Pl.ÚS 26/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 26/18 ze dne 22. 5. 2018 Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Markéty Královcové a Jiřího Královce, zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2018 č. j. Vol 59/2018-73, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, Ivany Zemanové a Ing. Miloše Zemana, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 4. 2018, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedené rozhodnutí s námitkou, že jím byly porušeny čl. 1, čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti, vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu a napadeného rozhodnutí se podává, že návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 2. 2018 stěžovatelé požadovali, aby soud rozhodl o neplatnosti volby prezidenta republiky konané ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (první kolo) a ve dnech 26. a 27. 1. 2018 (druhé kolo) a určil, od kterého úkonu se bude volba opakovat. Domnívali se, že byla naplněna skutková podstata nečestné a nepoctivé volební kampaně podle § 35 odst. 4 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů. Vyjádřili domněnku, že masivní nekorektní kampaň založená na jedné zásadní lži (podpora imigrace), několika dalších výrazných denunciacích (spolupráce s StB, pedofilní deviace) a velkou řadou dalších dezinformací, nekorektních spekulací a jiných nepoctivých kroků, to vše vzato v kumulaci jako celek, byla způsobilá změnit výsledek voleb prezidenta republiky. 3. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 2. 2018 č. j. Vol 59/2018-73 návrh stěžovatelů jako nedůvodný zamítl. V odůvodnění nejprve vymezil obecná zákonná východiska pro soudní přezkum volby prezidenta (s akcentem na změnu dikce § 66 zákona o volbě prezidenta republiky, dle něhož se vyžaduje, aby byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta; v předchozím znění tohoto ustanovení byla podmínka, že porušení zákona mohlo ovlivnit výsledek volby; nepostačí tedy pouhá možnost ovlivnění). Na základě tohoto východiska Nejvyšší správní soud posuzoval jednotlivé námitky proti volební kampani, které se dle vymezení stěžovatelů týkaly tří oblastí: 1) přímých tvrzení Ing. Miloše Zemana, 2) tvrzení podporovatelů, s nimiž se tento kandidát ztotožnil, 3) tvrzení některých medií a třetích subjektů, od nichž se nedistancoval. 4. V oblasti sub 1) byl hodnocen následující výrok Ing. Miloše Zemana v televizní debatě na stanici Prima: "Jsem rád, že dnes, až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty." Nejvyšší správní soud shledal, že byť šlo o tvrzení neférové a nepravdivé, nepředstavuje samo o sobě porušení pravidel volební kampaně, jelikož protikandidát měl možnost v televizní debatě reagovat a bránit se. 5. U oblasti sub 2) Nejvyšší správní soud zkoumal volební slogan "Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!" Vyhodnotil, že šlo o slogan povrchní, zavádějící či dokonce nepravdivý. Dospěl však k závěru, že samotná formulace tohoto sloganu nepřestavuje porušení zákona, neboť pro volební kampaň je charakteristická personalizace, hyperbolizace, symboličnost či zkratkovitost a prof. Jiří Drahoš i zde měl možnost reagovat. 6. U oblasti sub 3), tj. tvrzení médií a třetích subjektů, od nichž se Ing. Miloš Zeman nedistancoval, se Nejvyšší správní soud vyjadřoval k dezinformacím uveřejněným v Parlamentních listech a dále k lživým tvrzením, která se šířila řetězovými e-maily. Dle hodnocení Nejvyššího správního soudu skutečnost, že se kandidát od dezinformace nedistancoval, nepostačuje k tomu, aby mu dezinformace byla přičitatelná. Sami stěžovatelé přiznali, že nezískali poznatky o tom, že by se k tvrzením v Parlamentních listech Ing. Miloš Zeman přihlásil. K řetězovým e-mailům Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní o hrubém ovlivnění voleb. Připustil, že obsah zpráv šířených prostřednictvím internetu, jejich autorství a rozsah působení bude možno prokázat zpravidla jen důkazy nepřímými. To však nic nemění na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ze strany stěžovatelů. 7. Nejvyšší správní soud neposuzoval další výtky stěžovatelů týkající se financování volební kampaně a způsobu informování o zdravotním stavu Ing. Miloše Zemana. Stěžovatelé totiž svá tvrzení nedoložili, resp. uváděli jen své dojmy z volební kampaně. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že Nejvyšší správní soud nepolemizoval s jejich stanoviskem ohledně závažnosti porušení pravidel volební kampaně spočívající v tom, že Ing. Miloš Zeman či osoby, jejichž jednání je tomuto kandidátovi přičitatelné, nepravdivě označili prof. Jiřího Drahoše za osobu podporující ilegální migraci. Dle stěžovatelů Nejvyšší správní soud nepolemizoval ani s jejich tvrzením, že vyvolání strachu ze záplavy migrantů byl intenzivnější zásah do vůle voličů v porovnání s minulými prezidentskými volbami, kdy byla vyvolávána obava, že by Karel Schwarzenberg mohl vracet majetek sudetským Němcům. Stěžovatelé totiž nabyli dojmu, že i kdyby se s jejich tvrzeními Nejvyšší správní soud ztotožnil, nemohl by rozhodnout v jejich prospěch s ohledem na odlišný důkazní standard, který ze zákona vyplývá. Nadále totiž nepostačuje zjistit potenciál volebního faulu výsledek voleb ovlivnit, ale hrubé ovlivnění musí být prokázáno. 9. V ústavní stížnosti stěžovatelé pokládají otázku, zda je v souladu s ústavním pořádkem, je-li po navrhovateli požadováno, aby prokázal ovlivnění výsledku voleb v důkazním standardu, který je Nejvyšším správním soudem implikován, tj. v zásadě mimo jakoukoli pochybnost. Za obtížně přijatelnou z hlediska ústavnosti považují existenci stavu, kdy právní předpis stanovuje povinnost, jež je prakticky nevymahatelná. K tomu odkázali na odlišné stanovisko k usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 27/13. Stěžovatelé napadené usnesení Nejvyššího správního soudu interpretují tak, že je prakticky nemožné prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb uváděním nepravdivých informací o protikandidátovi, neboť v takovém případě by musel soud voličům vidět do hlavy a zjistit, koho a proč volili, což je nemožné. Namítli, že nelze prokázat hrubé ovlivnění výsledku volby a přitom vycházet z premisy, že toho lze dosáhnout jen tím, že bude zjištěno, kdo koho volil a proč. Stěžovatelé vidí jediné možné řešení, a to nastavit důkazní standard tak, aby právo bylo vymahatelné. Domnívají se, že závěr o hrubém ovlivnění výsledku volby by mělo být možno opřít o závěry, že 1) vytýkaná vada byla způsobilá ovlivnit výsledek voleb a 2) s dostatečnou mírou pravděpodobnosti lze mít za to, že zde takový hrubý zásah byl. Dle stěžovatelů lze závěr o prokázání škodlivého následku učinit i na základě pravděpodobnostních a hypotetických úvah. 10. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelé namítli, že Nejvyšší správní soud upozadil, a to až na hranu nepřezkoumatelnosti, námitky vztahující se k financování volební kampaně a zdraví Ing. Miloše Zemana. Ačkoli k těmto otázkám uvedli konkrétní skutkové okolnosti, Nejvyšší správní soud je označil za pouhé dojmy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 12. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (č. 52/2014 Sb.) si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu mj. vyhradilo rozhodovat o ústavních stížnostech proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta v těchto volbách [čl. 1 odst. 1 p