Pl.ÚS 27/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky), Jana Svatoně, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci návrhu Okresního soudu ve Vyškově na zrušení věty druhé § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za účasti Parlamentu České republiky, za který jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, a vlády, zastoupené ministrem spravedlnosti, a veřejného ochránce práv, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na vyloučení soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování ve věci, takto: Soudce Pavel Šámal není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 27/23. Odůvodnění 1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen "navrhovatel") se návrhem doručeným dne 18. 4. 2023 domáhá zrušení věty druhé § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 2. Usnesením ze dne 22. 11. 2023 plénum Ústavního soudu k námitce podjatosti vznesené navrhovatelem rozhodlo, že soudce Pavel Šámal není vyloučen z projednání a rozhodování tohoto návrhu. 3. Dne 27. 11. 2023 Ústavní soud obdržel podání, v němž navrhovatel znovu navrhuje vyloučit soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování věci. Podle navrhovatelova názoru nelze oddělovat vztah k tzv. Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen "Metodika") od § 2958 občanského zákoníku způsobem, jímž to učinil Ústavní soud v usnesení ze dne 22. 11. 2023. Navíc podle navrhovatele soudce Pavel Šámal nesdělil plénu Ústavního soudu všechny okolnosti, které mohly být významné pro rozhodnutí o tom, zda má být z projednávání věci vyloučen. 4. Soudce Pavel Šámal podle navrhovatele věděl, že je Metodika nepravdivě připisována Nejvyššímu soudu, a musel si být vědom i dalších vad a nedostatků, jimiž podle navrhovatele trpí. Ze své pozice funkcionáře Nejvyššího soudu neučinil žádné opatření k nápravě toho, aby Metodika nebyla v této vadné podobě publikována na webových stránkách Nejvyššího soudu a aby jednotliví soudci Nejvyššího soudu nevystupovali jménem soudu. Navrhovatel také vyjádřil podezření, že Pavel Šámal jednal v rozporu s povinnostmi soudního funkcionáře, když se zasazoval o revizi Metodiky u Ministerstva spravedlnosti (to vyplynulo z vyjádření tehdejší ministryně spravedlnosti pro veřejného ochránce práv). Dne 20. 12. 2017 Pavel Šámal jako předseda Nejvyššího soudu uzavřel "smlouvu o využití výsledků dosažených při řešení projektu výzkumu a vývoje" s Centrem dopravního výzkumu, v. v. i., v níž Nejvyšší soud vystupoval jako aplikační partner centra, které zpracovalo projekt "Aplikace znalostí soudní rozhodovací praxe při odškodňování obětí dopravních nehod dle nového občanského zákoníku" (ev. č. TD03000225). Předmětem této smlouvy bylo využití databáze judikatury k náhradě újmy a online nástroje v podobě "kalkulačky" pro výpočet náhrady újmy. Uzavřená smlouva obsahuje formulace naznačující, že zpracování Metodiky je považováno za zaměstnanecké dílo a Metodika je opětovně označována za výtvor Nejvyššího soudu. Podle navrhovatele tyto skutečnosti prokazují, že je soudce Pavel Šámal podjatý z důvodu svého vztahu k věci. Pokud by Ústavní soud Metodiku zhodnotil negativně, mohlo by to vést k prověřování, zda a jak byly ze strany Nejvyššího soudu vynaloženy prostředky na její prosazování, což se přímo týká Pavla Šámala jako tehdejšího předsedy Nejvyššího soudu. 5. Soudce Pavel Šámal ve svém vyjádření podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, konstatoval, že dle jeho přesvědčení jakákoli jeho činnost, která mohla souviset s Metodikou a kterou vykonal jako předseda Nejvyššího soudu, nemůže z povahy věci zavdávat důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování návrhu na zrušení věty druhé § 2958 občanského zákoníku. Proto nepovažoval za nutné se k první námitce podjatosti obsáhle vyjadřovat nad rámec konkrétních tvrzení navrhovatele. Co se týče publikace Metodiky na webových stránkách Nejvyššího soudu, zopakoval, že postup občanskoprávního a obchodního kolegia předcházel jeho jmenování předsedou Nejvyššího soudu. Během výkonu funkce si nebyl vědom toho, že by měly existovat obsahové rozdíly mezi různými verzemi Metodiky; ostatně ani navrhovateli není zřejmé, kdo takové úpravy provedl, takže tvrzení, že o nich měl jako předseda Nejvyššího soudu vědět, je nepodložené. Protože se přípravy ani projednávání Metodiky na Nejvyšším soudu neúčastnil, nebylo mu zřejmé, že by měla sama Metodika uvádět nepravdivé či zavádějící údaje o svém vzniku. Připustil, že z podnětu některých soudců Nejvyššího soudu a na základě zpětné vazby odborné veřejnosti vedl s Ministerstvem spravedlnosti jednání o revizi Metodiky. To, že z něj nebyl pořízen zápis, je věcí ministerstva. Rozhodnutí revidovat Metodiku za jeho působení ve funkci předsedy Nejvyššího soudu přijato nebylo. Také připustil, že uzavřel smlouvu, jíž se Nejvyšší soud stal aplikačním partnerem projektu Centra dopravního výzkumu, v. v. i., jehož cílem bylo vytvořit softwarový nástroj spojující databázi relevantní judikatury a "kalkulačku" jako informační zdroj pro širokou veřejnost. Rozporoval, že by tato smlouva naznačovala, že je Metodika zaměstnaneckým dílem Nejvyššího soudu. To, že je ve smlouvě Metodika označována jako "Metodika Nejvyššího soudu", plyne jednak z textu Metodiky publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jednak jde o zaužívané označení, které mj. dříve použil i veřejný ochránce práv. Uzavřel, že subjektivně se necítí být podjatým. 6. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. 7. Z povahy věci vyplývá, že vznese-li účastník řízení před Ústavním soudem námitku podjatosti podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, měl by v ní uvést všechny skutečnosti, z nichž dovozuje existenci pochybností o podjatosti konkrétního soudce, o nichž má v danou chvíli povědomí. Rozhodnutí, zda je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, má sloužit k definitivnímu posouzení toho, zda u daného soudce existují důvody pochybovat o jeho podjatosti. Účastník nemá své námitky úmyslně "dávkovat" tak, aby musela být otázka podjatosti posuzována opakovaně. Pokud nějakými poznatky účastník řízení disponoval a sám je považoval za podstatné, měl je v námitce podjatosti vymezit, nikoli vyčkat, zda je bude za podstatné považovat soudce, jehož podjatost je namítána, a brojit proti obsahu vyjádření soudce (§ 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu in fine) podáním druhé námitky podjatosti. 8. Navrhovatel po vydání usnesení ze dne 22. 11. 2023 částečně zopakoval, částečně přednesl nové důvody, které podle něj svědčí o podjatosti soudce Pavla Šámala. Není zřejmé, že by navrhovateli cokoli bránilo nově tvrzené skutečnosti uplatnit už v první, jen stručně odůvodněné námitce podjatosti. I přesto posoudil Ústavní soud důvodnost návrhu, neboť dospěl k závěru, že navrhovatelův postup dosud nepředstavuje zjevné zneužití jeho procesních práv účastníka řízení. Dospěl k závěru, že ani nově přednesená tvrzení neprokazují naplnění podmínek pro vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci. Důvody, které Ústavní soud k tomuto závěru vedly, se opírají o stejná východiska i úvahy, na nichž spočívalo už usnesení ze dne 22. 11. 2023, na něž Ústavní soud pro stručnost odkazuje. Především Ústavní soud znovu konstatuje, že namítané důvody podjatosti údajně svědčící o vztahu soudce Pavla Šámala k rozhodované věci se týkají výhradně Metodiky, a nikoli přímo věty druhé § 2958 občanského zákoníku. 9. Ústavní soud si je vědom toho, že Metodika hraje roli v praxi obecných soudů při interpretaci a aplikaci § 2958 občanského zákoníku, jehož větu druhou navrhovatel požaduje zrušit, a že posouzení vzájemného vztahu Metodiky a napadeného ustanovení představuje právní otázku, jíž se věnuje odůvodnění návrhu na zrušení napadeného ustanovení. To však nijak nemění základní rámec probíhajícího řízení před Ústavním soudem, v němž je přezkumu z hlediska ústavnosti možno podrobit jen konkrétní ustanovení zákona, nikoli Metodiku samotnou (srov. čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V tuto chvíli Ústavní soud nehodlá zaujímat definitivní stanovisko k významu Metodiky pro posouzení ústavní konformnosti věty druhé § 2958 občanského zákoníku, natož pak k opodstatněnosti jednotlivých výhrad navrhovatele vůči Metodice, neboť jde o úvahy vymykající se rozhodování o vyloučení soudce z projednání a rozhodování