Pl.ÚS 3/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu navrhovatele Krajského soudu v Brně, podaného předsedkyní senátu Mgr. Zorou Komancovou, na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, a vlády České republiky, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Předmět řízení a argumentace navrhovatele 1. Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2020 doručen návrh Krajského soudu v Brně (dále jen "navrhovatel") na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru"). Navrhovatel tento návrh podal podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") poté, co v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěl k názoru, že napadená část zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina"). Navrhovatel současně požádal o přednostní projednání návrhu. 2. Navrhovatel vede pod sp. zn. 27 Co 136/2019 řízení o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 2. 2019 č. j. 33 C 196/2018-58. Tímto rozsudkem byla částečně zamítnuta žaloba obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. (dále jen "žalobce"), a to v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném, se kterým uzavřel smlouvu o úvěru, zaplacení 89,99 % úroků (nominální sazba) s odůvodněním, že ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit úroky ve výši 138,16 % (efektivní sazba) je ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakázaným ujednáním, jestliže téměř čtyřnásobně přesahuje hranici obvyklé úrokové míry. 3. Navrhovatel se ve svém návrhu ztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že sjednaná úroková sazba je v posuzovaném případě nepřiměřeně vysoká, a tudíž rozporná s dobrými mravy. Navrhovatel však nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu, že jde o zakázané ujednání ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Podle názoru navrhovatele se měl okresní soud dříve, než přistoupil k posuzování platnosti jednotlivých smluvních ujednání, zabývat otázkou platnosti smlouvy o úvěru jako celku v souvislosti s posuzováním tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 o povinnosti obecného soudu zkoumat tzv. z úřední povinnosti, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. 4. Navrhovatel si je nicméně vědom, že výše citovaná judikatura se váže k právním jednáním spadajícím pod režim zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, který byl účinný do 30. 11. 2016. Nyní napadené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru však podle navrhovatele tyto dosavadní závěry o absolutní neplatnosti smlouvy mění ve prospěch neplatnosti relativní, neboť stanoví, že: § 87 Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (napadené ustanovení zvýrazněno Ústavním soudem). Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Navrhovatel je přesvědčen, že věta druhá ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru brání obecnému soudu zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele (úvěrovaného) plánovaný úvěr splatit a v případě negativního zjištění o této skutečnosti brání obecnému soudu vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak, jak to vyplývá z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k předchozí právní úpravě. 6. Podle navrhovatele nemůže být relativní neplatnost, jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele, považována za dostatečnou pro vyvážení fakticky nerovného postavení spotřebitele (slabší strany) ve vztahu k podnikateli. Ve svém důsledku vede napadená právní úprava k významnému snížení úrovně dosavadní ochrany spotřebitele tím, že její uplatnění je podmíněno jeho vlastní aktivitou - uplatněním námitky neplatnosti, nadto toliko ve lhůtě tří let od okamžiku uzavření smlouvy. 7. Dne 9. 9. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění návrhu, ve kterém navrhovatel podrobněji popisuje řízení ve věci, kterou vede pod sp. zn. 27 Co 136/2019. Navrhovatel opakuje svoje přesvědčení, že otázka - zda věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil tzv. úvěruschopnost úvěrovaného - je otázkou klíčovou pro posuzování platnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy jako celku a soud by měl být povinen zabývat se jí tzv. z úřední povinnosti před tím, než přistoupí k posuzování platnosti jednotlivých smluvních ujednání. Přitom upozorňuje na to, že takový postup je pro dlužníka (spotřebitele) mnohem příznivější. Závěrem navrhovatel poukazuje na to, že eviduje 110 skutkově obdobných sporů, z nichž je 66 přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu v nyní posuzované věci. II. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 8. Poslanecká sněmovna prostřednictvím svého předsedy ve svém vyjádření k návrhu stručně uvedla, že napadený zákon byl v Poslanecké sněmovně projednán jako tisk č. 679 (vládní návrh) v sedmém volebním období v prvním čtení dne 10. 2. a 9. 3. 2016 a byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu výboru a ústavně právnímu výboru. Rozpočtový výbor projednal návrh zákona dne 17. 3. 2016 a 1. 4. 2016, sněmovní tisky č. 679/1 a 679/3 - s pozměňovacími návrhy. Ústavně právní výbor projednal návrh zákona dne 23. 3. 2016 a 6. 4. 2016, sněmovní tisky č. 679/2 a 679/4 - s pozměňovacími návrhy. Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 19. 4. 2016 a pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk č. 679/5, opravená verze tisk č. 679/7. Garanční rozpočtový výbor projednal návrh zákona dne 28. 4. a 17. 5. 2016 a přijal usnesení - sněmovní tisky č. 679/6 a 679/8. Třetí čtení návrhu zákona proběhlo dne 3. 6. 2016. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen. Napadené ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé bylo součástí původního návrhu zákona (tisk č. 679/0) a nebylo již po nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. novelizováno. Závěrem je ve vyjádření konstatováno, že návrh zákona byl schválen předepsaným postupem, zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen a je věcí Ústavního soudu, aby posoudil namítanou protiústavnost a rozhodl o návrhu. 9. Senát jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že návrh zákona o spotřebitelském úvěru byl Senátu doručen dne 16. 6. 2016 a bylo mu přiděleno číslo tisku 295 v 10. funkčním období. Organizační výbor přikázal tisk téhož dne k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výboru garančnímu a dále výboru ústavně právnímu. Oba výbory dne 29. 6. 2016 svými usneseními č. 215, resp. č. 134, shodně doporučily plénu Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Plénum Senátu projednalo návrh zákona na své 26. schůzi dne 14. července 2016. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy nikdo nepřihlásil, bylo ihned po stručném vystoupení zástupce navrhovatele a zpravodajů obou výborů přistoupeno k hlasování, v němž se pro schválení předlohy v postoupeném znění vyslovilo 25 ze 44 přítomných senátorů, šest bylo proti (usnesení č. 497). Závěrem je ve vyjádření konstatováno, že návrh zákona, obsahující napadené ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé, projednal Senát v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně stanoveným způsobem a usnesl se k tomuto návrhu zákona ve většinovém přesvědčení, že je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a jejími mezinárodními závazky a je plně na Ústavním soudu, aby ústavnost napadeného ustanovení posoudil a ve věci rozhodl. 10. V souladu s ustanovením § 69 odst. 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal Ústavní soud návrh na zahájení řízení vládě a Veřejnému ochránci práv s uvedením zákonné lhůty, v jaké mohou do řízení vstoupit jako vedlejší účastníci a případně se též k návrhu vyjádřit. 11. Dne 18. 6. 2020 obdržel Ústavní soud sdělení ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešové, že vláda na své schůzi dne 15. 6. 2020 projednala návr