Pl.ÚS 23/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 23/15 ze dne 15. 11. 2016 Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Hanzelkovi proti ČR   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu navrhovatelky Evy Nolčové, zastoupené Mgr. Radkou Korbelovou Dohnalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Převrátilská 330, Tábor, na povolení obnovy řízení před Ústavním soudem, rozhodnutých Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1995/08 a sp. zn. I. ÚS 903/12, a o návrhu na zrušení ustanovení § 8 odst. 1 ve slovech "pravomocné", "nezákonnost" a věty "Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán." a ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, takto: I. Návrh na obnovu řízení ve věcech ústavních stížností navrhovatelky, rozhodnutých Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1995/08 a sp. zn. I. ÚS 903/12, se odmítá. II. Návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 1 ve slovech "pravomocné", "nezákonnost" a věty "Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán." a ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Návrhem ze dne 11. 9. 2015 se navrhovatelka domáhá podle ustanovení § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení a následného zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 1995/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 903/12. Současně se navrhovatelka domáhá zrušení ustanovení § 8 odst. 1 ve slovech "pravomocné", "nezákonnost" a věty "Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán." a ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). I. a) 2. Usnesením sp. zn. I. ÚS 1995/08 Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako nepřípustnou a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako zjevně neopodstatněnou odmítl ústavní stížnost navrhovatelky, jíž se domáhala jednak zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 19 Co 162/2008-25, a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 10. 2007, č. j. 23 Nc 356/2007-6, jednak vyslovení, že podáním návrhu Městského úřadu v Berouně ze dne 26. 10. 2007 na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 76a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") došlo k porušení jejích základních práv. 3. Ze samotného návrhu na obnovu řízení, z obsahu spisu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1995/08 a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 23 Nc 356/2007, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. 4. Výše citovaným usnesením ze dne 26. 10. 2007 Okresní soud v Berouně, k návrhu Městského úřadu v Berouně (odboru soc. věcí a zdravotnictví), nařídil podle ustanovení § 76a o. s. ř. předběžné opatření, kterým předal nezletilého syna navrhovatelky, Miroslava Hanzelku (nar. v říjnu 2007), do péče Gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Hořovicích. Podle protokolu ze dne 26. 10. 2007, jehož sepis začal v 16.30 hodin v bydlišti rodičů, byla navrhovatelka s nezl. Miroslavem převezena do nemocnice v Hořovicích a předána do péče lékařů. Okresní soud vycházel jednak ze sdělení městského úřadu, podle kterého navrhovatelka dne 26. 10. 2007 v 8.30 hodin porodila v nemocnici v Hořovicích nezl. Miroslava a téhož dne v 12.00 hodin bez vědomí lékařů nemocnici opustila, jednak z obsahu faxové zprávy MUDr. Duchana, podané na žádost městského úřadu, podle níž: "Matka s dítětem svévolně opustila oddělení. Dítě se narodilo v 8.30 ráno. Vzhledem ke krátké době po narození je dítě, pakliže bude mimo nemocniční péči, ohroženo na zdraví a eventuálně i na životě. Hospitalizace trvala dne 26. 10. 2007 od 8.30 do 13.24 hodin. Zpráva byla odeslána dne 26. 10. 2007 v 15.48 hodin." 5. O odvolání navrhovatelky proti nařízenému předběžnému opatření rozhodl Krajský soud v Praze výše citovaným usnesením ze dne 30. 4. 2008 tak, že je odmítl jako tzv. bezpředmětné podle ustanovení § 218 o. s. ř., neboť v mezidobí bylo uvedené předběžné opatření zrušeno usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2007, č. j. 23 Nc 356/2007-10, protože "nezletilý byl dne 28. 10. 2007 z nemocnice propuštěn a jeho další hospitalizace již nebyla nutná." 6. V ústavní stížnosti navrhovatelka především namítala, že okresní soud při vydání předběžného opatření vycházel pouze ze stručné lékařské zprávy a blíže nevysvětlil, jaké nebezpečí nezletilému na jeho zdraví hrozilo v důsledku opuštění nemocnice. Současně zdůraznila, že právní řád jí neposkytuje žádný procesní prostředek, kterým by se mohla domáhat náhrady nemateriální újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť jejím předpokladem je zrušení předběžného opatření pro nezákonnost. Důvodem jeho zrušení ze strany okresního soudu ovšem nebyla jeho nezákonnost, ale prostý fakt, že po propuštění navrhovatelky a novorozence již postrádalo smysl. Za situace, kdy krajský soud její odvolání odmítl jako bezpředmětné (z důvodu neexistence napadeného předběžného opatření) byl dle navrhovatelky dán naléhavý právní zájem na tom, aby byla deklarována protiústavnost zmíněného předběžného opatření, jímž bylo zasaženo do jejích základních práv. 7. Ústavní soud se v citovaném usnesení sp. zn. I. ÚS 1995/08 s uvedenou argumentací neztotožnil. Ve vztahu k napadenému předběžnému opatření okresního soudu ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť bylo zrušeno usnesením téhož soudu ze dne 29. 10. 2007. "Ústavní soud tudíž z povahy věci nemůže zrušit rozhodnutí právně již neexistující. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížností napadnout pouze pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, nikoliv rozhodnutí právně neexistující.". Ze stejného důvodu nepřisvědčil námitkám navrhovatelky, že Krajský soud v Praze měl napadené předběžné opatření v odvolacím řízení meritorně přezkoumat a zrušit, neboť ani ten nemohl zrušit právně již neexistující rozhodnutí. Proto ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatoval, že "pod příkrovem argumentace o porušení základních práv a svobod stěžovatelky a jejího dítěte se tak skrývá snaha dosáhnout touto ústavní stížností zrušení rozhodnutí o předběžném opatření a tak si formálně otevřít cestu k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Jejím smyslem, jak je v ní výslovně deklarováno, je předpoklad, že po vyhovujícím nálezu Ústavního soudu se jim otevře možnost domáhat se náhrady újmy způsobené shora popsaným, podle stěžovatelů nezákonným, počínáním státu. (...) Úkolem Ústavního soudu není rušit napadená rozhodnutí jen proto, aby tím pomohl stěžovatelům v cestě k uplatňování náhrady škody (jak se stěžovatelka domnívá a vysloveně to deklaruje). Zmíněné orgány státní moci zde plnily své úkoly v rámci svěřené kompetence a bezprostředně zjištěná fakta (rychlé opuštění nemocnice matkou s dítětem těsně po porodu, za situace, kdy poporodní komplikace nelze nikdy vyloučit, nesrovnalosti v adrese bydliště matky apod.) takovýto zásah indikovala." I. b) 8. Návrhem na obnovu řízení rovněž dotčeným usnesením sp. zn. I. ÚS 903/12 Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] ústavní stížnost navrhovatelky, jíž se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 11 Co 464/2011, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 23 C 294/2010. Současně jím odmítl návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 2 ve slovech "na základě řádného opravného prostředku" a § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 9. Jak vyplývá ze samotného návrhu na obnovu řízení a z obsahu spisu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 903/12, výše citovaná rozhodnutí obecných soudů byla vydána v rámci řízení o žalobě navrhovatelky, jíž se domáhala náhrady nemateriální újmy ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., způsobené jí dle jejího tvrzení v důsledku nařízení a provedení výše zmíněného předběžného opatření Okresního soudu v Berouně. Jak obvodní soud, tak i městský soud nicméně dospěly k závěru, že nárok uplatněný navrhovatelkou byl promlčen, neboť subjektivní lhůta počala běžet dne 29. 10. 2007, kdy byla dána v