Pl.ÚS 3/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 3/07 ze dne 22. 8. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové (soudkyně zpravodajka) a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Obvodního soudu pro Prahu 3 se sídlem Praha 3, Jagellonská 5, na zrušení ustanovení § 708 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v části, ve které "ustanovení § 706 odst. 1 a 2 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost", takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 15. ledna 2007 podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se Obvodní soud pro Prahu 3, za který jedná soudkyně Mgr. Jitka Stibralová (dále jen "navrhovatel"), domáhal zrušení ustanovení § 708 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), v účinném znění, tedy ve znění novely zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně občanského zákona (dále jen "zákon č. 107/2006 Sb.") v části, ve které "ustanovení § 706 odst. 1 a 2 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost". Předmětný návrh podal navrhovatel v souvislosti s rozhodováním v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 196/2006. Ústavní soud z podaného návrhu a z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 17 C 196/2006 zjistil, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 15. června 2006 se žalobkyně R. L., která je vlastnicí domu č. p. 1561 v k. ú. Vinohrady, u soudu domáhala po žalovaných J. a V. V. přivolení k výpovědi z nájmu bytu situovaného ve 4. nadzemním podlaží předmětného domu. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaní opustili společnou domácnost a v bytě s poukazem na ustanovení § 706 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006, zanechali svého syna. Podle názoru žalobkyně se v daném případě jedná o účelové obcházení citovaných ustanovení občanského zákoníku, které je v rozporu s dobrými mravy a je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. března 2006. Navrhovatel v návrhu uvedl, že na zjištěný skutkový stav v posuzované věci dopadá právní úprava ustanovení § 708 ve spojení s ustanovením § 706 občanského zákoníku, ve znění účinném k březnu 2002, tedy k době, kdy žalovaní opustili společnou domácnost a že "nutnost" dovodit při naplnění hypotézy právní normy přechodu nájmu bytu ho vede s ohledem na účel ustanovení o přechodu nájmu bytu k závěru, že toto ustanovení je protiústavní. Dále navrhovatel uvedl, že znění ustanovení § 706 a § 708 občanského zákoníku doznala oproti znění účinnému v březnu 2002 určité změny, která podle jeho názoru není zásadní, nemá vliv na danou věc a neodstraňuje neústavnost. Navrhovatel proto navrhuje zrušení napadených ustanovení ve znění účinném v současné době pro jejich rozpor s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že část ustanovení § 708 občanského zákoníku není v rozporu s ústavním zákonem, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud uvedl možný ústavní výklad daného ustanovení s ohledem na zjištěný skutkový stav. II. Ústavní soud si k posouzení podaného návrhu vyžádal vyjádření účastníků řízení, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 19. dubna 2007 uvedla, že s právním názorem navrhovatele o neústavnosti napadeného ustanovení se neztotožňuje. Napadené ustanovení samo o sobě není neústavní, praxe však ukazuje nemalá rizika jeho neústavní aplikace a interpretace. Poslanecká sněmovna v této souvislosti odkázala na obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 1. června 2005, sp. zn. IV. ÚS 8/05 (in www.judikatura.cz) s tím, že z hlediska čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny je nepřípustné, aby ustanovení § 706 odst. 1 a § 708 občanského zákoníku poskytovalo ochranu zde vyjmenovaným příbuzným nájemníka, kteří tuto výjimečnou možnost využijí v rozporu s jeho úzce vymezeným účelem. Soudy jsou ústavně zavázány pečlivě prověřovat, zda osoba tvrdící splnění podmínek přechodu nájmu nezneužívá zákon na újmu vlastníka. Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k obsahu návrhu uvedl, že pokud navrhovatel zpochybnil přechod nájmu bytu toliko co do podmínky trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem bytu (a nikoli již v jiném aspektu), jeví se jeho tvrzení o nešetření podstaty vlastnického práva nekonzistentním. Pokud se týká požadavku navrhovatele o ústavní výklad napadeného ustanovení na zjištění skutkového stavu, velmi obezřetně lze kvalifikovat takový požadavek jako nepochopení role Ústavního soudu v ústavním systému. Domáhá-li se obecný soud "autoritativního výkladu ve své kauze", nevzal v potaz interpretační prostor, který Ústavní soud ve své judikatuře obecným soudům již tolikrát otevřel. V konkrétní kauze se mohl obecný soud dokonce opřít o více než ilustrativní nález sp. zn. IV. ÚS 8/05. Navrhovatel očividně s nálezem pracoval, patrně však jen do té míry, která nepřesáhla jednoznačné formulace tam uvedené. Ústavní kautely aplikované na interpretaci předmětné problematiky (restriktivní výklad, přísné teleologické zaměření dotčeného institutu, ústavní korektivy při extrémní aplikaci jednoduchého práva) sice navrhovatel částečně zmiňuje, avšak nenalézá možnost jejich uplatnění, pročež se spokojuje s přenesením vlastní odpovědnosti na bedra strážce ústavnosti. Zde lze pravděpodobně spatřovat latentní těžiště předloženého návrhu a nelze bez povšimnutí ponechat skutečnost, kdy ze strany obecného soudu dochází k jakési rezignaci na komplexní analytický přístup k výkladu právní normy, a tím i ke spravedlivému nalezení práva v jím řešené kauze a jeho záměnu tvrzením o protiústavnosti toho ustanovení, s jehož zněním se pro daný případ aplikující orgán neztotožní (např. sp. zn. Pl. ÚS 22/06 a Pl. ÚS 46/05). Závěrem svého vyjádření Senát uzavřel, že napadené ustanovení § 708 občanského zákoníku nevykazuje v kontextu současného právního stavu takové ústavněprávní deficity, pro které by mělo být toto ustanovení zrušeno. III. Ústavní soud může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení ustanovení § 708 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 107/2006 Sb. Podle dikce citovaného ustanovení je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle článku 95 odst. 2 Ústavy. Ustanovení § 708 občanského zákoníku ve znění do 30. března 2006 znělo takto: § 708: Ustanovení § 706 odst. 1 a § 707 odst. 1 platí v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost. Ustanovení § 708 občanského zákoníku ve znění od 1. dubna 2006 (dle novely zákonem č. 107/2006 Sb.) zní takto: § 708: Ustanovení § 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost. Ustanovení § 706 občanského zákoníku ve znění do 30. března 2006 znělo takto: § 706: odst. 1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že sním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázání výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. odst. 2) Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl. Ustanovení § 706 občanského zákoníku ve znění po 1. dubnu 2006 dle novely zákonem č. 107/2006 Sb. a ve znění od 1. července 2006 dle novely zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon č. 115/2006 Sb.") , zní takto: § 706: odst. 1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, partner