Pl.ÚS 27/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 27/25 ze dne 7. 1. 2026 Obnovené řízení po rozsudku ESLP ve věci Y. proti ČR - účinné vyšetřování znásilnění a sexuálního nátlaku ze strany duchovního   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Michala Bartoně, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje), Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Martina Smolka, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Jany B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Danielem Bartoněm, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Ječná 505/2, Praha 2 - Nové Město, proti sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-13 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality ze dne 25. července 2017 č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373-THON, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, a P. J., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Sdělením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-13 a usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality ze dne 25. července 2017 č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373-THON bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-13 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality ze dne 25. července 2017 č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373-THON se ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se v obnoveném řízení o ústavní stížnosti (původně vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 707/21) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Tvrdí, že porušily její právo na účinné vyšetřování plynoucí z práva na nedotknutelnost osoby, zákazu nelidského a ponižujícího zacházení a práva na soukromí zaručených v čl. 7 a 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Skutkové okolnosti případu a průběh dosavadního řízení 2. Dne 6. 5. 2015 zahájila Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality (dále jen "policie") úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku. Jednání, k němuž se vztahovalo uvedené podezření, mělo spočívat v sexuálním zneužívání stěžovatelky mezi roky 2002-2014 (kdy jí bylo 17 až 30 let), kterého se měl dopustit kněz římskokatolické církve (nyní vystupuje jako vedlejší účastník). Policie oznámenou trestní věc usnesením ze dne 15. 12. 2015 odložila podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, protože se podezření neprokázalo. Dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ke stížnosti usnesení o odložení zrušila jako předčasné a uložila policii, aby věc dál prověřovala. 3. Po doplnění dalších úkonů policie trestní věc usnesením ze dne 10. 1. 2017 znovu odložila. Toto rozhodnutí dozorová státní zástupkyně znovu zrušila usnesením ze dne 27. 2. 2017. Uvedla, že i když znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly, policie se měla zabývat také otázkou případného naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu. Policie následně změnila právní kvalifikaci prověřovaného jednání na přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku. 4. Usnesením ze dne 25. 7. 2017 policie trestní věc potřetí odložila. Dokazováním se zjistilo, že stěžovatelce byly sexuální styky s vedlejším účastníkem nepříjemné, ubližovaly jí, nevyhledávala je a nechtěla je. Vzhledem ke svým povahovým rysům a zjištěné emočně nestabilní poruše osobnosti však nebyla schopna dát zřetelně najevo svůj nesouhlas, ať způsobem verbálním, nebo fyzickým. Odpor, který ve své výpovědi uvedla, nebyl způsobilý svou intenzitou ani povahou k tomu, aby vedlejší účastník mohl z jejího chování usuzovat, že je myšlený vážně a že intimní styk s ním mít skutečně nechce. Jistý vliv na chování stěžovatelky měla špatná ekonomická situace rodiny. Vedlejší účastník ji finančně i hmotně podporoval ze svých prostředků i z prostředků dárců. Stěžovatelka ale na tuto pomoc neměla zákonný nárok. Podle policie se stěžovatelka rozhodla s pomocí vedlejšího účastníka zajistit hmotné a finanční zajištění své a své rodiny, a z toho důvodu dobrovolně strpěla sexuální obtěžování z jeho strany. V říjnu 2014 na sebe nechala dokonce převést byt v X, ačkoli věděla, že při jeho nákupu se angažoval vedlejší účastník a že sama by na zaplacení kupní ceny bytu neměla prostředky. S vedlejším účastníkem cestovala po farnostech a soukromých objektech, trávila s ním volný čas a přespávala s ním na různých místech. Nikdy nevolala o pomoc, nebránila se fyzicky intenzivně nechtěnému styku ani nevyhledala odborné ošetření lékaře na pohotovosti nebo v gynekologické ambulanci. Není zdokumentován jediný případ, kdy by došlo k jejímu poranění nebo k poranění vedlejšího účastníka. Ve věci se proto nepodařilo prokázat skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání pro přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku nebo pro jiný trestný čin. Žádné důkazy svědčící o vině vedlejšího účastníka nejsou a vzhledem k opožděnému oznámení po nich s odstupem času již nemá smysl pátrat. 5. Proti posledně uvedenému usnesení policie stěžovatelka nepodala stížnost. Teprve dne 23. 11. 2020 právně zastoupená stěžovatelka podala "podnět k přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství" ve věci vedené u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9. S výsledkem provedeného dohledu Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") seznámilo právního zástupce stěžovatelky sdělením ze dne 20. 1. 2021 (s ohledem na terminologii v nálezu Pl. ÚS 2/25 Ústavní soud i zde používá označení "sdělení" pro vyřízení podnětu k výkonu dohledu, ačkoli v ústavní stížnosti i usnesení o obnově řízení Pl. ÚS 27/25 se používá termín "vyrozumění" a český překlad rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP"), rozsudku ze dne 12. prosince 2024 ve věci Y. proti České republice, stížnost č. 10145/22, taktéž překládá francouzský termín "rapport" jako "vyrozumění"). 6. Ve sdělení uvedlo, že hranice mezi trestnými činy znásilnění podle § 185 trestního zákoníku a sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku není vždy zcela zřejmá. K trestnému činu znásilnění městské státní zastupitelství uvedlo, že stěžovatelka projevovala odpor i nesouhlas, kdy vedlejšímu účastníkovi opakovaně se slzami v očích říkala, že to nechce. Intenzivní fyzický odpor ale neuváděla. Nadto postupem času jednání vedlejšího účastníka strpěla vlivem závislosti. Svou roli hrál i delší časový odstup a absence lékařských zpráv o případných zraněních. Městské státní zastupitelství proto nemělo za prokázané, že vedlejší účastník použil fyzickou sílu k překonání odporu stěžovatelky a k jejímu donucení k pohlavnímu styku. 7. Ohledně trestného činu sexuálního nátlaku městské státní zastupitelství dospělo k závěru, že vedlejší účastník, kněz římskokatolické církve, zneužíval svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu vůči stěžovatelce. Její závislost využil k uspokojování svých sexuálních potřeb a přiměl ji, aby nikomu o jejich sexuálních praktikách neříkala. Argumentace policie, že stěžovatelka jednala dobrovolně a svobodně, byla podle městského státního zastupitelství v přímém rozporu s dosaženými poznatky z oboru viktimologie. Závěry o dobrovolném jednání vyvrátil zejména znalecký posudek, podle něhož stěžovatelka k vedlejšímu účastníkovi cítila respekt z jeho duchovní, otcovské a pastorační role, ale také vděk za to, že pomáhá finančně její rodině a že se vůči ní samotné chová podpůrně otcovsky. 8. Ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu městské státní zastupitelství částečně přisvědčilo závěru policie, vyslovenému v dřívějších usneseních o odložení věci, že vedlejší účastník nemohl z projeveného nesouhlasu stěžovatelky dovodit jeho vážnost, a proto nejednal v úmys