Pl.ÚS 21/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 21/24 ze dne 31. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje), Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Pavly Krejčí, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024, č. j. Vol 13/2024-8, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) MUDr. Ivana Davida, CSc., 3) Filipa Turka, 4) MSSc. et MSSc., BSc. Nikoly Bartůšek, 5) Ing. Kláry Dostálové, 6) Ing. Jaroslavy Pokorné Jermanové, 7) Mgr. Jaroslava Bžocha, 8) Ing. Ondřeje Knotka, 9) Ing. Martina Hlaváčka, 10) Ing. Jany Nagyové, Ph.D., 11) Ing. Ondřeje Kovaříka, 12) RNDr. Alexandra Vondry, 13) RNDr. Luďka Niedermayera, 14) Mgr. Tomáše Zdechovského, MBA, 15) Ing. Veroniky Vrecionové, 16) Mgr. Ondřeje Krutílka, 17) Mgr. Ondřeje Koláře, 18) prof. Ing. Danuše Nerudové, Ph.D., 19) Mgr. Jana Farského, 20) Mgr. Markéty Gregorové, 21) Ing. Bc. Kateřiny Konečné a 22) JUDr. Ondřeje Dostála, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 59 odst. 5 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 7. 2024, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu konaných ve dnech 7. a 8. června 2024. Průběh voleb totiž podle stěžovatelky narušil ústavní principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu stěžovatelka navrhuje také zrušení v předchozím řízení aplikovaného § 59 odst. 5 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, pro rozpor s ústavním pořádkem. 2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky zamítl. Své rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil především tím, že návrh materiálně míří na neplatnost voleb jako celku, nikoliv na neplatnost volby konkrétního kandidáta podle § 57 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu. Stěžovatelka totiž uvedla, že jednáním volební strany PRO - Jindřicha Rajchla byly porušeny ústavní principy. Tato volební strana podle stěžovatelky porušila svou kampaní pravidla volební kampaně. Stěžovatelka v této souvislosti upozornila na jistý deficit demokratického státu: volební zákony neumožňují zasáhnout do volebního procesu před rozhodnutím voličů tak, aby bylo možno odstranit závadné chování volebních subjektů již ve fázi vedení volební kampaně. Namítala proto neplatnost volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků, čímž fakticky napadla volby jako celek. Nejvyšší správní soud ovšem shledal, že důvody, pro které stěžovatelka navrhuje vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů, se netýkají porušení zákona o volbách do Evropského parlamentu z hlediska volby právě těchto kandidátů. Naopak se dotýkají voleb jako celku. Takovému návrhu soud z povahy věci nemůže vyhovět. Zopakování samotných voleb, a tedy i předvolební kampaně, by bylo v rozporu se základními pravidly konání voleb do Evropského parlamentu v členských státech. II. Argumentace stěžovatelky 3. Argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti lze stručně shrnout tak, že v kampani volební strany PRO - Jindřicha Rajchla, která samotným volbám předcházela, se vyskytovaly prvky, které do volebních kampaní v demokratickém právním státě nepatří. Jednáním strany tak byly porušeny ústavní principy zakotvené v čl. 5 Ústavy a čl. 10 Listiny. Neplatnost volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků stěžovatelka namítá s ohledem na to, že podle § 57 zákona o volbách do Evropského parlamentu nemá žádný jiný prostředek ochrany. 4. Z přešlapů během vedení kampaně volební strany stěžovatelka (stejně jako v řízení před Nejvyšším správním soudem) poukázala na billboardy, příspěvky na sociální síti Facebook, jakož i na internetové stránce www.stranapro.cz, na kterých je i) vyfocena předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen s nápisem "Uršula do tepláků", ii) jsou uvedeny nápisy "Mnichov 1938, Moskva 1968, Brusel 2024?" a "Už nikdy o nás bez nás"; a iii) je vyobrazen náboj do zbraně s nápisem "Ani náboj na Ukrajinu". Tento způsob vedení volební kampaně je neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu. Tolerancí podobného jednání ve volbách dochází k posunu morálních hranic společnosti, což se v konečném důsledku projevilo i na celkových volebních výsledcích. Stěžovatelka hrubě nesouhlasí s tím, aby mohly být v rámci volební kampaně využívány výzvy k trestnímu odsouzení některé osoby, zobrazení nábojů a aby mohly být vyvolávány obavy prostřednictvím srovnání demokratických voleb s nejčernějšími okamžiky našich dějin, jako byl podpis Mnichovské dohody nebo jednání československé vlády v Moskvě vedená po okupaci naší republiky vojsky Varšavské smlouvy. Za nejzávažnější považuje propagaci, ve které je vyzýváno k uvěznění předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. V tomto ohledu je zanedbatelná skutečnost, že strana PRO - Jindřicha Rajchla v závěru nezískala mandát. Způsob vedení kampaně vydává signál o přípustnosti pošlapávání principů demokratické společnosti. 5. Stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na vyslovení neústavnosti § 59 odst. 5 zákona o volbách do Evropského parlamentu, podle kterého "volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech, politických stranách, politických hnutích nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, ústavní stížnost je přípustná (stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že je stěžovatelka advokátka, Ústavní soud v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st netrval na povinném zastoupení. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným rozhodnutím, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelky z hlediska respektování zásad spravedlivého (řádného) procesu, tedy zda se Nejvyšší správní soud při posuzování jejího návrhu nedopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení zákona o volbě do Evropského parlamentu, které by nezohledňovaly správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného práva nebo svobody na posuzovanou věc, nebo by byly projevem neakceptovatelné libovůle spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, respektive odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. 9. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."), může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta. 10. Tímto zvláštním zákonem je zákon o volbách do Evropského parlamentu. Podle § 57 odst. 1 tohoto zákona se může podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý volič zapsaný do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu nebo do výpisu z něj a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejichž kandidátní listina byla pro volby do Evropského parlamentu na území České republiky zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsled