Pl.ÚS 20/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 20/18 ze dne 17. 4. 2018 Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové (soudkyně zpravodajky), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Pavly Krejčí, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 14/2018-35 ze dne 21. 2. 2018, spojené s návrhem na zrušení § 35 odst. 4 a § 66 odst. 1 věty druhé ve slovech "7 dnů" zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů, a § 90 odst. 5 věty třetí ve slovech "do patnácti dnů" zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1) Ing. Miloše Zemana, 2) Ivany Zemanové, a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a jejího "práva, aby se volby konaly za ústavou stanoveného pravidla rovnosti". Stěžovatelka také navrhuje zrušení § 35 odst. 4 a § 66 odst. 1 věty druhé ve slovech "7 dnů" zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů, a § 90 odst. 5 věty třetí ve slovech "do patnácti dnů" zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "soudní řád správní"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice výslovně navrhuje zrušení § 90 odst. 4 věty třetí ve slovech "do patnácti dnů", jde však o zjevnou nepřesnost, neboť tato slova obsahuje pouze § 90 odst. 5 soudního řádu správního. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. Vol 14/2018, stěžovatelka se návrhem podle § 66 zákona o volbě prezidenta republiky domáhala vyslovení neplatnosti volby Ing. Miloše Zemana do funkce prezidenta republiky. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud návrh zamítl. 3. Svůj návrh stěžovatelka odůvodňovala vystupováním Ing. Miloše Zemana na TV Barrandov a nesrovnalostmi ve financování jeho volební kampaně. Dle Nejvyššího správního soudu stěžovatelčiny námitky stran vystupování v TV Barrandov "nepředstavují nezákonnost". Stěžovatelka by musela tvrdit a případně prokázat, že určitá propagace hlavy státu již byla jednoznačně mimo výkon funkce a šlo ryze nebo téměř výlučně o kampaň; taková tvrzení však v potřebné míře podrobností nepředložila. Ve vztahu k financování volební kampaně pak stěžovatelka dle Nejvyššího správního soudu neunesla břemeno tvrzení, jelikož neuvedla, jak tvrzená nezákonnost hrubě ovlivnila výsledek volby a jak by ono hrubé ovlivnění hodlala v řízení prokázat. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka předně poukazuje na lhůty, jimiž je řízení o neplatnosti volby prezidenta republiky svázáno. V jejich důsledku údajně není v lidských silách sepsat kvalitní návrh ani o něm vydat odpovídající rozhodnutí. Lhůty dle § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky a dle § 90 odst. 5 soudního řádu správního proto stěžovatelka shledává protiústavními a navrhuje jejich zrušení. 5. Stěžovatelka nesouhlasí s argumentací obsaženou v bodu 33 napadeného usnesení, podle něhož je přezkumná role soudu vztažena pouze na případy porušení ustanovení upravujících vlastní volební proces, hlasování, zjišťování výsledku voleb a jeho vyhlašování. Takový výklad by údajně vedl ke značnému vyprázdnění práva na soudní ochranu voleb. Ústavodárce dle stěžovatelky zmocnil v čl. 58 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") zákonodárce ke stanovení podmínek soudního volebního přezkumu, což zákonodárce učinil skrze zákon o volbě prezidenta republiky a soudní řád správní. Zákonodárce, resp. soud svým výkladem, však údajně nemůže tyto podmínky stanovit natolik úzce, aby byl soudní přezkum v podstatě vyloučen. 6. Dle stěžovatelky by krom uvedeného Nejvyšším správním soudem mělo být zkoumáno i to, zda nedošlo k narušení některého ústavního principu takovým způsobem, že mohlo být ohroženo právo občanů žít v demokratickém právním státě. Navrhovatel pak v návrhu na neplatnost voleb nebude muset prokazovat ovlivnění výsledku voleb, neboť takový důkaz lze obvykle poskytnout jen opakovanou volbou. Tímto prizmatem je údajně potřeba nahlížet na stěžovatelkou naříkané porušení pravidel volební kampaně a jejího financování. 7. Konkrétně stěžovatelka namítá, že volební kampaň vítězného kandidáta v rozporu s § 24 zákona o volbě prezidenta republiky nebyla financována prostřednictvím volebního účtu. V této souvislosti poukazuje na to, že u většiny údajně bezúplatných nepeněžitých plnění ve prospěch Miloše Zemana šlo o plnění peněžní, která jsou přísně regulována. Stěžovatelka popisuje smysl a účel regulace financování volební kampaně a vysvětluje, proč bylo financování kampaně Miloše Zemana nezákonné a protiústavní. 8. Druhou volební vadou byla dle stěžovatelky vystupování Ing. Miloše Zemana v pořadu Týden s prezidentem, který byl vysílán na TV Barrandov každý čtvrtek (a reprízován každou neděli) po celou volební kampaň. Dle stěžovatelky je nepřípustné, aby v době vrcholící kampaně měl jeden z kandidátů naprosto samostatný pořad na celoplošné televizi, kde může neomezeně a nerušeně prezentovat své politické názory. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na § 31 odst. 2 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. 9. Zároveň poukazuje i na § 35 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky a na v něm zakotvený princip poctivosti, z nějž má plynout povinnost kandidátů dbát na zájmy druhé strany. Ta má být významná zvláště za situace, kdy zákon neobsahuje žádný ochranný mechanismus, který by byl účinný ještě před rozhodnutím voličů. Ing. Miloš Zeman si údajně musel být nejpozději po prvním kole volby prezidenta republiky vědom, že princip vyváženosti je pořadem Týden s prezidentem porušován. Dle stěžovatelky 14 dní před prvním kolem prezidentských voleb a v době mezi prvním a druhým kolem by veškerá činnost kandidujícího úřadujícího prezidenta měla být brána jako součást volební kampaně, protože v tomto období je prezident republiky nejvíce motivován k zneužívání své funkce. 10. Podle stěžovatelky je právní úprava, která nezaručuje alespoň jistou míru čestnosti a poctivosti volební kampaně, bezzubá a v důsledku změny zákona o volbě prezidenta republiky k 1. 1. 2017 se stala i protiústavní, pročež navrhuje zrušení § 35 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky. Dle uvedené změny navrhovatel musí prokázat, že nezákonností došlo k hrubému ovlivnění výsledku, což je často fakticky nemožné. Měla by se proto údajně znovu zvážit ústavnost neexistence předvolební soudní ochrany. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Zákonný požadavek povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) se na stěžovatelku, která je advokátkou, s ohledem na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 nevztahuje. IV. Vlastní posouzení 12. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, což platí i pro ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí soudu o návrhu na neplatnost voleb. Tato skutečnost totiž nestaví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci volebního soudnictví. Nejde o procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu], který je určený pro přezkum volebního výsledku. 14. Ústavní soud se proto zabýval námitkami stěžovatelky především z hlediska respektování zásad práva na soudní ochranu, tedy zda se Nejvyšší správní soud při posuzování jejího návrhu nedopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení zákona o volbě preziden