Pl.ÚS 27/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 27/12 ze dne 7. 1. 2013 N 2/68 SbNU 37 Volba prezidenta republiky 2013 (Tomio Okamura)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické ze dne 7. ledna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 27/12 ve věci ústavní stížnosti Tomia Okamury, zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Praha 2, Španělská 6, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. listopadu 2012 č. j. MV-123865-12/VS-2012, kterým byla odmítnuta stěžovatelova kandidátní listina pro volbu prezidenta republiky, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2012 č. j. Vol 11/2012-36, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na vydání rozhodnutí o povinnosti registrovat jeho kandidátní listinu, spojené s návrhem na zrušení čl. 56 odst. 5 ve slovech "nejméně 50 000" Ústavy České republiky, ve znění ústavního zákona č. 71/2012 Sb., dále § 25 a 26 a § 65 odst. 1 ve slovech "do 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí" zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), a vyhlášky č. 294/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, návrhem na vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 1. 10. 2012 o vyhlášení volby prezidenta republiky, uveřejněného pod č. 322/2012 Sb., a návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, za účasti Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení. I. Ústavní stížnost se zamítá. II. Návrhy spojené s ústavní stížností se odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. prosince 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 18, čl. 21 odst. 1 a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva") a ústavního principu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně navrhl zrušení čl. 56 odst. 5 Ústavy, ve znění ústavního zákona č. 71/2012 Sb., ve slovech "nejméně 50 000", dále § 25 a 26 a § 65 odst. 1 ve slovech "do 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí" zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), a vyhlášky č. 294/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky. 2. Dne 6. listopadu 2012 byla navrhujícím občanem a zároveň zmocněncem Stanislavem Brunclíkem podána kandidátní listina stěžovatele pro volbu prezidenta republiky ve dnech 11. a 12. ledna 2013, k níž byla připojena petice s 8 612 podpisovými archy obsahujícími 63 530 záznamů. V řízení o registraci zjišťovalo Ministerstvo vnitra (dále též "ministerstvo") postupem podle § 25 odst. 4 až 6 zákona o volbě prezidenta republiky počet občanů oprávněných volit prezidenta republiky, jež podepsali přiloženou petici. Z uvedeného celkového počtu uznalo za validní, tedy za umožňující identifikovat požadované údaje o podepsaných osobách a jejich vlastnoruční podpis, záznamy v případě 61 966 podepsaných občanů. Při ověřování správnosti údajů na vzorku 8 500 podepsaných občanů ministerstvo nezapočítalo 1 574 z nich, neboť jejich údaje nebylo možné ověřit. Protože tím ale zjistilo chybovost u 19,353 % podepsaných občanů, provedlo kontrolu na dalším vzorku, při které z 8 500 podepsaných občanů neověřilo 1 951. Zjištěná chybovost ve druhém kontrolním vzorku tak činila 22,953 %. Podle § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky proto ministerstvo následně z celkového počtu 61 966 podepsaných občanů odečetlo počet procentuálně odpovídající součtu chybovosti v obou vzorcích (42,306 %), čímž dospělo k číslu 35 751, jež je nižší než zákonem požadovaných 50 000 podpisů. Z tohoto důvodu svým rozhodnutím ze dne 23. listopadu 2012 č. j. MV-123865-12/VS-2012 tuto kandidátní listinu podle § 26 odst. 2 písm. d) zákona o volbě prezidenta republiky odmítlo. 3. Stěžovatel se s důvody odmítnutí své kandidátní listiny neztotožnil a podle § 65 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení s § 89 odst. 2 soudního řádu správního se domáhal vydání rozhodnutí o povinnosti Ministerstva vnitra registrovat jeho kandidátní listinu. Nejvyšší správní soud jeho návrh usnesením ze dne 13. prosince 2012 č. j. Vol 11/2012-36 jako nedůvodný zamítl. Namátkovou kontrolu správnosti podpisů podle § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky považoval za souladnou s ústavním požadavkem 50 000 podpisů na petici a akceptoval ji jako jedno z možných řešení, které neodráží skutečný počet podpisů méně, než kdyby bylo vyžadováno ověřování správnosti údajů nebo dokonce autenticity u každého jednotlivého podpisu. Může jít navíc o řešení, jež je ve srovnání s posledně uvedenými variantami přesvědčivější, neboť při nezměněném časovém limitu pro kontrolu petice, jehož změna by s ohledem na Ústavou stanovené lhůty ani nebyla možná, by zvyšující se počet kontrolovaných údajů zákonitě vedl k vyšší chybovosti petice. Zároveň se jím nevytváří další překážky pro vstup do politické soutěže nad rámec požadavku zmíněného přímo Ústavou. Toto řešení totiž není s to určit všechny duplicity (opakované podpisy stejného občana) v rámci celé petice, ale jen v rámci kontrolovaného vzorku maximálně 17 000 podpisů, v důsledku čehož bude takto určená průměrná chybovost jednotlivé kandidáty pravidelně zvýhodňovat, nikoliv znevýhodňovat ve srovnání se skutečným stavem. Nejvyšší správní soud poukázal i na to, že namátková kontrola správnosti údajů je obvyklá v řadě zemí Evropské unie a ve Spojených státech amerických. 4. Z odůvodnění napadeného usnesení dále vyplývá, že Nejvyšší správní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatele o protiústavnosti lhůty 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí, ve které se podle § 65 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky mohl domáhat ochrany u soudu. Tato lhůta, která je s ohledem na zákonnou fikci doručení třetím dnem od vyvěšení na úřední desce Ministerstva vnitra (§ 26 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky) fakticky pětidenní, je pravidlem u všech volebních zákonů. Stejně jako v případě krátké lhůty pro rozhodnutí soudu je přitom jejím smyslem nevyvolávat po neúměrně dlouhou dobu pochybnosti o zákonnosti průběhu voleb, stejně jako co nejdříve vymezit konečný okruh kandidátů. V této souvislosti poukázal na právní závěry vyslovené v kontextu voleb do Senátu v nálezu ze dne 29. října 1996 sp. zn. III. ÚS 275/96 (N 110/6 SbNU 293). Dvouměsíční lhůta k podání žaloby k soudu podle § 72 soudního řádu správního, jejíž aplikace se dovolával stěžovatel, by se přitom s tímto účelem zcela míjela. 5. Ve vztahu k metodice zpracování náhodných vzorků uplatnil stěžovatel pouze jedinou konkrétní námitku, jež směřovala proti tomu, že algoritmus pseudonáhodného výběru kontrolních vzorků vedl k testování po celých arších, nikoliv po jednotlivých podpisech. Nejvyšší správní soud sice připustil, že v obecné rovině se tento postup může projevit v míře chybovosti ve prospěch i neprospěch kandidáta, tuto skutečnost však nelze přeceňovat. Podstatné je, zda je v této souvislosti zachována ona náhodnost, která má vyloučit manipulaci s výsledky kontroly např. zařazením na první pohled podezřelých údajů ke kontrole, nebo naopak jejich vyloučením z kontroly. Tato náhodnost ovšem nebyla konkrétními námitkami zpochybněna. Ministerstvo vnitra, jak je patrné i z jeho napadeného rozhodnutí, použilo konkrétní algoritmus pro pseudonáhodný výběr vzorků a věrohodně popsalo postup označení jednotlivých petičních archů způsobem znemožňujícím manipulaci s těmito archy. Z § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky přitom podle Nejvyššího správního soudu bez dalšího neplyne, že by takovýto algoritmus nemohl být použit k výběru celých archů. Tento postup umožňuje akceptovat i fakt, že ve stěžovatelově případě se kontrola týkala až 27,42 %, tedy více než čtvrtiny všech podpisů, a že jednotlivé kontrolované archy neobsahují excesivní počet podpisů. Předložených 8 612 podpisových archů, obsahujících 63 530 záznamů, představuje v průměru něco málo více než sedm podpisů na jeden arch. Ostatní námitky stěžovatele týkající se matematického postupu ministerstva ve své obecnosti nijak nezpochybnily jeho transparentní a podrobně zdokumentovaný postup. Z tohoto důvodu nebyl dán ani důvod ustanovit za účelem jejich vypořádání znalce. 6. Nejvyšší správní soud shledal v postupu Ministerstva vnitra porušení § 25 odst. 6 zákona o volbě pr