Pl.ÚS 20/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 20/22 ze dne 4. 4. 2023 N 50/117 SbNU 176 Obnovené řízení po rozsudku ESLP ve věci Pálka a ostatní proti ČR - spravedlivá náhrada za vyvlastněné pozemky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj), Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Jana Svatoně, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti 1. Václava Pálky, 2. Ing. arch. Josefa Pálky, 3. Bohuslava Kučery, 4. Ing. Bohuslava Kučery, 5. Marie Hochmannové, zastoupených JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 8, proti rozsudkům Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 691/2010-103 ze dne 9. 11. 2011, Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 41/2009-76 ze dne 3. 9. 2009 a Městského soudu v Praze č. j. 66 C 17/2008-59 ze dne 3. 11. 2008, původně vedené pod spisovou značkou IV. ÚS 1163/12, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, zastoupeného JUDr. Jiřím Drápalem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudky Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 691/2010-103 ze dne 9. 11. 2011, Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 41/2009-76 ze dne 3. 9. 2009 a Městského soudu v Praze č. j. 66 C 17/2008-59 ze dne 3. 11. 2008 bylo porušeno právo stěžovatelů na ochranu vlastnického práva ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudky Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 691/2010-103 ze dne 9. 11. 2011, Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 41/2009-76 ze dne 3. 9. 2009 a Městského soudu v Praze č. j. 66 C 17/2008-59 ze dne 3. 11. 2008 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatelé se v obnoveném řízení o ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 1163/12, vedeném nově pod sp. zn. Pl. ÚS 20/22 [viz usnesení sp. zn. Pl. ÚS 20/22 ze dne 21. 2. 2023 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)], domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); činí tak na podkladě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP") ve vlastní věci Pálka a ostatní proti České republice ze dne 24. 3. 2022 č. 30262/13 (dostupný v českém překladu na https://eslp.justice.cz; v úředním jazyce jsou všechna rozhodnutí ESLP dostupná na https://hudoc.echr.coe.int). II. Skutkové okolnosti případu a dosavadní průběh řízení 2. Předmětem sporu před obecnými soudy byla výše finanční náhrady za vyvlastnění zemědělských pozemků stěžovatelů za účelem výstavby rychlostní komunikace R55 (k. ú. Tlumačov na Moravě), stanovená správními orgány podle tehdy platné právní úpravy (rozhodnutí o vyvlastnění majetku stěžovatelů nabylo právní moci dne 26. 9. 2005). Stěžovatelé namítali, že obecné soudy postupovaly v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy, podle kterého jsou vázány pouze zákonem a mezinárodní smlouvou; neměly tedy aplikovat nevyhovující podzákonné předpisy a měly se zabývat přiměřeností finanční náhrady, náležející stěžovatelům v souvislosti s vyvlastněním jejich pozemků, na základě vlastní úvahy a v souladu s principem proporcionality. V době rozhodování obecných soudů byla již nadto účinná nová právní úprava umožňující přiznat jako náhradu obvyklou (tržní) cenu pozemku [srov. nejprve § 111 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 186/2006 Sb., účinného od 1. 7. 2006, a poté § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), účinného od 1. 1. 2007, (dále jen "zákon o vyvlastnění")], kterou mohly a měly ve své úvaze o výši náhrady zohlednit. 3. Žalobou podle části páté občanského soudního řádu se stěžovatelé domáhali nahrazení rozhodnutí správních orgánů soudním rozhodnutím a určení přiměřené náhrady za vyvlastnění pozemků ve výši 5 991 760 Kč s příslušenstvím; namísto toho obecné soudy potvrdily rozhodnutí správních orgánů o přiznání finanční náhrady ve výši tzv. úřední ceny pozemků, tj. 778 150 Kč (50 Kč/m2). Ústavní stížnost stěžovatelů proti napadeným rozhodnutím obecných soudů odmítl Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 1163/12 ze dne 1. 11. 2012 jako zjevně neopodstatněnou (k důvodům podrobněji viz toto usnesení). 4. Shora nadepsaným rozsudkem ESLP následně dospěl k závěru, že postupem vnitrostátních orgánů byl porušen čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jelikož navrhovatelům byla za pozemky vyvlastněné z důvodu stavby rychlostní komunikace vyplacena náhrada za vyvlastněné nemovitosti podle cenových předpisů ("úřední cena"), aniž by vnitrostátní orgány posoudily její přiměřenost ve vztahu k jejich tržní hodnotě. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud proto zmíněným usnesením sp. zn. Pl. ÚS 20/22 ze dne 21. 2. 2023 k návrhu stěžovatelů povolil obnovu původního řízení sp. zn. IV. ÚS 1163/12, usnesení v něm vydané zrušil a ústavní stížnost [splňující všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] v plénu (viz bod 7 usnesení sp. zn. Pl. ÚS 20/22) znovu projednal, vycházeje přitom z právního názoru ESLP (§ 119b odst. 3 téhož zákona). IV. Argumentace stěžovatelů 6. V původní ústavní stížnosti stěžovatelé namítali, že porušení čl. 11 odst. 4 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny spatřují v jejich ústavně nekonformním výkladu, při němž se obecné soudy pouze omezily na konstatování existence zákonné úpravy, která odkazovala pro určení výše náhrady za vyvlastnění na pravidla stanovená vyhláškou a jejíž aplikace měla představovat jediný možný a zákonný postup - a to aniž by se k opakovaným námitkám stěžovatelů zabývaly přiměřeností takto stanovené náhrady ve vztahu k tržní (v místě a čase obvyklé) ceně. V postupu obecných soudů spatřovali stěžovatelé s odkazem na nález sp. zn. Pl. ÚS 50/05 ze dne 16. 10. 2007 (N 161/47 SbNU 133; 2/2008 Sb.) také porušení čl. 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, odkazovali i na judikaturu ESLP a namítali i porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Zdůraznili, že vedlejší účastník si byl disproporce určené náhrady vůči ceně obvyklé vědom a snažil se u Ministerstva financí vyjednat výjimku - neuspěl však; dodali také, že jim byly vyvlastněny pozemky nabyté v rámci uspokojení restitučních nároků. 7. K původní argumentaci stěžovatelé v návrhu na obnovu řízení odkazují na postoj ESLP a zdůrazňují, že podle něj se v jejich konkrétním případě obecné soudy nesprávně přiklonily k závěru, že relevantní při určení ceny vyvlastňovaného majetku jsou pouze "tabulkové" ceny stanovené právní regulací, ačkoli jim čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě přikazuje najít spravedlivou rovnováhu mezi vyvlastněním a cenou vyvlastňovaného majetku. Tomuto požadavku české obecné soudy podle ESLP za situace, kdy právní úprava účinná v rozhodné době nezajišťovala komplexní posouzení následků vyvlastnění, svým rigidním přístupem nedostály. V. Vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka; ústní jednání 8. Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud již v původním řízení účastníky a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Při nezpochybňovaném skutkovém stavu je možné z těchto vyjádření vyjít i při nynějším rozhodnutí věci (srov. Pospíšil, I. in Wagnerová, E. Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. § 119b. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 548). 9. Obecné soudy navíc v roce 2012 pouze odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí, podle kterého tehdy platná a účinná právní úprava [§ 111 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2006, ve spojení se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), v rozhodném znění, a vyhláškou č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim, a vyhláškou č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), v rozhodném znění] neumožňovala postup jiný. Nejvyšší soud již tehdy uvedl, že zvolené řešení je problematické, nejednoznačné a na hranici kolize principů přiměřené náhrady za vyvlastnění (čl. 11 odst. 4 Listiny) a rovnosti účastníků právních vztahů (čl. 1 Listiny), jejíž vyřešení ponechal na úvaze Ústavního soudu. 10. Ani vyjádření účastníků k obnovenému řízení nepřinesla nová tvrz