Pl.ÚS 2/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 2/23 ze dne 14. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyně Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti 1) Mgr. Pavla Zítka, 2) Jana Jakla, zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, se sídlem Rebcova 555, Přeštice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2023, č. j. Vol 2/2023-135, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 4, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 2. 2023, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vyslovení, že "žalobu podle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky je možno podat ode dne vyhlášení voleb", z důvodu tvrzeného porušení jejich práva na přístup k soudu zaručenému v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Nejvyšší správní soud sloučil ke společnému projednání podání shodného obsahu celkem 26 navrhovatelů, mezi nimiž jsou i oba stěžovatelé. Podání materiálně představovala návrhy na neplatnost volby prezidenta republiky podle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), a § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), spojené s návrhy na vydání předběžného opatření v podobě odkladu konání volby prezidenta republiky na dobu potřebnou k prověření kontroly registrace všech přihlášených kandidátů. Nejvyšší správní soud však v ústavní stížností napadeném usnesení návrhy odmítl (výrok I), odmítl rovněž návrhy na vydání předběžného opatření (výrok II) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Návrhy stěžovatelů totiž považoval za předčasné. 3. Své rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil především tím, že podle § 66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí. Zároveň platí, že lhůta pro podání návrhu začíná běžet dnem následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby (§ 40 odst. 1 s. ř. s.), což plyne rovněž z četné judikatury Nejvyššího správního soudu. Jelikož návrhy stěžovatelů byly podány první den hlasování v rámci prvního kola volby (13. ledna 2023), kdy ještě celkové výsledky volby z povahy věci nemohly být vyhlášeny, Nejvyšší správní soud jejich návrhy odmítl jako předčasné [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Jelikož byly odmítnuty návrhy na neplatnost volby prezidenta, odmítl Nejvyšší správní soud i návrhy na vydání předběžného opatření, které jsou vůči hlavním návrhům v akcesorickém vztahu a sdílí jejich osud. II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé shodně brojí proti argumentaci Nejvyššího správního soudu, že dle § 66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí, přičemž lhůta pro podání návrhu začíná běžet den následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí (dle § 40 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelé nesouhlasí s tím, že je dříve podané návrhy nutné považovat za předčasné. Tento názor Nejvyššího správního soudu označují za protiústavní pro rozpor s čl. 36 Listiny. 5. Začátek termínu vyvozuje Nejvyšší správní soud z § 40 odst. 1 s. ř. s., kde je však stanoveno pouze, že "lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek". V tomto případě se ale nejedná o lhůtu stanovenou "tímto zákonem" (s. ř. s.), ale zvláštním zákonem. Rovněž není stanoveno, jaká "skutečnost" určuje počátek lhůty. Podle Nejvyššího správního soudu je touto skutečností den vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí, dle stěžovatelů je to však již vyhlášení voleb předsedou Senátu (již dne 27. 6. 2022). Důvodem je, že volební proces není jen samotné hlasování a sčítání hlasů, ale také registrace kandidátů, volební kampaň atd. Tyto procesy jsou stejně důležité, jako samotné hlasování, protože registrace kandidátů Ministerstvem vnitra rozhoduje o výsledku voleb. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými navrhovateli, ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňují i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadeným rozhodnutím, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelů především z hlediska respektování zásad spravedlivého (řádného) procesu, tedy zda se Nejvyšší správní soud při posuzování jejich návrhu nedopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, které by nezohledňovaly správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného práva nebo svobody na posuzovanou věc, nebo by byly projevem neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, respektive odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06). 9. V rovině tzv. podústavního práva dopadá na danou věc zejména § 66 zákona o volbě prezidenta republiky, který stanoví podmínky, za nichž se lze domáhat soudní ochrany ve věcech volby prezidenta. Toto ustanovení ve spojení s § 90 odst. 5 s. ř. s. spojuje možnost vyslovení neplatnosti volby prezidenta s prokázáním tvrzení oprávněného navrhovatele, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta. Soud přitom "rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů poté, kdy návrh došel soudu" (§ 90 odst. 5 s. ř. s.). Podle § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky se podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta může domáhat ochrany u soudu podle soudního řádu správního každý občan zapsaný do stálého seznamu či zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan. Podle § 66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí. 10. Jakkoliv samotný zvláštní zákon (zákon o volbě prezidenta republiky) nestanoví počátek této lhůty, právní názor Nejvyššího správního soudu, že lhůta pro podání návrhu začíná běžet teprve dnem následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí ve Sbírce zákonů, ve smyslu § 40 odst. 1 s. ř. s., byl mnohokrát (byť kvazimeritorně) podroben kontrole před Ústavním soudem. Již v usnesení ze dne 23. 1. 2018, č. j. Vol 2/2018-7, Nejvyšší správní soud závazně vyslovil, že lhůta k podání návrhu se podle výslovného znění § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky taktéž odvíjí od vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí ve Sbírce zákonů. V bodu 7 citovaného usnesení pak uvedl, že "z ustanovení § 90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 66 zákona o volbě prezidenta republiky tedy plyne, že zákon (ve smyslu čl. 58 Ústavy České republiky) zavedl soudní přezkum celé (rozuměj ukončené) volby prezidenta republiky, nikoli již výsledku prvního kola volby, v němž prezident republiky ještě zvolen nebyl. Lhůta k podání návrhu se také podle výslovného znění zákona odvíjí od vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí ve Sbírce zákonů." Totožně postupoval Nejvyšší správní soud v navazujícím usnesení č. j. Vol 12/2018-17 ze dne 8. 2. 2018, když návrh stěžovatele pro předčasnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl, přičemž Ústavní soud následnou