy na školném atp.). 8. Nelze podle navrhovatelky rovněž odhlédnout od toho, že napadené ustanovení je regulací cen, která je obdobná regulaci nájemného, k níž se Ústavní soud rekapitulačně vyjádřil v nálezu ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.). S ohledem na běžnou výši poplatků za zřízení a vedení účtu není možné ani na jedné straně soukromoprávního vztahu předpokládat tzv. rdousící efekt, protože povinnost platit za vedení chráněného účtu stejně, jako se platí za vedení účtu nechráněného, není položkou, která by citelně zasáhla do rozpočtu povinného. Účet u peněžního ústavu přináší s sebou navíc možnost platební karty či elektronického bankovnictví, což v současné době výrazně zvyšuje možnost zajištění životních potřeb (např. nákup potravin v době trvání karantény). 9. I peněžní ústav je jistě s to nést ze svého náklady na bezplatné vedení chráněných účtů, nicméně nelze přehlédnout agendu s tím spojenou, která je na straně peněžního ústavu daleko rozsáhlejší než u povinného. Může konečně nastat i disproporce mezi počtem chráněných účtů u tradičních peněžních ústavů a ústavů nově vzniklých. Navrhovatelka shrnuje, že napadené ustanovení není opodstatněnou, přiměřenou a rozumnou úpravou. Nelze podle ní také pominout, že chráněný účet si může povinný zřídit i u peněžního ústavu, který nebyl při vymáhání pohledávky poddlužníkem, tedy do řízení vstupuje, pokud do něj vůbec vstupuje, za jeho průběhu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy ve spojení s § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu má právo podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení skupina nejméně 17 senátorů. Návrh v této věci podala skupina 17 senátorů a v souladu s § 64 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., k němu připojila i podpisovou listinu, na které každý z nich jednotlivě potvrdil, že se k návrhu připojuje. Podmínku aktivní legitimace tedy navrhovatelka splňuje. 11. Ústavní soud nicméně nepřehlédl, že pro napadenou právní úpravu, vloženou zákonem č. 38/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, hlasovali následující senátoři a senátorka navrhující nyní její zrušení: Martin Červíček, Ladislav Faktor, Tomáš Goláň, Hynek Hanza, Jitka Chalánková, Ladislav Chlupáč, Tomáš Jirsa, Pavel Karpíšek, Michal Kortyš, Jiří Oberfalzer, Leopold Sulovský, Jaroslav Větrovský, Vladislav Vilímec a Jaroslav Zeman. Ostatní navrhující senátoři, tj. Lumír Aschenbrenner, Rostislav Koštial a Tomáš Třetina, se předmětného hlasování vůbec nezúčastnili. Ačkoli Ústavní soud nijak nezpochybňuje možnost změny názoru členů zákonodárného sboru na ústavnost určité právní úpravy, znovu připomíná svůj apel na zákonodárce, aby se případnou protiústavností zákonů důsledně zabývali právě již v průběhu l