Pl.ÚS 29/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj), Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Jiřího Zemánka a Michaely Židlické o návrhu navrhovatele Okresního soudu v Chrudimi, Všehrdovo nám. 45, 537 21 Chrudim, podaného předsedou senátu JUDr. Ing. Hynkem Baňouchem, Ph.D., na zrušení ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, a na vyslovení protiústavnosti části ustanovení § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění platném do 3. 7. 2009, za účasti 1) Okresního soudu v Chrudimi, 2) Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 3) Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, takto: Návrh na zrušení ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů a na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 3. 7. 2009, se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu 1. V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2013 Okresní soud v Chrudimi podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky navrhl zrušení ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"), eventuálně jen ve slovech "způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, dodávce, přenosu nebo distribuci elektřiny" a dále in eventum navrhl, aby v případě, kdy Ústavní soud návrh na zrušení citovaného ustanovení energetického zákona zamítne, interpretativním výrokem Ústavní soud stanovil zásady a limity pro určení náhrady škody při aplikaci ustanovení § 14 odst. 2 písm. b), § 14 odst. 3, § 14 odst. 4 písm. a) a § 15 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění do 31. 3. 2011 (dále jen "vyhláška o podmínkách připojení k elektrizační soustavě"), a § 9 odst. 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 12 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška o způsobu stanovení náhrady škody"). Za Okresní soud v Chrudimi návrh podal předseda senátu JUDr. Ing. Hynek Baňouch, Ph.D. 2. Předmětný návrh byl podán v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 88/2012 o žalobě žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. proti žalovaným Darině Polanské a Jiřímu Voráčkovi, na zaplacení částky 40.152,- Kč s příslušenstvím, vyplývající z ustanovení zákona a podzákonného předpisu, u nichž Okresní soud dospěl k závěru, že jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Okresní soud poté, co postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu předložil příslušný návrh Ústavnímu soudu, řízení usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. 111 C 88/2012-79, přerušil. 3. Okresní soud v tomto svém návrhu uvádí, že navrhuje ke zrušení ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona, jímž je stanoven způsob výpočtu náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, neboť se domnívá, že ustanovení energetického zákona a jeho prováděcích vyhlášek je v rozporu zejména s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který stanoví rovnost ochrany vlastnického práva. 4. Navrhovatel ve svém návrhu uvádí, že energetický zákon ponechává otázku stanovení počátku a konce doby trvání neoprávněného odběru, jakož i určení výše náhrady zcela na podzákonném předpisu, aniž by stanovil rámcová kritéria a limity výpočtu. Na zákonné úrovni nejsou stanoveny ani podmínky subsidiarity, proporcionality a rovné ochrany majetkových práv a není garantována korespondence stanovené náhrady se skutečnou škodou, kdy náhrada má penalizační povahu, a to nikoliv na základě ustanovení zákona, ale podzákonných norem, což nevyhovuje požadavkům kladeným ústavním pořádkem. 5. Porušení rovnosti vlastnického práva napadeným ustanovením energetického zákona navrhovatel spatřuje ve způsobu, jímž je stanovena výše náhrady škody. Výpočet škody je podle navrhovatele ve svém vnitřním základu netransparentní a je v mnoha kritériích vzdálen škodě skutečné, přičemž označený škůdce má natolik ztíženu možnost obrany, že je zcela na místě hovořit o porušení ochrany rovnosti vlastnického práva. Vztah mezi dodavatelem a odběratelem elektrické energie jako dvěma právně rovnými subjekty soukromého práva je tak normativně upraven způsobem, který je protiústavní, neboť systematicky vede k protiústavní interpretaci a aplikaci. Způsobem, jímž je stanovena výše náhrady škody, je narušena rovnost ochrany vlastnického práva, neboť jedna strana právního vztahu dvou rovných subjektů například není nucena užívat jednostranně výhodný normativní výpočet jen jako krajní prostředek a postupovat tak subsidiárně a není ani nucena předcházet škodám. Provozovatel, resp. dodavatel elektrické energie si pravidelně vystačí s jednoduchým tvrzením, že skutečnou škodu zjistit nelze (k tomu navrhovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 ze dne 20. 9. 2006 a sp. zn. IV. ÚS 133/08 ze dne 1. 7. 2008). 6. Navrhovatel ve svém návrhu dále uvádí, že na základě napadeného ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona byly ve vztahu k řízení, v jehož souvislosti byl předmětný návrh podán, vydány v období, kdy měl trvat neoprávněný odběr, dva prováděcí předpisy 1) vyhláška o podmínkách připojení k elektrizační soustavě a 2) vyhláška o způsobu stanovení náhrady škody. Aplikace těchto vyhlášek není bez obtíží, neboť neoprávněný odběr trvá v čase a je třeba řešit časovou působnost, kdy z přechodného ustanovení o této otázce (§ 11 vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru), není jasné, který z obou prováděcích právních předpisů se má aplikovat. 7. Oba právní předpisy, které provádějí holý zákonný odkaz, přitom vypočítávají podle navrhovatele škodu odlišným způsobem, s odlišnými dopady na rovnost ochrany vlastnického práva s odlišnou mírou respektu k principům subsidiarity a proporcionality, což jen podtrhuje míru diskrece, kterou energetický zákon svým holým odkazem umožňuje. Okresní soud se ve svém návrhu věnuje obsahu těchto prováděcích právních předpisů a dospívá k názoru, že výpočet náhrady škody, obsažený v těchto právních předpisech, svým určením délky trvání neoprávněného odběru, užívanou hodnotou ceny elektřiny a užívanou mírou denní spotřeby, s vysokou mírou pravděpodobnosti vůbec nekoresponduje se skutečnou škodou. Tím je přímo porušena rovnost ochrany vlastnického práva a náhrada má navíc penalizační charakter. 8. Podle tvrzení navrhovatele se náhrada škody vypočtená podle energetického zákona, resp. shora uvedených prováděcích právních předpisů, pravidelně odpoutává od škody, která je vypočítána na základě znalosti poměrů v odběrném místě. V praxi je pravidelným jevem, že znalec v odborném vyjádření či znaleckém posudku v trestním řízení vypočítá na základě dostupných údajů skutečnou škodu, která je mnohonásobně nižší, než škoda vypočítána podle energetického zákona. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na několik rozhodnutí v civilním řízení a trestním řízení, která tvrzený rozdíl dokládají. Princip harmonie právního řádu přitom neumožňuje podle navrhovatele celou věc odpravit poukazem na rozdíly mezi trestním a civilním řízením. Náhrada škody v občanském právu nemusí být o nic méně spolehlivě stanovena než v právu trestním. 9. Navrhovatel si je vědom toho, že neústavnost prováděcího podzákonného právního předpisu nemůže sama o sobě sloužit jako důvod pro zrušení zmocňovacího ustanovení zákona a že obecný soud sám nemá možnost navrhovat zrušení podzákonného právního předpisu, nýbrž povinnost podzákonný právní předpis, který je v rozporu se zákonem (i ústavním) neaplikovat podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Pokud je však u daného podzákonného předpisu postup obecného soudu podle tohoto ustanovení pravidlem, pak při absenci bližších kritérií pro aplikační postup soudu vzniká právní nejistota. 10. S ohledem na výše uvedené tak energetický zákon, podle tvrzení navrhovatele, fakticky ukládá povinnost k náhradě škody ve výši určené (ústavně nekonformním) podzákonným předpisem, aniž by zákon v předmětném zmocňovacím ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) stanovil na zákonné úrovni aplikační pravidla. Takový postup je podle názoru navrhovatele v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/95 ze dne 10. 7. 1996, nálezu sp. zn. II. ÚS 209/96 ze dne 3. 12. 1997, nál