Pl.ÚS 19/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 19/24 ze dne 4. 6. 2025 226/2025 Sb. Pozastavení výkonu auditorské činnosti zahájením trestního stíhání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky), Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení § 6 odst. 3 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu České republiky, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Nejvyšší správní soud se návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení § 6 odst. 3 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů. 2. Ustanovení § 6 odst. 3 zákona o auditorech, jehož zrušení Nejvyšší správní soud navrhuje, zní: "Komora pozastaví auditorské společnosti výkon auditorské činnosti, pokud proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný úmyslně, a to do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí." 3. Navrhovatel, tedy Nejvyšší správní soud, vede pod sp. zn. 5 As 154/2023 řízení o kasační stížnosti obchodní společnosti, která byla oprávněna k výkonu auditorské činnosti [tzn. jde o auditorskou společnost ve smyslu § 2 písm. e) zákona o auditorech]. Rozhodnutím výkonného výboru Komory auditorů České republiky (dále také "Komora") jí byl pozastaven výkon auditorské činnosti podle § 6 odst. 3 zákona o auditorech. Rada pro veřejný dohled nad auditem (dále také "Rada") odvolání auditorské společnosti zamítla a rozhodnutí Komory potvrdila. Nejvyšší správní soud má rozhodnout o kasační stížnosti, kterou auditorská společnost podala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž zamítl její žalobu proti dříve uvedeným rozhodnutím. Stěžejní námitkou stěžovatelky před Nejvyšším správním soudem je neústavnost § 6 odst. 3 zákona o auditorech. II. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel má za to, že napadené ustanovení má zcela zásadní dopad do práv auditorských společností, jimž znemožňuje svobodný výkon podnikání, a s ohledem na potenciálně značnou délku trestního řízení může mít i likvidační důsledky. Podle navrhovatele tak představuje porušení čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavně konformní interpretace napadeného ustanovení není podle navrhovatele možná, jelikož svou formulací vylučuje jakoukoli možnost diskrece. 5. Navrhovatel se domnívá, že napadené ustanovení zasahuje esenciální jádro práva na podnikání, jelikož znemožňuje auditorským společnostem, proti nimž je vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, zcela vykonávat určitou činnost, k níž předtím byly oprávněny a odborně způsobilé. Vzhledem k tomu musí být posuzováno testem proporcionality, v němž však podle navrhovatele neobstojí v kritériu potřebnosti (nezbytnosti). Jde sice o opatření, které je vhodné k dosažení sledovaného legitimního cíle, jímž je preventivní ochrana třetích osob, tohoto cíle však lze podle navrhovatele dosáhnout šetrněji posuzováním jednotlivých případů podle individuálních okolností věci. To při obligatorním pozastavení činnosti není možné. Zákonodárce měl ponechat rozhodujícímu orgánu možnost diskrece. 6. Takto ostatně zákonodárce postupoval u řady jiných povolání podobné povahy - notářů, autorizovaných architektů, daňových poradců, soudních exekutorů, soudců, insolvenčních správců, znalců nebo soudních tlumočníků, jak navrhovatel dokládá citacemi z právní úpravy. Formulace § 6 odst. 3 zákona o auditorech tak může vyvolávat též porušení principu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny). Navrhovatel v té souvislosti také upozornil na konkrétní okolnosti jím rozhodované věci - auditorská společnost, jíž byl výkon auditorské činnosti pozastaven, svou činnost vykonávala kvalifikovaně a není stíhaná pro úmyslný trestný čin, který měl bezprostředně souviset s její auditorskou činností [pozn. Ústavního soudu: jde o trestný čin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku]. 7. Navrhovatel upozornil, že zákonodárce v minulosti kolísal v tom, zda Komoře přiznal možnost úvahy, zda má být výkon auditorské činnosti po dobu trestního stíhání pozastaven, či nikoli. Původně diskreci připouštěl, potom od ní zcela odstoupil; účinná úprava pak stojí mezi tím, když diskreci připouští u trestního stíhání pro nedbalostní a vylučuje u trestního stíhání pro úmyslné trestné činy. Navrhovatel upozorňuje, že takový vývoj porušuje tzv. stand-still doktrínu, tj. princip zachování dosažené úrovně ochrany základních práv, a to v jejím procesním aspektu. Bez prostoru provést správní úvahu, tj. při obligatorním pozastavení činnosti, je soudní ochrana práv dotčených subjektů omezená. III. Procesní předpoklady řízení 8. Návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a je přípustný podle § 66 zákona o Ústavním soudu. 9. V rámci posouzení podmínek řízení byl Ústavní soud dále povinen zkoumat, zda byl návrh podán oprávněným navrhovatelem. Aktivní legitimace soudu k podání návrhu na přezkum ústavnosti konkrétních ustanovení zákona je podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, potažmo § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dána jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že zákon (popř. jeho část), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. 10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vychází z toho, že řízení zahájené podle čl. 95 odst. 2 Ústavy není abstraktním přezkumem ústavnosti, ale je vedeno v úzkém rámci soudního rozhodování konkrétního případu [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ze dne 24. 7. 2012 (N 130/66 SbNU 19; 284/2012 Sb.), bod 32]. Proto se aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho ustanovení odvíjí od předmětu řízení a právní kvalifikace věci. Soud může podat návrh na zrušení pouze takového zákona (nebo jeho dílčích ustanovení), který má přímo (bezprostředně) použít při řešení probíhajícího řízení. Podmínka přímého (bezprostředního) použití je splněna, pokud je aplikace daného zákona (nebo jeho jednotlivého ustanovení) nezbytná, nevyhnutelná, není jen hypotetická nebo daná širšími souvislostmi věci [viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)]. 11. Ze soudních spisů a správního spisu předložených spolu s návrhem vyplývá, že navrhovatel je oprávněn k podání návrhu. Jak vyložil v návrhu, pro rozhodnutí o kasační stížnosti je stěžejní posouzení ústavní konformnosti § 6 odst. 3 zákona o auditorech, který byl aplikován ve správních rozhodnutích, jež jsou předmětem přezkumu správních soudů. Výše uvedené podmínky jsou tedy splněny. IV. Vyjádření k návrhu a replika navrhovatele 12. Návrh byl zaslán podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu oběma komorám Parlamentu, které jsou oprávněny jednat jeho jménem [§ 9 zákona č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon)]. Zároveň byl podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu zaslán také vládě a veřejnému ochránci práv, tedy subjektům oprávněným vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci. 13. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová shrnula průběh legislativního procesu. Uvedla, že zákon č. 334/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 334/2014 Sb."), jímž byl změněn § 6 odst. 3 zákona o auditorech na dosud účinné znění, byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. 14. Také předseda Senátu Miloš Vystrčil popsal legislativní proceduru, k níž uvedl, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Podotkl, že zákon č. 334/2014 Sb. ve vztahu k auditorským společnostem pouze přebíral již existující právní konstrukci pozastavení činnosti dosud dopadající na statutární auditory. 15. Vláda prostřednictvím ministra pro legislativu Michala Šalomouna sdělila, že do řízení nevstoupí. Také veřejný ochránce práv se rozhodl práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastník nevyužít. 16. Ústavní soud dále požádal o v