Pl.ÚS 28/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 28/12 ze dne 23. 4. 2013 176/2013 Sb. N 63/69 SbNU 187 Obecně závazná vyhláška města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 28/12 ve věci návrhu Ministerstva vnitra na zrušení článku 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, a ve znění obecně závazné vyhlášky č. 4/2011, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 ze dne 13. 9 2010, za účasti města Vimperk jako účastníka řízení (nález byl vyhlášen pod č. 176/2013 Sb.). Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu, dikce napadené vyhlášky a její sistace 1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 12. 2012, splňujícím obsahové i formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se Ministerstvo vnitra (dále též jen "navrhovatel") domáhalo podle § 123 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o obcích") zrušení v záhlaví specifikovaného ustanovení obecně závazné vyhlášky města Vimperk ze dne 21. 6. 2010 č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazných vyhlášek ze dne 13. 9. 2010 č. 3/2010 a ze dne 12. 12. 2011 č. 4/2011, (dále též jen "vyhláška"), jehož znění (pozn. red.: včetně pravopisných nepřesností) je následující: "Obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích ... Čl. 5 Zákaz činností na některých veřejných prostranstvích ... 3. V souvislosti s potřebou ochrany dobrých mravů, bezpečnosti, majetku a mravního vývoje dětí a mládeže, je zakázána (zakázáno): ... e) obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby případně hluku na veřejná prostranství nacházející se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k trvalému nebo přechodnému bydlení, a to ze statických i mobilních zdrojů, včetně takového obtěžování či šíření z nemovitostí v sousedství uvedených veřejných prostranství či z automobilů. Uvedený zákaz se nevztahuje na provozování kulturních akcí v souladu s touto vyhláškou či veřejná shromáždění konaná v souladu se zákonem, dále na hudební produkci šířenou při provozování pohostinských zařízení během provozování předzahrádek v rozsahu mimo období nočního klidu (čl. 2 odst. 2 vyhlášky), na hluk způsobený běžným provozem dopravních prostředků nebo na hluk způsobený chodem strojních zařízení, pokud nejsou provozována v rozporu s touto vyhláškou (zejména čl. 6 odst. 2)." 2. Navrhovatel připomněl, že obecně závazné vyhlášky musí být vydány příslušným orgánem obce a zákonem stanoveným postupem. Dále uvedl, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky plyne z článku 104 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jehož rozvedením je ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích; věcné oblasti, v nichž je obec oprávněna bez zákonného zmocnění tvořit právo, stanoví § 10 zákona o obcích, přičemž pro všechny tam vymezené věcné oblasti platí společná podmínka, že musí jít o záležitosti obce a občanů (§ 35 odst. 1 zákona o obcích), což znamená, že se vždy musí jednat o místní záležitosti. Navíc musí obecně závazné vyhlášky splňovat obecná kritéria tvorby právních předpisů spočívající v požadavcích na jejich určitost, srozumitelnost a interpetovatelnost. Nedostatek některé z těchto podmínek je ve smyslu nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 28/09 (N 215/59 SbNU 123; 368/2010 Sb.) vadou odůvodňující zrušení obecně závazné vyhlášky nebo jejích jednotlivých ustanovení. 3. Navrhovatel konstatoval, že při posuzování souladu obecně závazné vyhlášky se zákonem s ohledem na výše uvedená kritéria zkoumá, zda vyhláška byla vydána orgánem k tomu zmocněným, tj. zastupitelstvem obce, zda se obec při jejím vydání nepohybovala mimo meze jí svěřené věcné působnosti, zda nezneužila zákonem svěřenou působnost, zda obecně závazná vyhláška není nezákonná pro svoji "nerozumnost" a zda splňuje obecná kritéria tvorby právního předpisu. 4. Navrhovatel dále uvedl výsledky svého posouzení inkriminované vyhlášky (včetně jejích dvou novel) dle výše uvedených kritérií a konstatoval, že vyhláška byla schválena požadovaným počtem hlasů členů zastupitelstva města, byla po zákonnou dobu zveřejněna na úřední desce městského úřadu, a představuje proto platný a účinný právní předpis. Účelem vyhlášky byl zákaz obtěžování hlukem nebo šířením hlasité reprodukované hudby (bez ohledu na zdroj hluku), které se projevuje na veřejných prostranstvích nacházejících se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k bydlení, přičemž z obecného zákazu vyhláška stanoví výjimky; město se zvolenou právní úpravou snažilo chránit své občany před nadměrným hlukem, jehož regulaci formou obecně závazných vyhlášek Ústavní soud ve své judikatuře konstantně připouští za podmínky, že se nepřekrývá s účelem a cílem regulace jiného právního předpisu, v případě regulace hluku především zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a též předpisy souvisejícími se silničním provozem, tj. zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. 5. Navrhovatel dospěl k závěru, že vyhláška není rozporná s uvedenými zákony veřejnoprávní povahy ani s právními normami soukromého práva; nezjistil ani žádné důvody, které by jej měly vést k závěru o nerozumném postupu města při úpravě daných vztahů; jinak řečeno, vyhláška obstála v tzv. čtyřstupňovém testu ústavnosti, aplikovaném navrhovatelem a standardně též Ústavním soudem [srov. mimo jiné např. nález ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.)]. 6. Podle navrhovatele je však napadené ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky rozporné s článkem 1 odst. 1 a článkem 2 odst. 3 a 4 Ústavy, neboť nesplňuje kritérium určitosti kladené na tvorbu právních předpisů, a to tím, že obsahuje neurčité pojmy "sousedství" a "bezprostřední sousedství", které blíže nijak nespecifikuje, čímž porušuje princip právní jistoty adresátů právní normy jako jeden ze základních principů právního státu. 7. Navrhovatel poukázal na nálezy ze dne 2. 7. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 2/97 (N 91/8 SbNU 325; 186/1997 Sb.) a ze dne ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 33/05 (N 138/50 SbNU 217; 434/2008 Sb.), v nichž Ústavní soud konstatoval, že neurčitost některého z ustanovení právního předpisu je nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (čl. 1 Ústavy) toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daného ustanovení i pomocí obvyklých interpretačních postupů. Z tohoto pohledu užití pojmů "sousedství" či "bezprostřední sousedství" podle navrhovatele důvodně vzbuzuje pochybnosti o překročení míry předvídatelnosti, jak lze dovodit i ze srovnání "neurčitých ustanovení", jimiž se Ústavní soud zabýval ve výše uvedeném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/05 (město Krupka) a např. též nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 28/09 (N 215/59 SbNU 123; 368/2010 Sb.), v němž rovněž neakceptoval neurčitý pojem "obytná zástavba." 8. Podle navrhovatele adresát normy nemůže předem předpovídat, zda je "(bezprostředním) sousedstvím" např. celá ulice před obytným domem či pouze její část nacházející se v těsné blízkosti hranice s obytnou budovou nebo zda je kupříkladu park nacházející se "přes ulici" od obytného domu též v jeho "(bezprostředním) sousedství" apod. Pro adresáta normy lze bez větších potíží určit, jaké chování je obtěžující, nežli to, v jaké lokalitě se jej nesmí dopouštět, neboť pojem "sousedství" či "bezprostřední sousedství" může být jednotlivými adresáty normy vnímán odlišně. 9. Z napadeného ustanovení vyhlášky navíc není podle navrhovatele patrné, zda je mezi oběma pojmy činěn