Pl.ÚS 24/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 24/25 ze dne 3. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška (soudce zpravodaje), Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: J. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem, sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 87/2024-24 ze dne 11. dubna 2025 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 Ad 16/2022-76 ze dne 20. března 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vlády jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel byl vysoce postaveným úředníkem ve státní správě. Ze služebního místa představeného - státního tajemníka v Ministerstvu zemědělství - byl na základě návrhu ministra zemědělství ze dne 18. 7. 2022 odvolán usnesením vlády č. 631 ze dne 20. 7. 2022 ke dni 31. 7. 2022. 2. Samotné usnesení vlády důvody neobsahuje, nicméně návrh ministra zemědělství se odvolával na § 60 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, v rozhodném znění, a soudy, které usnesení vlády přezkoumávaly (viz níže), důvody pro odvolání stěžovatele odvodily právě z něj. Stěžovatel tedy podle návrhu ministra zemědělství svým zaviněným jednáním narušil důstojnost své funkce a ohrozil důvěru v jeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování a naplnil také znaky porušení služební kázně zvlášť závažným způsobem. 3. Uvedeného skutku se stěžovatel podle ministra dopustil tím, že dopisem ze dne 12. 5. 2022 požádal náměstka ministra vnitra pro státní službu o změnu služebního předpisu tak, aby na pozici stěžovatele (tedy na jeho vlastní pozici) došlo ke zmírnění požadavku způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi ze stupně utajení "tajné" na stupeň utajení "vyhrazené". To odpovídá posunu o dva stupně utajení v rámci klasifikace uvedené v § 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, v tehdejším znění (dále jen "zákon o ochraně utajovaných informací"). Žádost stěžovatel odůvodnil změnou organizační struktury na ministerstvu. 4. Ministr návrh na odvolání stěžovatele zasadil do širších souvislostí: stěžovatel s ním svou žádost nekonzultoval a nekonzultoval ji ani s oddělením bezpečnostní politiky či s bezpečnostním ředitelem ministerstva. Podal ji v době, kdy vůči stěžovateli a několika dalším osobám probíhal zásah Národní centrály proti organizovanému zločinu kvůli podezření z korupce provázející veřejné zakázky na IT systémy, při kterém byl stěžovatel zadržen. Národní bezpečnostní úřad v návaznosti na tento zásah zahájil vůči stěžovateli řízení o zrušení osvědčení podle § 101 zákona o ochraně utajovaných informací. 5. Žádosti stěžovatele sice náměstek ministra vnitra nejprve vyhověl, avšak příslušný služební předpis obsahující požadovanou změnu, dříve než nabyl účinnosti, revokoval, a to na základě intervence ministra zemědělství učiněné bezprostředně poté, co se o této změně dozvěděl. 6. Vláda tedy návrhu ministra zemědělství vyhověla a stěžovatele z funkce státního tajemníka odvolala. Stěžovatel se proti usnesení vlády bránil správní žalobou. Namítal jeho nepřezkoumatelnost, rozpornost se základními zásadami správního rozhodování, svou nemožnost vyjádřit se k usnesení či se účastnit jeho projednání a vznášel také námitky k doručování. Pokud jde o důvody odvolání, namítal, že povinnost žádost s kýmkoli konzultovat nevyplývala ze zákona, z žádného vnitřního předpisu ani z dosavadní praxe. Jeho odvolání mělo pouze politický motiv, jelikož důvody pro ně nemohly zavdat stěžovatelovy pracovní výsledky či porušení služební kázně. 7. Městský soud v Praze se se stěžovatelovými argumenty neztotožnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost. V ní tvrdil, že při jeho odvolání nebyla naplněna zásada dvojinstančnosti správního řízení ani zásada zákazu zneužití správního uvážení. Napadený rozsudek byl dle jeho názoru rovněž nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a městskému soudu vytýkal svévolný výklad § 60 odst. 3 zákona o státní službě, nevypořádání se se všemi stěžovatelovými námitkami a neprovedení všech stěžovatelem navržených důkazů. Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným neshledal a neshledal důvodnými ani další stěžovatelovy námitky. Kasační stížnost proto zamítl. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti proti oběma rozsudkům správních soudů tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 21 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Ke kontextu popsanému v návrhu ministra zemědělství na jeho odvolání z funkce státního tajemníka předeslal, že nikdy nebyl obviněn a nebylo vůči němu zahájeno ani trestní stíhání. Jeho stěžejní námitka pak spočívá v tom, že jeho odvolání, které vycházelo pouze z důvodu porušení povinnosti (projednat změnu stupně utajení před podáním žádosti o změnu služebního předpisu s ministrem nebo bezpečnostním ředitelem), plynoucí toliko z vnitřního předpisu nebo z "jakési praxe", je protiústavní. Taková povinnost není v zákoně o ochraně utajovaných informací výslovně obsažena, pro její dovozování (extenzivním) výkladem nemůže být prostor, může-li být jejím porušením tak zásadní následek, jakým je odvolání ze služebního místa. V tom spatřuje rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy, dle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. 9. S tím souvisí i namítané porušení čl. 21 odst. 4 Listiny, dle kterého mají občané za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a se kterým se podle jeho názoru pojí i právo na ochranu před protiprávním zbavením této funkce. Konkrétně stěžovatel shledává porušení tohoto ustanovení v tom, že jeho odvolání bylo protiústavní a v rozporu s principem depolitizace státní správy. Ten byl dle jeho názoru porušen tím, že o odvolání rozhodovala vláda jako politický orgán, v procesu sui generis a bez ctění zásad správního řádu. Domnívá se, že motivem byla snaha zbavit se státního úředníka jmenovaného do funkce za předchozí vlády. 10. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a splňuje i všechny další zákonné náležitosti. Jelikož je vedlejší účastnicí řízení vláda, rozhodnutí o ústavní stížnosti náleží do působnosti pléna Ústavního soudu [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti č. Org. 24/14 ze dne 25. 3. 2014, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.]. 11. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 12. Ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny, garantující právo na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, zahrnuje i právo na nerušené zastávání těchto funkcí, resp. na ochranu jejich nositelů před zbavením funkce, které vybočuje z mezí zákona, resp. je svévolné [nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. II. ÚS 53/06 (N 159/42 SbNU 305); viz též např. ŠIMÍČEK, V. Čl. 21 (Volební právo, přístup k veřejným funkcím); in WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, 2. vydání 2023]. 13. Funkce státního tajemníka v ministerstvu nepochybně je veřejnou funkcí, která pod ochranu čl. 21 odst. 4 Listiny spadá: státní tajemník se podílí na správě veřejných věcí (nepochybně již tím, že je služebním orgánem), disponuje k tomuto účelu vrchnostenskými pravomocemi (mimo jiné vydává služební předpisy a jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru) a osoba je do této funkce ustanovována jmenováním [viz § 10, § 15 a § 53 zákona o státní službě; k pojmu veřejné funkce srov. podrobněji nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 8/16 (26/2018 Sb., N 229/87 SbNU 735), Podmínka bezúhonnosti pro mysliveckou stráž, a nález ze dne 23. 7. 2025 sp. zn. I. ÚS 830/24, body 19-32]. Dle bodu 57 citovaného plenárního nálezu je ale třeba při výkladu čl. 21 odst. 4 Listiny rozlišovat mezi veřejnými funkcemi volenými a nevolenými (jmenovanými): při zásazích do tohoto základního práva u volených funkcí je namístě přísnější posuzování legitimního cíle, než je tomu u funkcí nevolených. Obdobně je nutno přistupovat k posuzování případů zbavení osoby veřejné funkce - v případě veřejné funkce, která vzniká jmenováním, z níž může být její nositel podle zákona odvolán a která je vykonávána ve vztahu subordinace vůči osobě, která je nadána zákonnou pravomocí do takové funkce osobu jmenovat a případně ji též z této funkce odvolat, není namístě stejně přísné