Pl.ÚS 26/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 26/14 ze dne 19. 1. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z místopředsedy Jaroslava Fenyka a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Koalice TOP 09 a Starostové, tvořené politickou stranou TOP 09, se si´dlem v Praze, Újezd 450/40, a politickým hnutím Starostové a nezávislí, se sídlem v Suché Lozi 72, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 938/37, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 18/2014-46 ze dne 22. října 2014, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení Mgr. Ivany Cabrnochové, zastoupené JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Praze, V Kolkovně 920/5, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Návrhem, který splňuje formální náležitosti § 34 zákona o Ústavním soudu, se volební strana Koalice TOP 09 a Starostové (dále jen "stěžovatelka") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 21 odst. 1 a 4, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím zamítl návrh zpochybňující výsledek doplňovacích voleb do Senátu. 2. Ve dnech 19. a 20. září 2014 se ve volebním obvodu č. 22 se sídlem v Praze 10 konalo první kolo doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu České republiky. V tomto kole se kandidáti na prvních třech místech umístili následovně: 1. Ivana Cabrnochová (2 092 hlasy), 2. Jana Dušková (2 060 hlasů), 3. Renata Sabongui (2 055 hlasů). Do druhého kola tak nepostoupila Renata Sabongui jako kandidátka volební strany Koalice TOP 09 a Starostové. Druhé kolo voleb proběhlo ve dnech 26. a 27. září 2014. V tomto kole byla zvolena Ivana Cabrnochová (3 664 hlasy), Jana Dušková (3 532 hlasy) zvolena nebyla. 3. Stěžovatelka se následně obrátila na Nejvyšší správní soud s návrhem na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby Ivany Cabrnochové a neplatnosti hlasování ve druhém kole doplňovacích voleb, eventuálně neplatnosti celých voleb. Podle stěžovatelky byl výsledek voleb krajně nepravděpodobný, pořadí kandidátek se v prvním kole změnilo až po sečtení hlasů z volebního okrsku č. 10014, kde měla Renata Sabongui získat pouze dva hlasy. Kromě jiné argumentace stěžovatelka poukázala na tu skutečnost, že šest voličů z tohoto okrsku písemně potvrdilo, že odevzdali hlas pro Renatu Sabongui. Sedmý volič tuto volbu potvrdil ústně. Podle stěžovatelky existovala řada indicií, které naznačovaly možnou manipulaci s volebním výsledkem ve volebním okrsku č. 10014. 4. Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Ve svém hodnocení se soud zaměřil na to, zda stěžovatelka prokázala svá tvrzení, nebo zda alespoň předložila zvláště významnou indicii, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb. Svá tvrzení stěžovatelka založila na pěti okruzích: 1) značnou část voličů ve volebním okrsku č. 10014 tvořili obyvatelé domova pro seniory, kteří jsou obecně náchylnější k manipulaci s jejich svobodnou vůlí, 2) ředitel domova pro seniory se politicky angažuje ve prospěch jiného politického subjektu, 3) v některých okrscích byla zjištěna nestandardní odchylka v počtu neplatných hlasů, 4) sedm obyvatel domova pro seniory (šest písemně a jeden ústně) potvrdilo, že hlasovali pro kandidátku stěžovatelky, ačkoliv podle oficiálních výsledků měla kandidátka Renata Sabongui ve volebním okrsku č. 10014 získat pouze dva platné hlasy, 5) podle znaleckého posudku je "krajně nepravděpodobné", že by kandidátka Renata Sabongui získala v předmětném okrsku pouze dva hlasy. 5. Nejvyšší správní soud považoval první dva okruhy námitek za obecné. Bez konkrétních poznatků o manipulaci s vůlí voličů nevznikla pochybnost o zákonném průběhu voleb ve volebním okrsku č. 10014, či celém volebním obvodu. Stejně tak se soud neztotožnil ani s tvrzením, že ve třech volebních okrscích byl odevzdán vysoký počet neplatných hlasů. V okrsku č. 10014 bylo odevzdáno celkem 122 hlasů, z toho 3 neplatné, v okrsku č. 10041 bylo odevzdáno 126 hlasů, z toho 6 neplatných, a v okrsku č. 10096 bylo odevzdáno 118 hlasů, z toho 4 neplatné. Takový počet neplatných hlasů Nejvyšší správní soud nepovažoval za výjimečný, což ilustroval i na své předchozí judikatuře ve volebních věcech. Za nedostatečnou soud považoval i námitku pátou. Znalecký posudek hodnotil pravděpodobnost volebního výsledku Renaty Sabongui, jeho výpovědní hodnotu však oslabovala udržitelnost předpokladů, z nichž mohly výpočty vycházet (to v posudku připustil i sám znalec). 6. Za zvlášť významnou indicii zpochybňující správnost volebního výsledku naopak Nejvyšší správní soud považoval prohlášení šesti obyvatel domova pro seniory, že volili Renatu Sabongui. Podle oficiálního výsledku voleb totiž tato kandidátka získala pouze dva hlasy. V této souvislosti soud pro nekonkrétnost nepřihlédl k tvrzení navrhovatelky o tom, že Renatu Sabongui měl volit i sedmý obyvatel domova pro seniory. Stěžovatelka totiž ke svému návrhu přiložila prohlášení pouze šesti obyvatel (voličů). 7. Na základě této zvlášť významné indicie Nejvyšší správní soud přikročil k přezkumu volební dokumentace. Z ní zjistil, že všech šest voličů bylo v okrsku č. 10014 zapsáno do seznamu voličů (pět ve stálém seznamu, jeden ve zvláštním seznamu). Dále však soud zjistil, že u tří z těchto šesti osob není v seznamu voličů žádný záznam o tom, že by v prvním kole voleb hlasovaly. Ve volební dokumentaci bylo zaznamenáno hlasování celkem 122 osob. Tento údaj odpovídá počtu vydaných obálek i počtu odevzdaných obálek. Také počet obálek fyzicky obsažených ve volební dokumentaci podle zjištění soudu odpovídal počtu 122 ks. Na základě těchto zjištění Nejvyšší správní soud konstatoval, že všechny odevzdané obálky (hlasy) byly započteny. Soud vlastním přepočtem ověřil i počet odevzdaných hlasů pro jednotlivé kandidáty v prvním kole voleb a zjistil, že plně odpovídají oficiálním výsledkům ve volebním okrsku č. 10014 (kromě dalších i 32 hlasů pro Ivanu Cabrnochovou, 29 hlasů pro Janu Duškovou a 2 hlasy pro Renatu Sabongui). Ze tří neplatných hlasů byla odevzdána jedna prázdná obálka, jeden hlas pro Ivanu Cabrnochovou a jeden hlas pro Janu Duškovou. 8. Na základě těchto skutečností se Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o nesprávném sečtení hlasů ve volebním okrsku č. 10014. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo zpochybnit volební výsledek v tomto okrsku, soud nepřikročil k přezkumu v ostatních okrscích volebního obvodu č. 22, neboť ve vztahu k nim navrhovatelka uplatnila pouze obecná tvrzení. Nejvyšší správní soud v závěru svého usnesení zdůraznil, že ke kontrole řádného průběhu voleb slouží i okrsková volební komise. Její členové však zápis o průběhu a výsledku hlasování podepsali bez výhrad. Sama stěžovatelka do volební komise svého zástupce nevyslala, sama si tak ztížila možnost přesvědčivě prokazovat konkrétní pochybení v práci volební komise. II. Argumentace navrhovatelky 9. Usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatelka napadla podáním označeným jako ústavní stížnost. Podle mínění stěžovatelky soud tímto rozhodnutím zasáhl do jejího práva vyjádřit ke všem prováděným důkazům a do práva na účast ve volné soutěži politických stran. Stejně tak zasáhl i do práva kandidátky Renaty Sabongui na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek. 10. Podle stěžovatelky ve věci existovaly skutečnosti svědčící pro podezření, že některá z odevzdaných obálek nebyla započtena. Soud se nevypořádal s rozporem mezi oficiálními výsledky, podle nichž Renata Sabongui získala v okrsku č. 10014 dva hlasy, a tvrzením tří osob o tom, že tuto kandidátku volily. Nadto stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by bylo možné bez dalšího pominout tvrzení zbylých tří osob o tom, že se voleb účastnily, pokud o tom nevypovídá volební dokumentace. Nejvyšší správní soud měl rozpory mezi výpovědí obyvatel domova pro seniory a volební dokumentací odstranit prostřednictvím dokazování na jednání, neměl vycházet pouze z volební dokumentace. Byť soudní řád správní ve volebních věcech jednání nevyžaduje, není možné je nenařídit, pokud by to bylo na újmu řádného objasnění věci. Tím, že soud vycházel pouze z volební dokumentace, k níž stěžovatelka nemohla mít přístup, znemožnil stěžovatelce vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. 11. Dále stěžovatelka uvedla, že kombinace mimořádně těsného výsledku prvního kola voleb a manipulace s výsledky voleb (pokud by se prokázala) svědčí o porušení zákona takovým způsobem, který mohl mít vliv na výsledek voleb. Nebylo by totiž řádně zjištěno, které kandidátky postupují do druhého kola, a volební výsledek by tak neodrážel skutečnou vůli voličů. Závěrem svého podání stěžovatelka uvedla, že je