Pl.ÚS 3/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 3/23 ze dne 11. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Pavla Šámala, Davida Uhlíře a Jana Wintra o návrhu Okresního soudu Praha-východ na zrušení části první hlavy III. zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu České republiky, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Návrh na zrušení § 93, 94 a 95a zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. II. Řízení o zbývající části návrhu se zastavuje. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 8. 2. 2023, navrhl Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") jako soud pro mládež v řízení, které je před ním vedeno pod sp. zn. 16 Rod 2/2022, aby Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy zrušil část první hlavu III. zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění do nabytí účinnosti zákona č. 165/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 2. Okresní soud podal návrh na zrušení napadených ustanovení zákona v řízení ve věci dítěte mladšího patnácti let, které mělo spolu s dalšími dětmi mladšími patnácti let spáchat čin jinak trestný, právně kvalifikovaný jako poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 86/2015 Sb., konkrétně poškodit oplocení pozemku a nákladní vozidlo. Řízení před okresním soudem bylo zahájeno k návrhu Okresního státního zastupitelství Praha-východ na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jenž byl podán poté, co věc policejní orgán odložil podle § 159a odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. II. Napadená ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže 3. Okresní soud navrhl zrušení všech ustanovení části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže do nabytí účinnosti zákona č. 165/2024 Sb. (do uplynutí dne 30. 6. 2024), tj. § 89 až 96. Text těchto ustanovení není třeba reprodukovat, neboť jsou dostupná z veřejně přístupných zdrojů (https://www.e-sbirka.cz). III. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel přerušil řízení jím vedené pod sp. zn. 16 Rod 2/2022 usnesením ze dne 11. 5. 2022 č. j. 16 Rod 2/2022-100 s poukazem na § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a to za účelem vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu o jeho návrhu na zrušení § 96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, podaného v řízení sp. zn. 44 Rod 2/2022. Ústavní soud tento návrh usnesením ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 21/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť dospěl k závěru, že návrh na zrušení napadeného ustanovení byl podán někým k tomu zjevně neoprávněným. Podle Ústavního soudu není pochyb o tom, že když navrhovatel nařídí jednání, bude vždy postupovat také podle napadeného ustanovení, které obecně odkazuje na předpisy upravující občanské soudní řízení. Nelze však přisvědčit navrhovateli v tom, že by zrušením napadeného ustanovení, a tedy jeho následným nepoužitím, dosáhl požadovaného výsledku, kterým má být projednání návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let bez nařízení jednání některým ze způsobů stanoveným trestním řádem. Zrušení napadeného ustanovení by totiž nic nezměnilo na tom, že řízení o uvedeném návrhu je zvláštním druhem občanského soudního řízení [srov. nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451), bod 37.]. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let se týká osob, které nejsou trestně odpovědné, takže nejde o trestní řízení a není možné ani analogicky použít instituty upravené trestním řádem, které se svou povahou vztahují výlučně k trestnímu řízení (např. předběžné projednání obžaloby). I kdyby Ústavní soud návrhu na zrušení napadeného ustanovení vyhověl, navrhovatel by v dalším řízení musel i bez výslovného odkazu na předpisy upravující občanské soudní řízení postupovat podle těchto předpisů, byť by jejich použití nevyplývalo přímo z napadeného ustanovení a bylo pouze výsledkem analogie. Jinak by ve věci pro nedostatek zákonné úpravy nemohl vůbec rozhodnout. 5. Následně navrhovatel usnesením ze dne 19. 1. 2023 č. j. 16 Rod 2/2022-107 rozhodl, že se v řízení pokračuje (výrok I.) a podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se řízení přerušuje do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže (výrok II.). 6. Podle navrhovatele představuje široké užití předpisů upravujících občanské soudní řízení na řízení ve věcech dětí mladších patnácti let, při absenci speciální úpravy v části první hlavě III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže zohledňující nutná specifika tohoto řízení ve vztahu k jeho předmětu, charakteru a účelu, natolik silný zásah do ústavně zaručených práv dětí mladších patnácti let, že je nezbytná ingerence Ústavního soudu. 7. V reakci na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 se navrhovatel domáhá, opíraje se také o argumentaci v něm obsaženou, zrušení celé části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť zrušením pouze jednoho dílčího ustanovení nemůže být závadný stav napraven. 8. Navrhovatel tvrdí, že napadená úprava diskriminuje děti mladší patnácti let, neboť u nich - na rozdíl od dospělých a mladistvých osob - neumožňuje věc, v níž jde o čin jinak trestný, vyřešit bez nařízení jednání, například tzv. odklonem. Užití předpisů upravujících občanské soudní řízení je odůvodněno tím, že dítě mladší patnácti let je trestně neodpovědné, a tedy nepodléhající předpisům trestního práva. Tato skutečnost je však při samotném jednání nepodstatná. Dítě mladší patnácti let vždy předstupuje před soudce, státního zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí, ustanoveného opatrovníka a před své rodiče. Na jednání je přednášen nebo předčítán návrh, dítě je vyslýcháno, je prováděno dokazování čtením obsahů listin a přehráváním záznamů, dochází k závěrečným návrhům. Povinnost dítěte předstoupit před soud je dána z toho důvodu, že státní zástupce má, dozví-li se o jednání dítěte, v němž lze spatřovat čin jinak trestný, povinnost podat návrh na uložení opatření (§ 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) a soud následně musí nařídit jednání (§ 92 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). Jde o nevyhovující právní úpravu, což vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 8 Tdo 1106/2017, v němž byla jako spravedlivá aprobována procesně nesprávná rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že nejde o čin jinak trestný, přestože tato rozhodnutí byla učiněná od stolu. 9. Současný stav podle navrhovatele neodpovídá čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte, podle něhož státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, usilují o vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušování trestního práva a zejména v případě potřeby o přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk. Není důvod, aby na dítě mladší patnácti let nebylo možné dostatečným způsobem působit již v tzv. "předprocesním" stadiu řízení, umožňuje-li to způsob spáchání činu jinak trestného, jeho následky, osoba dítěte, jeho dosavadní bezproblémové chování, výchovné prostředí, školní docházka, prospěch a v neposlední řadě jeho snaha o nahrazení škody nebo odstranění jiného škodlivého následku. V právním řádu České republiky je ovšem soudní procedura u dítěte mladšího patnácti let užita vždy, je-li zjištěno, že se dopustilo činu jinak trestného, aniž by soud měl zákonnou možn