Pl.ÚS 25/97 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 25/97 ze dne 13. 5. 1998 159/1998 Sb. N 53/11 SbNU 25 Odvolání proti rozhodnutí o zákazu pobytu cizince   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v plénu ve věci návrhu T. T. V., zastoupené JUDr. B. G., účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vedlejších účastníků, všech zastoupených JUDr. B. G., Městského soudu v Praze, na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) a § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, podaného spolu s ústavní stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 1997, sp. zn. 28 Ca 201/96, takto: I. Ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, se zrušuje dnem 13. května 1999. II. Ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. III. Návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, se zamítá. IV. Návrh na zrušení § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, se odmítá. Odůvodnění: I. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti pravomocnému rozhodnutí Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 3. 4. 1996, č.j. PPR-1517/RCP-c-225-96, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti správnímu rozhodnutí Policie ČR, oddělení cizinecké policie v Klatovech ze dne 12. 2. 1996, č.j. PZC-117/PCKT-c-96, jímž byl stěžovatelce podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb. zakázán pobyt na území ČR do 12. 2. 1999 a podle ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona jí byla uložena povinnost opustit území ČR do 12. 3. 1996 s poučením, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá podle cit. zákona odkladný účinek. Zároveň s rozhodnutím ve věci samé byl zamítnut i návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti citovaného rozhodnutí Policie ČR. Rozhodnutí je dále odůvodněno tím, že stěžovatelka nedodržela povinnost ve smyslu § 22 písm. a) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, neboť se dne 13. 4. 1995 dopustila přestupku podle § 293 zákona č. 13/1993 Sb. (celního zákona) tím, že ztěžovala celní kontrolu, za což jí byla uložena bloková pokuta ve výši 1 500 Kč a že se dne 15. 9. 1995 a 26. 10. 1995 dopustila přestupku podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, protože prodávala zboží, které nebylo označeno cenovkami. Za uvedené přestupky jí byla rovněž uložena bloková pokuta ve výši 200 a 500 Kč. Všechny pokuty stěžovatelka zaplatila. V ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatelka v prvé řadě uvedla, že jím byla porušena zásada ne bis in idem, neboť prý byla opakovaně sankcionována za porušení svých povinností, ačkoliv již za ně byla postižena v rámci přestupkového řízení. Tím prý došlo k porušení čl. 4 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Odejmutím odkladného účinku jejímu odvolání a uložením povinnosti opustit ČR ještě před vyčerpáním a projednáním jejích opravných prostředků jsou dále údajně porušována její práva, zakotvená v čl. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Již v řízení před obecným soudem prý namítala, že "výkonem uvedených rozhodnutí" před vyčerpáním opravných prostředků je porušováno právo na veřejné projednání věci v její přítomnosti včetně práva vyjadřovat se k provedeným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka i návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění. Uvedla, že ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) citovaného zákona umožňuje zakázat cizinci pobyt na území ČR, pokud "porušil povinnost stanovenou tímto zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem". Toto ustanovení tím, že nestanoví kritéria závažnosti, prý umožňuje postihovat protiprávní jednání mimo rámec přestupkového nebo trestního řízení a např. - z hlediska možného rozhodnutí o zákazu pobytu cizince - nerozlišuje mezi spácháním zločinu a banálního přestupku. Uvedené ustanovení je prý v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR, neboť "uzákoňuje právní nejistotu a stanoví blíže neurčený okruh případů, pro které lze vyslovit zákaz pobytu, bez stanovení závažnosti takového případu a míry provinění." Stěžovatelka spatřuje rozpor tohoto ustanovení i s čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, neboť umožňuje dvojí postih za jedno a totéž deliktní jednání. Podle názoru stěžovatelky jsou dále ustanovení § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 citovaného zákona v rozporu s čl. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě, podle něhož může být cizinec vyhoštěn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu se zákonem a musí mít možnost a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění; b) dát přezkoumat svůj případ; c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před soudem nebo osobami tímto úřadem určenými. K vyhoštění před výkonem těchto práv může dojít pouze tehdy, je-li takové vyhoštění nutné v zájmu veřejného pořádku nebo je odůvodněno zájmy národní bezpečnosti (odst. 2 citovaného ustanovení Úmluvy). Podle § 14 odst. 4 zákona č. 123/1992 Sb. je však odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o zákazu pobytu vyloučen. Toto ustanovení je proto v rozporu i s čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť stěžovatelce brání v osobním přístupu k soudu a ve veřejném projednání věci v její přítomnosti. Podle § 16 téhož zákona je možné vyhoštění vykonat bez ohledu na podání opravných prostředků, přičemž podle odst. 3 tohoto ustanovení je rozhodování o vyhoštění vyloučeno z režimu správního řízení. Toto ustanovení je prý v rozporu též s čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Usnesením I. senátu Ústavního soudu ze dne 22. 7. 1997, sp. zn. I. ÚS 152/97, bylo řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, přerušeno a návrh na zrušení citovaných ustanovení uvedeného zákona byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR. Usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 35/97, byl odmítnut návrh navrhovatele N. V. H. na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 a § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, s tím, že navrhovatel má právo zúčastnit se jednání ve věcech vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 25/97 a Pl. ÚS 27/97 jako vedlejší účastník. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 11. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 36/97, byl odmítnut návrh navrhovatele N. V. N. na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, s tím, že navrhovatel má právo zúčastnit se jednání ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 25/97 jako vedlejší účastník. Usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 2/98, byl odmítnut návrh navrhovatele N. D. L. na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4 a § 15 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, tak, že navrhovatel má právo zúčastnit se jednání ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 25/97 jako vedlejší účastník. Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 1. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 3/98, byl odmítnut návrh navrhovatele D. N. T. na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4 a § 15 odst. 2, § 16 odst. 3, § 17 odst. 2 a § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, tak, že navrhovatel má právo zúčastnit se jednání ve věcech vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 25/97 a Pl. ÚS 27/97 jako vedlejší účastník. Usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 4. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 10/98, byl odmítnut návrh navrhovatele Q. T. B. na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4 a § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, tak, že navrhovatel má právo zúčastnit se jednání ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 25/97 jako vedlejší účastník. Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu má právo účastnit se tohoto jednání před Ústavním soudem jako vedlejší účastník i B. D. T., neboť podal Ústavnímu soudu ústavní stížnost ze dne 18. 6. 1997, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb. Usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 27/97, byl odmítnut návrh navrhovatele Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění,