Pl.ÚS 27/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 27/14 ze dne 1. 12. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka rozhodl o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1, aby v řízení dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky z r u š i l část ustanovení § 79a odst. 2 poslední věta za středníkem zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 5. 2015, ve slovech "to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu", takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Průběh řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 V právní věci žalobkyně České republiky - Finančního úřadu pro Hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28 (dále "žalobkyně", event. "oprávněná"), proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 (dále "žalovaná"), vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 (též "navrhovatel", resp. "navrhující soud") pod sp. zn. 12 C 13/2014, se žalobkyně domáhá zaplacení 25 500 Kč, a to z titulu tvrzeného nároku z bezdůvodného obohacení. Skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný: na základě vykonatelných výkazů nedoplatků vydala žalobkyně k vymožení daňových nedoplatků daňového dlužníka EFW Ingeneering, s. r. o., se sídlem Praha 6, Křenová 438/7 ("povinné"), exekuční příkaz na přikázání pohledávky z jeho účtu vedeného u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., který nabyl právní moci dne 17. 3. 2011. Peněžní prostředky na tomto účtu - na základě usnesení Krajského ředitelství policie Hlavního města Prahy ze dne 8. 2. 2010 - byly přitom zajištěny dle § 79a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v rozhodném znění, (dále "tr. řád"); jelikož oprávněnou (žalobkyní) byla vymáhána pohledávka státu, poddlužník UniCredit Bank Czech Republic, a. s., poukázal z účtu povinné dne 20. 9. 2011 k uspokojení této pohledávky na její účet částku 25 500 Kč. Žalovaná dne 6. 9. 2012 požádala žalobkyni o vydání takto vymožených 25 500 Kč s odůvodněním, že byly výnosem trestné činnosti, kterou byla "poškozena", jelikož pachatel tyto peněžní prostředky na ni vylákal a neoprávněně převedl (kromě jiného) na účet povinné, a na něm byly zajištěny policejním orgánem; za pachatele trestné činnosti označila Ing. Tomáše Holečka, odsouzeného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2011 č. j. 6 T 48/2011-434, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2011. Tentýž soud usnesením ze dne 2. 5. 2011 č. j. 6 T 48/2011-439 rozhodl, že dříve zajištěné peněžní prostředky na účtu daňového dlužníka vedeného u UniCredit Bank Czech Republic se dle § 80 odst. 1 tr. zákona (pozn.: zřejmě tr. řádu) vydávají žalované. Žalobkyně žádosti žalované o vydání 25 500 Kč vyhověla; jak však uvádí v žalobě, stalo se tak bez právního důvodu, neboť k vymožení této částky došlo právem, jestliže dle § 79a odst. 2 trestního řádu nebyl nutný souhlas soudu, a daňová exekuce tak byla provedena v souladu se zákonem. Žalovaná tomu odpovídající požadavek vrátit jí peníze zpět odmítla s odůvodněním, že by takový postup byl v rozporu s dobrými mravy, neboť přijala to, co jí bylo odcizeno. Současně poukázala i na možnou protiústavnost ustanovení § 79a odst. 2 tr. řádu, jelikož na jeho základě může stát nabýt majetek z trestné činnosti, jehož skutečný majitel je znám. II. Rekapitulace návrhu K názoru, že část ustanovení § 79a odst. 2, poslední věta za středníkem, tr. řádu, ve slovech "to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu", je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dospěl v daném řízení i rozhodující obvodní soud, a proto předložil Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") návrh, aby je zrušil, neboť "porušuje právo na ochranu vlastnického práva poškozeného trestnou činností, v daném případě žalovaného". V rámci projednávané věci je soud nucen posoudit jako otázku předběžnou, zda výkon rozhodnutí vedený žalobkyní na zajištěný bankovní účet daňového dlužníka byl proveden řádně, tj. zda získal předmětné peněžní prostředky po právu, a nebylo zde právního důvodu je vyplácet žalované, anebo naopak tyto peněžní prostředky náležely žalované, a ta byla oprávněna je od žalobkyně přijmout. Navrhovatel dovozuje, že smyslem ustanovení § 79a odst. 2 tr. řádu je zajištění majetku pocházejícího z trestné činnosti, aby mohl být podle § 80 odst. 1 tr. řádu vydán osobě, které byl odňat, tj. osobě, která byla trestnou činností poškozena, neboť jde o majetek, k němuž tato poškozená osoba nikdy nepozbyla vlastnického práva, a byla pouze zbavena možnosti s ním disponovat. Je si vědom, že uvedené bezvýhradně platí o věcech a v projednávaném případě mají peněžní prostředky nikoliv hmotnou podobu, nýbrž byly "vtěleny" do pohledávky z účtu daňového dlužníka; nicméně i tak je dle jeho názoru namístě postupovat obdobně a mít za to, že oprávněným z takové pohledávky byl stále původní vlastník, poškozený trestnou činností; tak danou situaci chápal i Obvodní soud pro Prahu 2, což lze dovodit z jeho usnesení o vydání věci ze dne 2. 5. 2011 č. j. 6 T 48/2011-439. "Pro úplnost" pak poukazuje navrhovatel i na "nový občanský zákoník", který pohledávky považuje za věci v právním slova smyslu, a lze tudíž k nim mít též vlastnické právo (§ 498 odst. 1, § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Ustanovení § 79a odst. 2 tr. řádu umožňuje sice na dříve zajištěný majetek dle § 79a odst. 1 tr. řádu vést výkon rozhodnutí, pokračuje dále navrhovatel, nicméně jeho provedení podmiňuje souhlasem státního zástupce, případně předsedy senátu, a jinak tak učinit nelze, i když byl takový výkon nařízen. Souhlas těchto osob lze typicky očekávat v situaci, kdy poškozený trestnou činností má již proti pachateli vykonatelnou pohledávku mající základ v témže jednání, pro něž je trestně stíhán, a naopak si lze stěží představit, že by byl výkon rozhodnutí proveden, jestliže by v konečném důsledku znemožnil vydání zajištěné věci původnímu vlastníkovi, jemuž byla trestnou činností odňata. Výjimka z nutnosti povinného souhlasu státního zástupce či předsedy senátu dle § 79a odst. 2, poslední věta za středníkem, tj. v případě výkonu vedeného pro pohledávky státu, však tuto intenci prolamuje, a stanoví, že pro pohledávky státu, nerozhodné zda soukromoprávní nebo veřejnoprávní povahy, je možno provést výkon rozhodnutí i na majetek, jenž se po právní stránce nemusel majetkem povinného vůbec stát. Podle názoru navrhovatele tak v případě výkonu rozhodnutí pro pohledávku státu není vlastnické právo skutečného vlastníka chráněno stejným způsobem, jak by bylo chráněno v případě výkonu rozhodnutí pro pohledávku jinou. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy stát má v konečném důsledku majetkový prospěch z trestné činnosti pachatele na úkor toutéž činností poškozené osoby, a ochrana jejího vlastnického práva je tak "ochuzena" o přezkum oprávněnosti výkonu takového rozhodnutí státním zástupcem popř. předsedou senátu. Navrhovatel má konečně za to, že výše uvedené nedostatky právní úpravy obsažené v napadené části § 79a odst. 2 tr. řádu nelze překlenout ani posouzením žalobou uplatněného práva jako kolidujícího s dobrými mravy, neboť šlo o provedení výkonu rozhodnutí zcela v souladu se stávající právní úpravou, a není možný ani jiný výklad, než výklad doslovný, totiž že souhlas státního zástupce popř. předsedy senátu není vyžadován, a výkon rozhodnutí pro pohledávky státu postihující zajištěný majetek může být proveden bez dalšího. III. Znění napadeného ustanovení Ustanovení § 79a odst. 1 a 2 tr. řádu v (rozhodném) znění, účinném do dne 31. 5. 2015, znělo takto: 1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. 2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede účet, a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V rozhodnutí se uvede bankovní spojení, kterým se rozumí číslo účtu a kód banky, a dále peněžní částka v příslušné měně, na kterou se zajištění vztahuje. Zajištění se vztahuje na