Pl.ÚS 18/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 18/18 ze dne 17. 4. 2018 Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Bohdany Holé, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2018 č. j. Vol 51/2018-20, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Miloše Zemana, 2) Ivany Zemanové a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2018, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 21 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 2. 2018 se stěžovatelka domáhala vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky konané ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (první kolo) a ve dnech 26. a 27. 1. 2018 (druhé kolo). Činila tak s argumentací, že volební kampaň vedlejšího účastníka Ing. Miloše Zemana byla vedena neregistrovanými třetími osobami, které porušily povinnost transparentního financování volební kampaně prostřednictvím volebního účtu. Nebyly zveřejněny primární zdroje tohoto financování, což mohlo souviset se snahou utajit některé subjekty, které veřejnost mohla vnímat jako závadné, či skrýt, že vedlejší účastník Ing. Miloš Zeman je svým sponzorům zavázán prostřednictvím nějakých tajných dohod. Uvedený vedlejší účastník také porušil povinnost zveřejnit seznam sponzorů nejpozději tři dny před konáním samotné volby, neboť tak učinil až v průběhu debaty vysílané Českou televizí dne 25. 1. 2018. Přitom on a jeho podporovatelé v kampani šířili různé pomluvy, lži a podprahová sdělení. Jeho volební kampaň tak dle názoru stěžovatelky po celý svůj průběh a především v posledních dvou jejích týdnech porušovala § 35 odst. 4 a 5 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). Vzhledem k téměř vyrovnanému výsledku druhého kola volby je v návaznosti na to navrhovatelka přesvědčena, že vedlejší účastník Ing. Miloš Zeman dosáhl vítězství nečestnými prostředky a pomocí netransparentně financované kampaně. 3. Nejvyšší správní soud stěžovatelčin návrh zamítl jako nedůvodný. Ve svém rozhodnutí nejprve zdůraznil, že s ohledem na znění § 66 zákona o volbě prezidenta republiky by stěžovatelka se svým návrhem mohla být úspěšná, jen kdyby došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a tato protizákonnost by ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb, a to hrubým způsobem. Rovněž upozornil, že v řízení o neplatnosti voleb a hlasování tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní navrhovatele, který, chce-li být se svým návrhem úspěšný, musí vyvrátit domněnku, že volební výsledek odpovídá vůli voličů (nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, N 17/36 SbNU 185, č. 140/2005 Sb.). 4. Následně Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatelka sice poukazuje na porušení ustanovení volebního zákona jak co do transparentnosti financování, tak co do prostředků vedení volební kampaně, činí tak však aniž by uvedla konkrétní skutečnosti, v nichž porušení pravidel vedení volební kampaně spatřuje a především aniž by vylíčila, jakým způsobem tyto skutečnosti dle jejího názoru ovlivnily výsledek volby prezidenta republiky. Nelze se spokojit s obecným odkazem na jakési pomluvy, lži a podprahová sdělení. Dle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka požadované břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Konkrétnější je pouze její námitka, že daný vedlejší účastník zveřejnil seznam sponzorů později, než mu ukládal zákon, avšak ani v této souvislosti stěžovatelka neuvedla žádný způsob, jak tato nezákonnost dle jejího názoru hrubě ovlivnila výsledek volby prezidenta a jak by právě ono hrubé ovlivnění výsledku volby hodlala v řízení prokazovat. 5. Závěrem Nejvyšší správní soud stěžovatelku upozornil, že Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí může v případě, že shledá porušení zákona, vyvodit patřičné důsledky v podobě uložení pokuty. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka zdůrazňuje, že § 36 a násl. zákona o volbě prezidenta republiky ukládá řadu povinností stran financování volební kampaně. Je vyžadováno, aby tyto finance byly určitým způsobem evidovány. Dle § 37 odst. 3 nejpozději tři dny přede dnem volby musí být známy všechny osoby, které ve prospěch kandidáta na funkci presidenta republiky uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění, přičemž o těchto osobách se zveřejní na internetových stránkách kandidáta v zákoně blíže vymezené údaje. 7. Ve svém návrhu podaném Nejvyššímu správnímu soudu vyslovila přesvědčení, že u výdajů na kampaň Ing. Miloše Zemana nebyly evidovány osoby, které je v jeho prospěch vynakládaly, popřípadě i za předpokladu formální existence takové evidence tato neodpovídá skutečnosti. Má za to, že závěr Nejvyšší správního soudu, že neunesla důkazní břemeno, není správný. V tomto směru se za prvé domnívá, že nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 je problematické na věc aplikovat, když v době vydání tohoto nálezu zákon o volbě prezidenta republiky ani neexistoval. Za druhé pak argumentuje, že mohla předkládat pouze taková tvrzení, která vyplývají z veřejně dostupných zdrojů, kdy více informací, zejména pak v krátké lhůtě určené k podání návrhu, nemohla zjistit. Stěžovatelka zdůrazňuje, že účetnictví ohledně financování volební kampaně Miloše Zemana bylo naprosto netransparentní a nezohledňovalo věrně osoby skutečných dárců, přičemž je nadále přesvědčena, že důvodem pro utajení sponzorů a netransparentnost financování volební kampaně byla snaha utajit důvody financování a podpory kandidáta s ohledem na uzavřené interní dohody o jednání na oplátku v případě zvolení. Existuje-li možnost takovéto dohody, je věcí příslušných orgánů tohoto státu uvedené prověřit a z takového postupu vyvodit důsledky, a i to včetně případného vyslovení neplatnosti volby presidenta republiky. 8. Závěrem stěžovatelka vyslovuje názor, že Nejvyšší správní soud k přezkumu voleb přistupuje příliš zdrženlivě, snad v obavě ze způsobení nějakého chaosu; přitom v sousední Rakouské republice tamní Ústavní soud vyslovil v roce 2016 neplatnost volby presidenta republiky, což vedlo k opakování jejího druhého kola. III. Příslušnost pléna Ústavního soudu 9. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (č. 52/2014 Sb.) si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mimo jiné vyhradilo rozhodovat o ústavních stížnostech proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta v těchto volbách podle § 90 soudního řádu správního [čl. 1 odst. 1 písm. g)]. Z tohoto důvodu posoudilo ústavní stížnost plénum Ústavního soudu. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Úvodem Ústavní soud předesílá, že v řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Jinak tomu není ani v případě, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu o návrhu na neplatnost volby. Tato skutečnost totiž nestaví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci volebního soudnictví. Nejde o procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu], určeným pro přezkum volebního výsledku. 11. Ústavní soud se tak při svém přezkumu zaměřil především na to, zda se Nejvyšší správní soud při posuzování podaného návrhu nedopustil takového výkladu a použití ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, které by bylo možno hodnot