Pl.ÚS 25/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 25/18 ze dne 18. 9. 2018 Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Brandejského, zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018 č. j. Vol 50/2018 - 46, spojené s návrhem na zrušení § 66 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1) Ing. Miloše Zemana, 2) Ivany Zemanové a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížnost sepsaná stěžovatelem byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 4. 2018 a dne 23. 4. 2018 byla doplněna podáním sepsaným právním zástupcem stěžovatele, které mělo totožný obsah až na argument týkající se podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu, který byl vypuštěn (dále jen "ústavní stížnost"). V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného zásahu do jeho základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na zrušení § 66 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon") z důvodu tvrzeného nedodržení pravidel zákonodárného procesu. II. Shrnutí řízení před Nejvyšším správním soudem 2. Ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (I. kolo) a 26. a 27. 1. 2018 (II. kolo) se konala volba prezidenta republiky, v níž byl podle jejího celkového volebního výsledku, vyhlášeného sdělením Státní volební komise č. 16/2018 Sb., ve II. kole zvolen prezidentem republiky vedlejší účastník 1). Zvolený kandidát získal celkem 2 853 390 (51,36 %) z celkového počtu 5 554 596 platných hlasů. Jeho protikandidát Jiří Drahoš získal celkem 2 701 206 hlasů (48,63 %). 3. Dne 6. 2. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele, doplněný dne 10. 2. 2018, na neplatnost volby prezidenta podle § 66 volebního zákona. Usnesením ze dne 21. 2. 2018 č. j. Vol 50/2018 - 46 o něm rozhodl tak, že jej zamítl. 4. Úvodem svého přezkumu Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatel se může podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta podle § 66 volebního zákona domáhat ochrany u soudu, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že citované ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 322/2016 Sb., v jehož důsledku může případný zásah volebního soudu vyvolat pouze porušení ustanovení volebního zákona způsobem, který "hrubě ovlivnil" výsledek volby prezidenta. Oproti předchozí formulaci "mohl ovlivnit" tak již nepostačuje pouhá potencialita vlivu porušení zákona na výsledek volby, nýbrž musí být prokázáno, že porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo. 5. První část námitek stěžovatele se týkala volební kampaně vedlejšího účastníka 1), přičemž stěžovatel zásadní vadu voleb spatřoval v rozsáhlé dezinformační kampani vedené proti Jiřímu Drahošovi. Navrhovatelem zmíněné dezinformace o volbách a kandidátech se podle jeho tvrzení šířily především prostřednictvím tzv. řetězových e-mailů a sociálních sítí. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém návrhu popsal pouze obsah mailů a zpráv šířených prostřednictvím internetu, svá tvrzení však nepropojil s tím, jak podle jeho názoru došlo k hrubému ovlivnění výsledku volby. K námitce stěžovatele, že dezinformační kampaň se snažila vykreslit Jiřího Drahoše jako osobu nakloněnou masivní migraci, islamizování České republiky apod., Nejvyšší správní soud konstatoval, že tento způsob kampaně nelze bez dalšího označit za protiprávní. K námitkám týkajícím se výroků o údajné spolupráci Jiřího Drahoše s StB a jeho údajné pedofilii Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatel neprokázal rozsah a dopad ani těchto pomluv. Pokud jde o fotografii letáku, který se měl nacházet před jednou z volebních místností ve volebním okrsku č. 1 ve Zlíně (dále jen "volební leták"), prokázal stěžovatel dopad volebního letáku působením na voliče v jednom volebním okrsku, což je nutno v rámci celorepublikových prezidentských voleb a vzhledem k jejich výsledku hodnotit jako zanedbatelné. Nejvyšší správní soud nevyhodnotil jako protizákonné ani jednání tiskového mluvčího vedlejšího účastníka 1) v průběhu volební kampaně. Tvrzení o nadržování vedlejšímu účastníku 1) ze strany TV Prima a TV Barrandov bylo podle Nejvyššího správního soudu ze strany stěžovatele spíše konstatováním, bez uvedení souvislosti s porušením zákona a hrubým ovlivněním výsledku volby prezidenta. Nejvyšší správní soud uzavřel, že u žádného ze sdělení, které se stalo součástí volební kampaně vedlejšího účastníka 1), se navrhovateli nepodařilo prokázat, že by hrubě ovlivnilo výsledek voleb. 6. Další okruh námitek stěžovatele se týkal financování volební kampaně vedlejšího účastníka 1). Nejvyšší správní soud konstatoval, že porušení pravidel financování volební kampaně lze posuzovat i v rámci přezkumu platnosti volby prezidenta republiky, neboť i porušení zákonných ustanovení regulujících financování volební kampaně může představovat nezákonnost, jejímž následkem by bylo hrubé ovlivnění výsledku volby. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že stěžovatel v této části návrhu takto závažné skutečnosti netvrdil, resp. neuvedl, jak jím tvrzená protizákonnost se podle jeho názoru projevila na výsledku volby. 7. Nejvyšší správní soud se vypořádal rovněž s návrhem stěžovatele, aby bylo ve věci nařízeno jednání, byly provedeny stěžovatelem označené důkazy a rovněž aby byly soudem vyžádány stěžovatelem specifikované další důkazy. Nejvyšší správní soud konstatoval, že navrhovatel žádá provedení důkazů částečně k prokázání skutečností, které Nejvyšší správní soud nepovažoval za sporné (existence dezinformací) a označil je za obecně známé skutečnosti. K důkazním návrhům stěžovatele na vypracování odborných vyjádření či stanovisek Nejvyšší správní soud zopakoval, že bylo povinností navrhovatele uvést, jak jím tvrzené protizákonnosti hrubě ovlivnily výsledek volby prezidenta. Není však přijatelné a v souladu se zákonem, aby Nejvyšší správní soud indicii, která svědčí o hrubém ovlivnění výsledku volby, dokazováním na návrh účastníka teprve vytvářel. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neprovedl navrhovatelem označené důkazy a ve věci rozhodl bez jednání. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnil v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta. 9. K výkladu § 66 odst. 2 volebního zákona stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud srozumitelně neuvedl, co konkrétně musí navrhovatel prokázat, aby bylo jeho návrhu vyhověno. V této souvislosti namítal také protiústavnost výkladu a aplikace § 66 odst. 2 volebního zákona, neboť vede k zásadnímu zpřísnění důkazního standardu, které má za následek faktické znemožnění, případně nepřiměřené a nelegitimní ztížení, prohlášení neplatnosti volby prezidenta soudem. Ústavně konformním je podle stěžovatele výklad, podle kterého je nutné přikročit k prohlášení neplatnosti volby v případě, že je prokázána alespoň potencionální kauzalita mezi namítanými volebními vadami a volebním výsledkem. Pokud Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je nutné prokázat potencionalitu objektivní, měl o tom stěžovatele poučit podle § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 10. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že zvlášť závažné indicie o hrubém ovlivnění voleb soudu i přes shora uvedené předložil. Poukázal na velké množství článků a jiných internetových zdrojů, které šíření dezinformací a rozsah jiných volebních vad dokumentovaly, nebo jejich prostřednictvím docházelo k namítaným nezákonnostem. Rovněž předložil vysoce relevantní vyjádření P. Zandla. K tomu dále v návrhu výslovně uvedl, že jednotlivá porušení volebního zákona měla za následek skutkový omyl voličů ohledně skutečností relevantních při jejich rozhodování, zda jít volit a případně koho (body 5 a 51), a také s