Pl.ÚS 23/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 23/23 ze dne 9. 5. 2023 Volba prezidenta republiky 2023 (Karel Janeček II)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Jana Svatoně, Pavla Šámala (soudce zpravodaje), Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Karla Janečka, MBA, Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. února 2023 č. j. Vol 40/2023-23, a s ní spojeném návrhu, aby Ústavní soud rozhodl, že zvolení Ing. Petra Pavla, M. A. prezidentem republiky je neplatné a volba prezidenta republiky se bude v obou kolech opakovat, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Petra Pavla, M. A., Ing. Tomáše Kulhánka, MBA a Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/4, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 21 odst. 1, 3 a 4, čl. 22 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že zvolení Ing. Petra Pavla, M. A. prezidentem republiky je neplatné a volba se bude v obou kolech opakovat. Rovněž požádal o přednostní projednání své ústavní stížnosti. 1. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatel se dne 1. 2. 2023 návrhem podle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů, u Nejvyššího správního soudu domáhal vyslovení neplatnosti zvolení Ing. Petra Pavla, M. A. prezidentem republiky a opakování volby. 2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením návrh zamítl. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel návrhem napadl výlučně proces registrace kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky. Podle ustálené rozhodovací praxe však ve věcech neplatnosti voleb a hlasování jako v nyní posuzované věci nelze brojit proti vadám registrace, protože k tomu slouží samostatné řízení (srov. usnesení ze dne 10. 11. 2016 č. j. Vol 4/2016-191 a ze dne 13. 2. 2018 č. j. Vol 30/2018-21). Rozhodnutí Ministerstva vnitra o registraci kandidátních listin pro nyní proběhlou volbu prezidenta republiky Nejvyšší správní soud přezkoumal v několika řízeních, včetně řízení o tehdejším návrhu stěžovatele (srov. usnesení ze dne 13. 12. 2022 č. j. Vol 16/2022-48), přičemž dané rozhodnutí obstálo i před Ústavním soudem (viz usnesení ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 36/22; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Rozhodnutí o registraci jsou pravomocná a v navazujících fázích se nelze obdobnými námitkami znovu zabývat, což ostatně plyne i ze znění § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky, který spojuje případné porušení zákona s hrubým ovlivněním voleb co do jejich výsledku, a to u kandidáta na prezidenta, který již je registrován. Nynější návrh je proto toliko snahou stěžovatele zvrátit pravomocné usnesení o jeho nezaregistrování jako kandidáta pro volbu prezidenta republiky. II. Argumentace stěžovatele 1. Stěžovatel označuje závěr Nejvyššího správního soudu, že v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky nelze úspěšně argumentovat jeho "nevpuštěním" do voleb, za nesprávný a v rozporu se svými shora uvedenými ústavně zaručenými právy. Svým nynějším návrhem neobcházel proces registrace kandidátních listin, avšak legitimně usiloval, aby se Nejvyšší správní soud komplexně zabýval zákonností a platností volby prezidenta republiky. Nejvyšší správní soud však takový přezkum neprovedl, což značí, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. 2. Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkami stěžovatele o tom, že Ministerstvo vnitra nezapočítalo do celkového počtu občanů podepsaných na petici 2 380 těchto petentů pro chybné nebo neúplně uvedené jejich osobní údaje, že systém výběru kontrolních vzorků odporuje zákonu a postup Ministerstva vnitra při kontrole a vyhodnocení podpisů je nesprávný, že zákonná úprava volby prezidenta republiky je netransparentní, nesrozumitelná a zakládající právní nejistotu, že Ministerstvo vnitra má na kontrolu podpisů příliš málo času, že stěžovatel splnil požadavky pro registraci kandidátní listiny, což dokládal "nalezenými korektními záznamy z podpisových archů", a že právní úprava kandidatury tzv. občanských kandidátů ve volbě prezidenta republiky má být vykládána v jejich prospěch. Konečně stěžovatel zdůrazňuje, že ve věci je relevantní čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Totožnou věc řešil Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 10. 7. 2020 ve věci Mugemangango proti Belgii č. 310/15, kdy neúspěšnému kandidátovi chybělo 14 hlasů. Stěžovateli obdobně chybělo pouze 19 podpisů, aby byl registrován jako kandidát. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že je k projednání návrhu příslušný, nikoli však v části, v níž stěžovatel navrhuje vyslovení neplatnosti zvolení prezidenta republiky a opakování volby. Ústavní soud zde postupuje podle pravidel pro řízení o ústavní stížnosti, nikoli podle pravidel oddílu čtvrtého hlavy druhé zákona o Ústavním soudu. Proto v řízení o ústavní stížnosti není Ústavní soud konečnou instancí (volebním soudem), nýbrž přezkoumává jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) dodržení ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení. O neplatnosti volby prezidenta republiky je příslušný rozhodnout jen Nejvyšší správní soud (viz např. bod 13 usnesení ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 27/18). O takovém návrhu stěžovatele týž soud napadeným usnesením ostatně rozhodl. 2. Dále Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatel vyčerpal dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných (správních) soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných (správních) soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 2. V rovině tzv. podústavního práva dopadá na danou věc zejména § 66 zákona o volbě prezidenta republiky, který stanoví podmínky, za nichž se lze domáhat soudní ochrany ve věcech volby prezidenta republiky. Toto ustanovení ve spojení s § 90 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") spojuje možnost vyslovení neplatnosti volby prezidenta s prokázáním tvrzení oprávněného navrhovatele, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta. Soud přitom "rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů poté, kdy návrh došel soudu" (§ 90 odst. 5 s. ř. s.). Podle § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky se podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta může domáhat ochrany u soudu podle soudního řádu správního každý občan zapsaný do stálého seznamu či zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan. Podle § 66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí. 3. Nosným důvodem napadeného usnesení, což shodně tvrdí jak Nejvyšší správní soud v odů