NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
Pl.ÚS 25/13 ze dne 9. 10. 2013
N 175/71 SbNU 69
Výpověď svědka jako neodkladný a neopakovatelný úkon - obnovené řízení po rozsudku ESLP ve věci Tseber proti ČR
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Ivany Janů, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové a Michaely Židlické ze dne 9. října 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/13 v obnoveném řízení ve věci ústavní stížnosti Igora Tsebera, zastoupeného JUDr. Jiřím Herczegem, Ph.D., advokátem, se sídlem Velehradská 18, Praha 3, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 1. 2007 č. j. 1 T 196/2005-971 a Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 č. j. 67 To 94/2007-1095, jimiž byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestných činů vydírání, loupeže, porušování domovní svobody, ublížení na zdraví a nedovoleného ozbrojování, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2008 č. j. 3 Tdo 1316/2007-1261, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu a dále Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 1. 2007 č. j. 1 T 196/2005-971 ve výroku o vině pod bodem II, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve výši 22 455 Kč, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 č. j. 67 To 94/2007-1095, pokud jím zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem II, dále ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve výši 22 455 Kč a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2008 č. j. 3 Tdo 1316/2007-1261 se ruší, neboť jimi bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu dle článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Náklady zastoupení stěžovatele v obnoveném řízení ve výši 8 228 Kč zaplatí stát.
Odůvodnění
I.
1. Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 26. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci pro porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), článkem 36 odst. 1 a článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").
II.
2. Z ústavní stížnosti, návrhu na obnovu řízení, jeho příloh, spisu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 799/08 a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 196/2005 zjistil Ústavní soud následující.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 1. 2007 č. j. 1 T 196/2005-971 shledal stěžovatele vinným trestným činem vydírání dle ustanovení § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákona (bod I/1), trestným činem loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1 trestního zákona ve spolupachatelství dle ustanovení § 9 odst. 2 trestního zákona (bod I/2), trestným činem porušování domovní svobody dle ustanovení § 238 odst. 1, 3 trestního zákona, trestným činem ublížení na zdraví dle ustanovení § 222 odst. 1 trestního zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování dle ustanovení § 185 odst. 1 trestního zákona (bod II), přičemž trestných činů pod bodem II se stěžovatel dopustil tak, že společně s obžalovaným vystupujícím pod jmény D. D. a L. S. dne 31. 7. 2005 v době kolem páté hodiny ranní vnikli na pozemek rodinného domu v P. a poškozenému V. O. nejprve slovně vyhrožovali fyzickou likvidací a následně jej stěžovatel krátkou střelnou zbraní, k jejímuž držení neměl oprávnění, přes přiložený polštář postřelil do oblasti pravé nohy, a způsobil mu tak střelné poranění pravého bérce v dolní třetině a tříštivou zlomeninu diafysy kosti holenní. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; stěžovateli byla dále uložena povinnost k náhradě způsobené škody. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že z jednání pod bodem II je stěžovatel usvědčován výpovědí poškozeného O., výslechem znalce MUDr. Přemysla Klíra, CSc., vyhodnocením telekomunikačního provozu, podpůrně pak logikou příběhu a výslechem svědkyně K.
4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2007 č. j. 67 To 94/2007-1095 podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) a e) trestního řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I/1, ve výroku o trestu a náhradě škody a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem I/2 a bodem II odsoudil stěžovatele za tyto trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu zprostil stěžovatele obžaloby pro skutek pod bodem I/1.
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 1. 2008 č. j. 3 Tdo 1316/2007-1261 odmítl stěžovatelovo dovolání jako zjevně neopodstatněné. Vysvětlil, že soud prvního stupně řádně odůvodnil přečtení protokolu o výpovědi svědka O. v souladu s ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu, a dodal, že skutkový děj je potvrzován celou řadou dalších důkazů.
6. Ústavní stížnost, v níž stěžovatel mj. namítal, že jediným usvědčujícím důkazem ohledně skutku pod bodem II je výpověď poškozeného O., která byla učiněna jako neodkladný úkon a v hlavním líčení byla pouze přečtena, Ústavní soud usnesením ze dne 8. 4. 2008 č. j. I. ÚS 799/08-11 odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., neboť neshledal porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy.
7. Na podkladě stížnosti, ve které stěžovatel namítal, že byl odsouzen na základě výpovědi hlavního svědka obžaloby, aniž měl možnost jej vyslechnout, Evropský soud pro lidská práva (dále též "Evropský soud") rozsudkem ve věci Tseber proti České republice ze dne 22. 11. 2012 č. 46203/08 rozhodl, že došlo k porušení základního práva stěžovatele zaručeného článkem 6 odst. 1 ve spojení s článkem 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
8. Na tomto základě s použitím ustanovení § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") podal stěžovatel návrh na obnovu řízení. Ústavní soud konstatoval, že byly splněny podmínky pro projednání takového návrhu a rozhodl o něm usnesením ze dne 24. 9. 2013 č. j. Pl. ÚS 25/13-32 tak, že obnovu řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnuté pod sp. zn. I. ÚS 799/08 povolil (výrok I), své usnesení ze dne 8. 4. 2008 č. j. I. ÚS 799/08-11 zrušil (výrok II) a rozhodl, že ve věci původně rozhodnuté pod sp. zn. I. ÚS 799/08 bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 25/13 (výrok III).
III.
9. V ústavní stížnosti původně projednávané pod sp. zn. I. ÚS 799/08 stěžovatel upozornil, že pro skutek pod bodem II byl odsouzen na základě jediného usvědčujícího důkazu, a to výpovědi poškozeného O. ze dne 1. 8. 2005, aniž měl stěžovatel možnost ho vyslechnout; k tomu stěžovatel upozorňuje, že přečtená výpověď svědka, který nebyl nikdy vyslechnut kontradiktorně, nemůže být výlučným nebo rozhodujícím důkazem viny (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 12. 2001 ve věci P. S. proti Německu č. 33900/06). Dle názoru stěžovatele nepřítomnost svědka O. v hlavním líčení zabránila soudu sledovat jeho chování během výslechu a utvořit si názor na jeho věrohodnost (srov. rozsudek ze dne 20. 11. 1989 ve věci Kostovski proti Holandsku č. 11454/85), což bylo v dané věci důležité, protože poškozený O. byl dle vyjádření svědků napojen na organizovaný zločin, a tak nemusel uvádět pravdu. Stěžovatel rovněž vyjadřuje přesvědčení, že výslech poškozeného nebyl neodkladným úkonem, jestliže se poškozený při výslechu nacházel na jednotce intenzivní péče s prostřelenou nohou; odůvodnění neodkladnosti úkonu hrozbou opuštění území České republiky je proto neudržitelné. Stěžovatel také vyjadřuje pochybnosti, zda byl poškozený poučen o právu používat při výslechu svůj mateřský jazyk. Stěžovatel popírá, že by byla provedena rekognice poškozeným O. ohledně stěžovatelovy osoby, v důsledku čehož není jisté, zda "Igor", o kterém poškozený hovořil, je skutečně stěžovatel.
10. Výpověď poškozeného V. P. stran zranění způsobeného stěžovatelem skutkem popsaným pod bodem I/2 stěžovatel hodnotí jako nevěrohodnou, neboť mezi jeho výpovědí z přípravného řízení a hlavního líčení jsou zásadní rozpory věrohodně nevysvětlené, při hlavním líčení byl poškozený opilý a v době údajného útoku stěžovatele se nacházel ve stavu
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.