Pl.ÚS 22/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 22/25 ze dne 9. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky), Zdeňka Kühna, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Pavla Šámala a Daniely Zemanové, o návrhu Okresního soudu v Děčíně na zrušení § 55 odst. 11 věty šesté zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve slově "prodloužení", za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Děčíně (dále jen "navrhovatel") vede pod sp. zn. 8 Nc 4559/2009 exekuční řízení, v němž byl podán povinným návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu pro nemajetnost povinného. 2. Navrhovatel podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 55 odst. 11 věty šesté zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve slově "prodloužení", eventuálně na zrušení celé věty šesté. 3. Argumentace navrhovatele vychází z toho, že nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve soudní exekutor oprávněného, zda souhlasí se zastavením exekuce, a oprávněný v takové situaci může vyjádřením nesouhlasu a složením zálohy (není-li této povinnosti zproštěn) na další vedení exekuce dosáhnout toho, že exekuce nebude zastavena a navíc bude platit, že exekuce nemůže být po dobu tohoto prodloužení zastavena pro nemajetnost povinného a jeho případný návrh na zastavení exekuce má být bez dalšího zamítnut. 4. V řízení, které se vede u navrhovatele, není splněna podmínka, že v posledních šesti letech nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Česká správa sociálního zabezpečení na základě exekučního příkazu provádí srážky ze starobního důchodu povinné. Takto jsou vymoženy částky v řádu jednotek tisíc korun ročně. Povinná žije ve Francii, žádný její majetek v České republice nebyl zjištěn. Z celkové vymáhané částky 1 320 841,24 Kč (z toho jistina 1 099 126,24 Kč) bylo dosud vymoženo 117 136 Kč. 5. Podle navrhovatele tak dochází k nerovnému zacházení s oprávněnými. Zatímco ve věci, v níž nebylo v posledních šesti letech vymoženo nic, může oprávněný dosáhnout složením zálohy na další vedení exekuce "imunity", proti návrhům na zastavení exekuce pro nemajetnost, v řízeních, kde bylo v posledních šesti letech něco vymoženo, takovou možnost oprávněný nemá. 6. Pro případ, že by Ústavní soud nevyhověl návrhu na zrušení slova "prodloužení", navrhuje navrhovatel zrušení celé věty šesté § 55 odst. 11 exekučního řádu. Podle navrhovatele by tím došlo k vyrovnání postavení oprávněných, neboť ani jiní oprávnění by neměli možnost zabránit zastavení exekuce pro nemajetnost složením zálohy na další vedení exekuce. 7. Celý § 55 odst. 11 exekučního řádu včetně ustanovení navrhovaného ke zrušení zní takto: "Je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí." 8. Pro posouzení věci je relevantní rovněž § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, který zní včetně návětí takto: "Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.". Na exekuce se ustanovení použije ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. 9. Právní řád rozlišuje mezi bezvýslednou (marnou) exekucí a nemajetností povinného. Bezvýslednou (marnou) je exekuce, v níž po dobu šesti let nebylo nic vymoženo. Posuzuje se tedy retrospektivně, zda skutečně v minulosti bylo něco vymoženo. Nemajetnost povinného se posuzuje prospektivně. Soud z dosavadního průběhu výkonu rozhodnutí usuzuje, zda je naděje, že se vymůže více, než by činily náklady s tím spojené. 10. Bezvýsledné (marné) exekuce upravuje § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu. Po uplynutí šesti let, v nichž nebylo nic vymoženo, bude bezvýsledná (marná) exekuce zastavena, ledaže si oprávněný "koupí" její pokračování složením zálohy na náklady dalšího vedení exekuce. 11. Zastavení exekuce pro nemajetnost je upraveno v § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Propojení mezi bezvýslednou (marnou) exekucí a zastavením exekuce pro nemajetnost spočívá v tom, že podle § 55 odst. 11 věty šesté exekučního řádu nelze po dobu prodloužení exekuce získaného složením zálohy na náklady zastavit exekuci pro nemajetnost. Případný návrh povinného na zastavení exekuce z tohoto důvodu bude zamítnut bez věcného přezkumu. 12. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou naplněny procesní předpoklady řízení. Dospěl přitom k závěru, že návrh byl podán někým zjevně neoprávněným. 13. Podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je soud oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto ustanovení soud předloží věc Ústavnímu soudu, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. 14. Tuto úpravu Ústavní soud ustáleně vykládá tak, že soud je oprávněn navrhnout zrušení takového zákona či jeho ustanovení, jehož použití v dané věci je bezprostřední a nevyhnutelné. Zákon (jeho ustanovení) musí bránit tomu, aby bylo dosaženo ústavně konformního výsledku řízení. Nepostačuje tedy hypotetická možnost použití či jiné širší souvislosti zákona (jeho ustanovení) s věcí řešenou obecným soudem [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. října 2000 (U 39/20 SbNU 353) a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 3/06 ze dne 6. března 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26; sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. ledna 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 17; sp. zn. Pl. ÚS 15/16 ze dne 16. května 2018 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.), bod 32]. 15. Aby byl soud oprávněným navrhovatelem, musí platit, že bez derogace ustanovení navrženého ke zrušení by byl výsledek řízení před soudem jiný než v případě vyhovění návrhu. 16. Navrhovatel za ústavně konformní výsledek řízení o návrhu na zastavení exekuce považuje zamítnutí návrhu bez přezkumu, zda je dán důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. 17. Navrhovatel v podaném návrhu výslovně neuvedl, zda je podle něj v řízení, které vede, dán důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost povinné. Toto tvrzení se objevuje pouze v pasáži, v níž navrhovatel rekapituluje obsah návrhu povinné na zastavení exekuce. Nebyl-li by důvod k zastavení exekuce dán, mohl by návrh povinné zamítnout jako nedůvodný, aniž by bylo třeba zahajovat řízení před Ústavním soudem. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší tuto otázku samostatně posuzovat. Z obdrženého spisového materiálu se ovšem podává, že je takový závěr přinejmenším plausibilní, a proto by odmítnutí podaného návrhu jen z tohoto důvodu bylo nepřípustným formalismem. Ústavní soud přesto návrh odmítl, a to z následujících důvodů. 18. Bez dalšího je zřejmé, že nemůže být úspěšný eventuální petit. Věta, která zní "Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne.", se na řízení před navrhovatelem nevztahuje, neboť v něm nebyla prodloužena exekuce. Proto případné zrušení této věty nemůže nijak ovlivnit řízení vedené u navrhovatele. 19. Navrhovatel vychází z toho, že vypuštěním slova "prodloužení" bude rozšířena působnost daného pravidla na celou dobu trvání exekuce, a tedy i na řízení,