Pl.ÚS 24/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 24/18 ze dne 21. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Ladislava Dařílka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem se sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6, na zrušení ustanovení § 125c odst. 5 písm. a) ve slovech "od 25 000 Kč", odst. 6 písm. a) ve slovech "od jednoho roku" a odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Průběh předchozích řízení, podstata ústavní stížnosti a připojeného návrhu 1. V řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. II. ÚS 4097/17 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2017 č. j. 4 As 179/2017-48, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2017 č. j. 61 A 22/2016-65 (dále též "krajský soud"), rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 8. 2016 č. j. KrÚ/58015/2016/ODSH/13 (dále též "krajský úřad") a rozhodnutí Městského úřadu Lanškroun ze dne 17. 5. 2016 č. j. MULA 17230/2016 (dále též "městský úřad"). Správní orgány a obecné soudy měly porušit jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces včetně zákazů odepření spravedlnosti a překvapivých rozhodnutí, právo na ochranu vlastnictví, jakož i zákaz uplatnění státní moci mimo meze zákona a zákaz nepřiměřenosti trestu vůči činu, jak je garantováno v čl. 81 a 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie. 2. Městský úřad shledal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen "zákon o silničním provozu"), ve znění účinném v době spáchání přestupku. Stěžovatel se dopustil přestupku tím, že dne 8. 2. 2016 ve 14:15 hod. řídil na pozemní komunikaci u obchodního domu X v obci Ž. jízdní soupravu složenou z motorového vozidla Volkswagen Caddy a přívěsu Agados VZ 31, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění pro skupinu vozidel B+E. Stěžovatel sice měl řidičské oprávnění pro skupinu vozidel T, to však podle správního orgánu nic nezměnilo na zjištěném porušení ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu; bylo též nutno vycházet z nejvyšší povolené, nikoli reálné hmotnosti jízdní soupravy. Městský úřad uložil za tento přestupek stěžovateli podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. a), odst. 5 zákona o silničním provozu, ve znění účinném v době spáchání přestupku, a podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí neúspěšně odvolal ke krajskému úřadu. Neuspěl ani se správní žalobou u krajského soudu a Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost stěžovatele výše citovaným rozsudkem zamítl. Zejména při soudním přezkumu správních rozhodnutí stěžovatel namítal, že převezl náklad v přívěsu jen na krátkou vzdálenost z důvodu nezbytného uskladnění, že jeho spolujezdec byl zdravotně indisponován a že zejména sankce spočívající v trestu zákazu činnosti pro něj má, s ohledem na jeho vyšší věk, profesně likvidační charakter. Správní soudy však shodně uzavřely, že nebyla prokázána krajní nouze na straně stěžovatele a že ostatní jím zmíněné skutečnosti byly, spolu s dosavadní bezúhonností, zohledněny uložením obou sankcí na samé spodní hranici zákonného rozpětí. 3. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") na zrušení shora označených částí ustanovení § 125c odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) a odst. 9 zákona o silničním provozu. Stěžovatel navrhl u prvních dvou ustanovení zrušit spodní hranici sankce. Stran třetího navrhl derogaci zákazu upuštění od uložení napomenutí, pokuty (ve vymezených případech) a zákazu činnosti v rozhodnutích o přestupku. Okrajově naznačil též alternativy zrušit celé ustanovení § 125c zákona o silničním provozu nebo dokonce celý zákon, ovšem bez jakékoli podpory v předchozích tvrzeních. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je zaměstnancem Služeb obce Ž., s. r. o., vykonávající technické služby pro obec. Roční zákaz řízení všech motorových vozidel je pro něj likvidační, neboť předpokladem výkonu jeho práce je řidičské oprávnění. Je držitelem řidičského oprávnění B a T, přičemž je mu kladeno za vinu, že řídil soupravu, pro kterou má mít řidičské oprávnění B+E. Oprávnění kategorie T však vyžaduje schopnost řízení složitějších a větších strojů než oprávnění B+E. Soupravu řídil proto, že ji bylo třeba uklidit do garáže vzdálené jeden kilometr kvůli zabezpečení nákladu přívěsu. Uložené sankce pokládá s ohledem na uvedené skutečnosti za zcela nepřiměřené závažnosti svého činu. Dolní hranice sazby pokuty ve výši 25 000 Kč je prakticky rovna průměrné mzdě v České republice, což považuje ve spojení s rizikem ztráty zaměstnání plynoucím z ročního zákazu činnosti za protiprávní, odporující materiálnímu pojetí přestupku, při žádoucím individuálním posouzení konkrétní situace. Napadl proto spodní hranice obou sankcí, jež podle něj neobstojí v testu proporcionality. Tvrdí, že je žádoucí, aby Ústavní soud v tomto směru přehodnotil závěry svého nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/09. 5. II. senát Ústavního soudu přerušil usnesením ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 4097/17 podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti navrhovatele a jeho návrh na zrušení napadených částí právního předpisu postoupil plénu Ústavního soudu, maje za to, že jsou dány podmínky jeho meritorního projednání. II. Vyjádření účastníků řízení 6. Ústavní soud vyzval podle ustanovení § 69 zákona o Ústavním soudu Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") a Senát Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") jako účastníky řízení, jakož i vládu České republiky (dále jen "vláda") a Veřejnou ochránkyni práv jako vedlejší účastníky řízení, aby se vyjádřili k obsahu návrhu. Poslanecká sněmovna, Senát i vláda se k návrhu vyjádřily, zatímco Veřejná ochránkyně práv sdělila, že do řízení nevstupuje. 7. Z vyjádření Poslanecké sněmovny se podává, že ustanovení zákona o silničním provozu, jejichž zrušení je zčásti navrhováno, byla jako součást návrhu zákona schválena zákonem předepsaným způsobem. Senát po shrnutí vývoje právní úpravy nevyslovil žádné poznatky k napadeným částem zákona o silničním provozu. 8. Vláda navrhla v podrobném vyjádření, jímž pověřila ministra spravedlnosti ve spolupráci s ministry dopravy a vnitra, odmítnutí či případně zamítnutí návrhu. Vyslovila o jeho projednatelnosti své pochybnosti založené na tom, že podle ní obsahově totožný návrh již Ústavní soud posoudil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/09, kde byly vyvráceny úvahy předestřené nyní stěžovatelem. Dále mj. poukázala na evropský trend zpřísňování postihu závažných přestupků v dopravě, vyvolaný nutností dostatečného preventivního i represivního účinku trestu. Stanovení dolních hranic trestů je pro dosažení těchto cílů legitimním prostředkem, který podle vlády obstojí i v testu proporcionality. 9. Stěžovatel v replice k vyjádřením uvedl, že se v relaci k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/09 nejedná o překážku věci rozsouzené. Namítl navíc, že v mezidobí přijatý zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, byl podroben mohutné kritice a ani z jeho pohledu se právní úprava, relevantní pro stěžovatele, nestala příznivější. III. Aktivní legitimace navrhovatele 10. Ústavní soud se předně zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny všechny procesní podmínky projednání návrhu, stanovené zákonem o Ústavním soudu. 11. Podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona. 12. Ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu umož