Pl.ÚS 27/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024 101/2024 Sb. N 41/123 SbNU 27 Zásady slušnosti podle § 2958 občanského zákoníku a Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 27/23 dne 13. března 2024 v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka), Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu Okresního soudu ve Vyškově na zrušení věty druhé § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za účasti Parlamentu České republiky, za který jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení a vlády, zastoupené ministrem spravedlnosti, a veřejného ochránce práv jako vedlejších účastníků řízení, takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který byl Ústavnímu soudu doručen dne 18. 4. 2023, se Okresní soud ve Vyškově (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") domáhá zrušení věty druhé § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 2. Okresní soud uvedl, že podává návrh na zrušení napadeného ustanovení v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. 6 C 337/2022, v němž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 117 344 Kč jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Navrhovatel konstatoval, že v tomto řízení musí při svém rozhodování aplikovat § 2958 občanského zákoníku, jehož větu druhou považuje za rozpornou s ústavním pořádkem. 3. Navrhovatel tedy napadá pouze část § 2958 občanského zákoníku, který Ústavní soud cituje pro úplnost celý, přičemž napadená věta druhá je zvýrazněna: "§ 2958 Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti." II. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel má za to, že stanoví-li soud náhradu újmy podle napadeného ustanovení, tzn. podle zásad slušnosti, má dvě možnosti. Buď bude postupovat podle subjektivního vnímání poškozeného, a potom budou poskytované náhrady nahodilé a nepředvídatelné, nebo k nim přistoupí z objektivního hlediska. Protože byla zrušena vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., (dále jen "vyhláška č. 440/2001 Sb."), postupují nyní obecné soudy "objektivním způsobem" podle "Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)" (dále jen "Metodika"). 5. Rozpornost napadeného ustanovení s ústavním pořádkem navrhovatel spatřuje ve dvou rovinách. Přímo ve vztahu k větě druhé § 2958 občanského zákoníku konstatuje, že jelikož napadené ustanovení není samo o sobě možné předvídatelně aplikovat, je rozporné s principem předvídatelnosti práva, právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, tedy s principy právního státu [k nim odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 420/09 ze dne 3. 6. 2009 (N 131/53 SbNU 647); všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 6. To je spojeno s druhou rovinou namítané protiústavnosti, a to s vyplněním právě zmíněného ústavního nedostatku Metodikou. Podle názoru navrhovatele si byl i zákonodárce, soudě podle důvodové zprávy k napadenému ustanovení, vědom, že soudy nemohou rozhodovat o náhradě újmy bez prováděcího předpisu nebo jiného podkladového materiálu, na jehož základě by byla prováděna "kvantifikace" nemajetkových újem předvídatelným způsobem. Záměrně vytvořené "vakuum" sloužilo pro to, aby skupina "zainteresovaných osob" mohla vytvořit Metodiku jako "středobod aplikace" § 2958 občanského zákoníku. Metodika však představuje komerční produkt, vytvořený bez zmocnění či veřejné kontroly, který "samozvaně obešel zákonodárce". 7. Navrhovatel připomněl, že Metodika není právní předpis přijatý transparentním procesním postupem. Její závaznost plyne z hierarchického uspořádání soustavy obecných soudů, v níž byla někdy i nestandardními způsoby prosazována (mj. publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 a sp. zn. Cpjn 14/2014 a na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ačkoli se o Metodice běžně hovoří jako o "Metodice Nejvyššího soudu", jde o označení nesprávné, nepodloženě vytvářející dojem, že je Metodika zaštítěna autoritou Nejvyššího soudu jako jejím domnělým autorem. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ji však jen "vzalo na vědomí". Samotný text Metodiky obsahuje i další zavádějící informace. Existuje ve více podobách - ve verzi umístěné na webových stránkách Nejvyššího soudu, kde se promítají netransparentně prováděné, nikým neautorizované aktualizace, a ve verzi "sbírkové", která zůstává neměnná a je z webových stránek Nejvyššího soudu taktéž přístupná. Nejvyšší soud existenci dvou verzí Metodiky ani nesprávnosti v ní obsažené nijak nezohledňuje (srov. jeho rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2207/2020 ze dne 24. 2. 2022, publikovaný pod č. 7/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo analytický dokument sp. zn. Tpjn 4/2022). 8. I judikatura Ústavního soudu (zejm. nález sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023) Metodiku pojímá jako "odrazový můstek" pro úvahy obecných soudů, čímž posiluje její faktickou závaznost, navzdory výše uvedeným nedostatkům. Vzhledem k tomu, že judikatura obecných soudů ve značné míře z Metodiky vychází, není možné protiústavní stav vyřešit zaujetím sjednocovacího stanoviska Nejvyššího soudu, protože v něm by se opět zprostředkovaně odrážela soudní rozhodnutí založená na Metodice. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 9. Návrh byl zaslán podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu oběma komorám Parlamentu, které jsou oprávněny jednat jeho jménem [§ 9 zákona č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (stykový zákon)]. Zároveň byl podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu zaslán také vládě a veřejnému ochránci práv, tedy subjektům oprávněným vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci. 10. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová shrnula průběh legislativního procesu a uvedla, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a dalšími právními předpisy. 11. Senát ve vyjádření předsedy Miloše Vystrčila popsal legislativní proceduru a projednávání návrhu občanského zákoníku v této komoře Parlamentu. Uvedl, že až na výjimky nebyla při projednání rozebírána konkrétní témata či samostatné oblasti úpravy. Otázka náhrady újmy proto nebyla předmětem diskuse. Uzavřel, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 12. Vláda vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice a navrhla zamítnutí návrhu. Rozhodnutí, jak budou v konkrétním případě zásady slušnosti zohledněny, náleží podle jejího názoru soudům. Současná právní úprava se záměrně odklonila od dřívější koncepce, neboť má vést k poskytování plné náhrady za utrpěnou újmu se zohledněním všech relevantních okolností konkrétního případu. Vláda připustila, že z požadavku individualizace nezbytně plyne jistá míra nepředvídatelnosti, protože i typově stejná újma na zdraví může v případě dvou osob v odlišném postavení způsobit zcela rozdílné následky. Jen proto však § 2958 občanského zákoníku není v rozporu s principy právní jistoty a předvídatelnosti práva a soudního rozhodování. Soudní praxe ostatně nebyla ponechána bez jakéhokoliv "odrazového můstku". Lze vycházet jednak z rozhodnutí učiněných za dřívější právní úpravy, jednak z Metodiky coby vodítka pro soudní praxi. Její existence a okolnosti vzniku nemohou způsobit protiústavnost napadeného ustanovení. Rovněž zpochybnila tvrzení navrhovatele, že jsou obecné soudy via facti rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nuceny podřídit se Metodice. Stanovení objektivizace nemajetkové újmy prováděcím právním předpisem, jak ho prosazuje navrhovatel, by opětovně nastolilo problém ingerence exekutivy do soudního rozhodování jako za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb. 13. Veřejný ochránce práv vstoupil do řízení v postavení vedlejšího účastníka a podpořil návrh na zrušení uvedeného ustanovení. Posuzování nemajetkové újmy výhradně podle zásad