Pl.ÚS 19/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 19/19 ze dne 20. 10. 2020 U 17/102 SbNU 310 Spor o rozsah kompetencí mezi Veřejným ochráncem práv a Ministerstvem vnitra v souvislosti s řízením o udělení státního občanství   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Veřejného ochránce práv na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí mezi Veřejným ochráncem práv a Ministerstvem vnitra ohledně rozsahu oprávnění Veřejného ochránce práv při provádění šetření vedeného pod sp. zn. 7064/2017/VOP/MV, jež se týká postupu Ministerstva vnitra při rozhodování o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, za účasti Ministerstva vnitra jako účastníka řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. 9. 2019, navrhla Veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., (dále též jen "navrhovatelka"), aby Ústavní soud rozhodl v řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy nálezem, že Veřejný ochránce práv je při šetření, vedeném pod sp. zn. 7064/2017/VOP/MV, na základě § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Veřejném ochránci práv") příslušný k výkonu kontroly nad postupem Ministerstva vnitra při rozhodování o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky z důvodu ohrožení bezpečnosti státu podle § 22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), a proto je oprávněn seznamovat se v plném rozsahu se všemi podklady vydaných rozhodnutí, včetně stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky poskytnutých Ministerstvu vnitra pro účely správního řízení, jež mohou obsahovat utajované informace, a hodnotit postup Ministerstva vnitra z hlediska kritérií podle § 1 odst. 1 zákona o Veřejném ochránci práv. II. Postup navrhovatelky předcházející podání návrhu 2. Navrhovatelka zahájila na základě podnětu ze dne 3. 11. 2017, vedeného pod sp. zn. 7064/2017/VOP/MV, šetření týkající se zamítnutí žádosti podatelů o udělení státního občanství České republiky podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Dne 4. 12. 2017 písemně požádala ředitele odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, aby jí byl předložen spis, včetně písemností, které jsou vyloučeny ze spisu z důvodu utajení. Na základě této žádosti nahlédla dne 3. 1. 2018 do správního spisu a bylo jí předloženo jedno stanovisko klasifikované stupněm utajení Vyhrazené. Na základě takto zjištěných skutečností se navrhovatelka obrátila dne 1. 2. 2018 na ministra vnitra dopisem, v němž vytkla správnímu orgánu, že při rozhodování o udělení státního občanství v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu neprovedl test proporcionality a že jej vzhledem k obsahu utajované informace provést ani nemohl. 3. Ministr vnitra Mgr. Lubomír Metnar přípisem ze dne 22. 2. 2018 odpověděl, že vedle stanoviska, které si opatří správní orgán v prvním stupni, se vyhotovují i podrobnější stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky pro účely řízení o rozkladu. V takovém případě je možné dostatečně posoudit charakter a intenzitu ohrožení bezpečnostních zájmů při respektování principu proporcionality. Na následnou žádost navrhovatelky ze dne 10. 4. 2018, aby jí byla zpřístupněna stanoviska, která byla použita v řízení o rozkladu, reagoval ministr vnitra přípisem ze dne 3. 5. 2018, v němž sice uznal její právo seznamovat se s utajovanými informacemi všech stupňů, zároveň ale vyjádřil názor, že není splněna podmínka podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 58 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, (dále jen "zákon o ochraně utajovaných informací"), že přístup k utajované informaci musí daná osoba nezbytně potřebovat k výkonu své funkce. Ministr vnitra v přípisu stanovil také pravidla, podle kterých bude zpřístupňovat podkladové materiály. Podle těchto pravidel Veřejný ochránce práv může nahlížet bez omezení do stanovisek Policie České republiky, které si vyžaduje Ministerstvo vnitra k žádostem o udělení státního občanství České republiky, avšak jen pro potřeby prvoinstančního řízení. Do stanovisek zpravodajských služeb České republiky bude umožněno nahlížet, dá-li k tomu souhlas příslušná zpravodajská služba. 4. Z kontextu uvedené odpovědi ministra vnitra mělo podle navrhovatelky vyplynout, ačkoli to nebylo výslovně uvedeno, že při předchozím nahlédnutí do spisu a podkladů dne 3. 1. 2018 jí bylo předloženo pouze stanovisko Policie České republiky, ale již nikoli stanoviska zpravodajských služeb České republiky. Při nahlížení se však nedozvěděla, že jí některé podklady nebyly předloženy. Dopisem ze dne 20. 8. 2018 se proto snažila vysvětlit ministru vnitra, že k výkonu své funkce potřebuje nezbytně znát všechny podklady, jinak není s to podnět vyřídit a svou působnost naplnit. Ministr vnitra Jan Hamáček v přípise ze dne 21. 9. 2018 setrval na stanovisku svého předchůdce s tím, že zpřístupnění podkladů by nebylo vhodné. Dne 11. 10. 2018 se navrhovatelka opětovně obrátila na ministra vnitra s požadavkem, ve kterém zopakovala, že znalost podkladů je nezbytná k výkonu její funkce, a současně oznámila, že pokud jí nebude vyhověno, obrátí se na vládu. Ministr vnitra vyjádřil v přípise ze dne 7. 11. 2018 názor, že stanoviska nelze zpřístupnit, protože působnost Veřejného ochránce práv se nevztahuje na zpravodajské služby České republiky. Své stanovisko označil za konečné. 5. Vzhledem k postupu ministra vnitra navrhovatelka dopisem ze dne 18. 2. 2019 podle § 20 odst. 2 písm. a) zákona o Veřejném ochránci práv sdělila vládě, že Ministerstvo vnitra jí brání v šetření, neboť jí odmítá předložit vyžádané písemnosti. Požádala vládu, aby ministru vnitra uložila povinnost zajistit dodržování povinnosti Ministerstva vnitra podle § 15 odst. 2 písm. b) zákona o Veřejném ochránci práv a zpřístupnit jí při jejím šetření veškeré podklady pro vydání rozhodnutí v řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, včetně stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, jež obsahují utajované informace. Vláda materiál projednala a usnesením ze dne 4. 3. 2019 č. 152 vzala vyrozumění na vědomí a s postupem Ministerstva vnitra vyslovila souhlas. 6. Dále navrhovatelka dne 23. 4. 2019 podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o Veřejném ochránci práv informovala Poslaneckou sněmovnu o případech, v nichž se jí nepodařilo dosáhnout dostatečných opatření k nápravě ani postupem vyrozumění nadřízeného úřadu či vlády. Na tuto zprávu reagovala předsedkyně Petičního výboru Poslanecké sněmovny prof. JUDr. Helena Válková, CSc., dopisem ze dne 5. 6. 2019 adresovaným Ministerstvu vnitra, ve kterém požádala o zjednání nápravy. Ministerstvo vnitra tento požadavek odmítlo přípisem ze dne 25. 6. 2019. III. Argumentace navrhovatelky 7. Navrhovatelka navrhla, aby Ústavní soud vymezil rozsah kompetencí Veřejného ochránce práv při výkonu kontroly a dozoru nad postupem Ministerstva vnitra při rozhodování o udělení státního občanství České republiky. Rozsah kontrolní kompetence Veřejného ochránce práv podle § 1 odst. 1 a 2 a § 15 odst. 2 písm. b) zákona o Veřejném ochránci práv ve spojení s § 11 zákona o státním občanství České republiky podle jejího názoru implicitně zahrnuje i oprávnění, aby se seznamoval se všemi podklady správního řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, včetně všech stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky pro oba stupně řízení, a aby v rámci své působnosti zhodnotil jejich posouzení ze strany Ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra takto vymezený rozsah uvedené kontrolní kompetence popírá, přestože není oprávněno činit opatření nebo zásahy, jimiž Veřejnému ochránci práv nezpřístupní podklady užité v uvedeném řízení. Mezi Veřejným ochráncem práv a Ministerstvem vnitra má proto existovat "spor o rozsah kompetencí" podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), k jehož rozhodnutí je příslušný Ústavní soud. 8. Podle navrhovatelky pojem "spor o rozsah kompetencí" nelze zužovat pouze na tradiční správněprávní pojetí kompetenčních sporů. Samotný pojem "kompetence" nedefinuje žádný právní předpis, v nejobecnější rovině jím však je třeba rozumět rozsah toho, co orgán smí, má nebo je oprávněn činit. Tomuto širšímu pojetí odpovídá i způsob, jakým jsou podrobnosti tohoto řízení upraveny v zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozd