Pl.ÚS 26/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 26/21 ze dne 31. 8. 2021 U 14/107 SbNU 328 Závaznost pravomocného rozhodnutí v kompetenčním sporu po změně judikatury   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a ze soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti DPÚK, a. s., sídlem Rotavská 2656/2b, Praha 5 - Stodůlky, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem, sídlem Karolínská 661/4, Praha 8 - Karlín, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. dubna 2021 č. j. Konf 29/2019-18, za účasti zvláštního senátu jako účastníka řízení a 1) Okresního soudu v Ústí nad Labem, 2) Ministerstva vnitra, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, a 3) Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 5. 2021, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Tímto rozhodnutím byl odmítnut návrh Ministerstva vnitra na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, jehož druhou stranou byl Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud"), ohledně věcné příslušnosti k rozhodnutí o žalobě stěžovatelky na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na její úkor Ústeckému kraji tím, že plnila závazek z neplatné veřejnoprávní smlouvy. Stěžovatelka má za to, že napadeným usnesením byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Okolnosti předcházející podání návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu 2. Stěžovatelka je obchodní společností, která v minulosti zajišťovala linkovou autobusovou přepravu pro Ústecký kraj na základě smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě, uzavřené v roce 2003 mezi Ústeckým krajem jako objednatelem a právním předchůdcem stěžovatelky jako dopravcem. Přestože Ústecký kraj vypověděl tuto smlouvu ke dni 30. 6. 2006, stěžovatelka výpověď nepovažovala za platnou a nadále plnila závazek provozu a přepravy, který podle jejího názoru nejenže nezanikl, ale ani nebyl nezbytně vázán na existenci této smlouvy. Za následující období již ale od Ústeckého kraje neobdržela kompenzaci finančních nákladů s tím spojených. 3. Žalobou podanou dne 16. 6. 2008 u okresního soudu se stěžovatelka domáhala po Ústeckém kraji zaplacení částky 220 592 746,40 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla odpovídat ztrátě za plnění závazků provozu a přepravy za období od června 2006 do prosince 2007. Pro případ, že by okresní soud považoval výpověď smlouvy za platnou a dospěl k závěru o zániku povinnosti Ústeckého kraje hradit stěžovatelce prokazatelnou ztrátu za plnění závazků provozu a přepravy, stěžovatelka uplatnila v žalobě eventuálním návrhem i nárok na zaplacení částky 91 530 047 Kč s příslušenstvím jakožto ztráty plynoucí z plnění tarifního závazku za období měsíců květen, červen a září až prosinec 2006, leden až červen 2007 a září až prosinec 2007. Důvodem vzniku této ztráty měly být slevy jízdného, poskytované některým kategoriím cestujících. Nadto stěžovatelka formulovala "z procesní opatrnosti" také další eventuální návrh na zaplacení částky 220 592 746,40 Kč, který měl odpovídat jejímu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník z roku 1964"). Pokud by totiž závazek veřejné služby neexistoval, Ústecký kraj by se na úkor stěžovatelky obohatil o uvedenou částku, kterou by jí byl jinak povinen zaplatit za zajištění základní dopravní obslužnosti za období od května 2006 do prosince 2007. 4. Usnesením okresního soudu ze dne 9. 9. 2008 č. j. 34 C 131/2008-544 (dále jen "první usnesení okresního soudu") bylo řízení o žalobě stěžovatelky zastaveno s tím, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Ministerstvu vnitra. Podle okresního soudu je smlouva o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě smlouvou veřejnoprávní, a tudíž k rozhodnutí sporu z této smlouvy je založena pravomoc Ministerstva vnitra podle § 161, § 169 odst. 1 písm. d) a § 178 odst. 2 správního řádu. 5. Poté, co byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí Ministerstvu vnitra, došlo ve správním řízení ze strany stěžovatelky k rozšíření některých jejích v žalobě uplatněných návrhů. Stěžovatelka nově požadovala po Ústeckém kraji úhradu prokazatelné ztráty za plnění závazků provozu a přepravy i za období od ledna do května 2006 (po rozšíření šlo o celkovou částku 248 876 120,07 Kč s příslušenstvím) a vydání bezdůvodného obohacení i za období od ledna 2008 do prosince 2010 (po rozšíření šlo o celkovou částku 343 808 679,07 Kč s příslušenstvím). Rozšíření se netýkalo nároku z titulu plnění tarifního závazku. 6. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 2. 4. 2012 č. j. MV-88784-62/ODK-2008, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 3. 8. 2012 č. j. MV-88784-100/ODK-2008, (dále jen "první rozhodnutí Ministerstva vnitra") vyloučilo návrh stěžovatelky na úhradu prokazatelné ztráty za plnění závazků provozu a přepravy za období od ledna do května 2006 k samostatnému projednání (výrok I), ve zbytku, tedy pro období od června 2006 do prosince 2007, tento návrh zamítlo (výrok II), dále zamítlo návrh na vyrovnání prokazatelné ztráty z titulu plnění tarifního závazku (výrok III) a postupem podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu odložilo věc v rozsahu návrhu na vydání bezdůvodného obohacení za celé nárokované období od května 2006 do prosince 2010 (výrok IV). Rozklad podaný proti posledně zmiňovanému výroku byl rozhodnutím ministra vnitra ze dne 12. 7. 2013 č. j. MV-54144-3/VS-2012 zamítnut. Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2013 č. j. MV-88784-112/ODK-2008 (dále jen "druhé rozhodnutí Ministerstva vnitra") zase Ministerstvo vnitra zamítlo i tu část návrhu na úhradu prokazatelné ztráty za plnění závazků provozu a přepravy, která byla vyloučena k samostatnému projednání. 7. Dne 3. 8. 2012 podalo Ministerstvo vnitra zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, který vznikl mezi ním a okresním soudem ve věci žaloby stěžovatelky na vydání bezdůvodného obohacení za období od května 2006 do prosince 2007. Zvláštní senát usnesením ze dne 14. 11. 2013 č. j. Konf 55/2012-21 určil, že je to soud, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 34 C 131/2008 o zaplacení částky 220 592 746,40 Kč s příslušenstvím jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I), a v tomto rozsahu zrušil první usnesení okresního soudu (výrok II). Podle zvláštního senátu obecná pravomoc správních orgánů rozhodovat spory vyplývající z veřejnoprávní smlouvy není dána v případech, kdy se žalobce po žalovaném domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Jestliže byl uplatňovaný nárok v žalobě po formální i věcné stránce označen za bezdůvodné obohacení, přísluší o něm rozhodnout soudu v občanském soudním řízení. Tím není dotčena pravomoc Ministerstva vnitra rozhodnout o ostatních stěžovatelkou uplatněných nárocích, které mají svůj původ v tvrzeném porušení veřejnoprávní smlouvy; to ostatně Ministerstvo vnitra ani nečinilo sporným a o těchto nárocích již pravomocně rozhodlo. Je namístě zdůraznit, že rozhodnutí zvláštního senátu, jak je patrné z uvedené částky, se týkalo jen nároku za období od května 2006 do prosince 2007, a nikoli i nároku za období od ledna 2008 do prosince 2010. 8. Výrok IV prvního rozhodnutí Ministerstva vnitra a druhé rozhodnutí Ministerstva vnitra byly přezkoumány ve správním soudnictví. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 1. 2015 č. j. 10 A 151/2012-92 bylo zrušeno rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-54144-3/VS-2012, jakož i výrok IV prvního rozhodnutí Ministerstva vnitra o odložení věci podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu v rozsahu návrhu na vydání bezdůvodného obohacení. Městský soud ovšem v tomto rozsahu nevrátil věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Za situace, kdy Ministerstvo vnitra kvalifikovaně popřelo svou pravomoc podáním návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu, totiž o odložení věci nemělo být vůbec rozhodováno. Pokud se tak zrušeným výrokem stalo, došlo tím k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a tento výrok musel být odklizen. 9. Následně bylo výrokem II rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017 č. j. 4 As 107/2017-30, kterým bylo rozhodováno o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku městského soudu ze dne 8. 3. 2017 č. j. 9 A 1