Pl.ÚS 30/95 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996 31/1996 Sb. N 3/5 SbNU 17 Právo na osobní účast v řízení nesporném dle zákona o volbách do zastupitelstvech obcí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu ve věci návrhu stěžovatele J. J. zastoupeného advokátem JUDr. Z. H. na zrušení ustanovení § 200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, t a k t o : Dnem 1. července 1996 se zrušuje ustanovení § 200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb. O d ů v o d n ě n í : I. Dne 19. 1. 1995 obdržel Ústavní soud ČR ústavní stížnost stěžovatele J. J., která byla dále doplněna podáním ze dne 24. 2. 1995. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského zastupitelstva Říčany, ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4 a č. 11/94-VI/5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, ze dne 29. 11. 1994, č. j. 21 C 69/94-8. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na přezkoumání ústavnosti ustanovení § 200l odst. 2 o.s.ř. Po odstranění vad plné moci právního zástupce stěžovatele došel II. senát Ústavního soudu k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky ustanovení § 74 a § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a usnesením z 4. října 1995, č.j. II. ÚS 15/95-37, řízení přerušil a návrh na zrušení předmětného ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR. Stěžovatel se jako kandidát na kandidátce LSNS a nezávislých kandidátů účastnil voleb do městského zastupitelstva v listopadu 1994. Na této kandidátce byl zvolen členem zastupitelstva a 30. 11. 1994 zastupitelstvo jeho volbu ověřilo. V mezidobí však byla podána stížnost proti vydání osvědčení o zvolení stěžovatele u Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze této stížnosti svým usnesením ze dne 29. 11. 1994, č. j. 21 C 69/94-8, vyhověl a vyslovil ve výroku, že osvědčení vydané J. J. je neplatné. Důvodem k podání ústavní stížnosti bylo výše uvedené usnesení Městského zastupitelstva Říčany, ze dne 22. 12. 1994, č. 11/94-VI/4, kterým "Městské zastupitelstvo revokuje usnesení o volbách č. 10/94-IV/4 a bere na vědomí usnesení krajského soudu č.j. 21C 69/94-8 o neplatnosti vydaného osvědčení o zvolení p. J. J., členem Městského zastupitelstva Říčany" a usnesení téhož zastupitelstva č. 11/94-VI/5, kterým bere na vědomí a ověřuje platnost volby Ing. D. H., který nastoupil na takto uvolněné místo jako náhradník stěžovatele. Ve svém včas podaném návrhu podaném k poštovní přepravě dne 18. 1. 1995 napadl stěžovatel výše uvedená usnesení Městského zastupitelstva v Říčanech jako opatření orgánu veřejné moci, kterými bylo porušeno jeho právo na přístup k volené funkci člena zastupitelstva a právo podílet se jako člen zastupitelstva na správě veřejných věcí, která mu náležejí podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Jejich porušení bylo podle jeho názoru spjato s uplatněním ustanovení § 200l o.s.ř. a proto v petitu svého návrhu mimo zrušení těchto dvou usnesení navrhl zrušit i toto ustanovení o.s.ř. Na výzvu k odstranění vad návrhu stěžovatel svůj původní návrh upřesnil v petitu ústavní stížnosti rovněž o návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994, č. j. 21 C 69/94-8. V původní stížnosti byl tento návrh obsažen nepřímo v odůvodnění, nikoli však v petitu návrhu. Tuto část návrhu zdůvodňuje stěžovatel tím, že předmětné usnesení krajského soudu svými účinky porušilo jeho základní práva: - podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k volené funkci a právo podílet se jako zvolený člen městského zastupitelstva na správě veřejných věcí, - podle čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem, -podle čl.36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterých má každý právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních práv a svobod a kdy každý má právo, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem důkazům, - podle čl. 4 Listiny, kdy omezení těchto práv zákonem nesmí porušovat podstatu a smysl citovaných práv. Podle názoru stěžovatele byla tato jeho práva dotčena zřetelně v důsledku uplatnění § 200l odst. 2 o.s.ř., kterým je vyloučeno účastenství občana, o jehož zvolení členem zastupitelstva se řízení vede, je mu znemožněno vyjádřit se k prováděným důkazům, je mu znemožněno dovědět se vůbec o tom, že a s jakým výsledkem je vedeno soudní řízení a je mu znemožněno podat proti rozhodnutí ústavní stížnost, neboť není účastníkem řízení. Tento poslední závěr v upřesnění svého návrhu změnil a již jej nenamítá. II. Podle ustanovení § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu dne 17. 11. 1995 stanovisko k návrhu J. J. Ve svém stanovisku uvádí, že podle důvodové zprávy k ustanovení § 200l o.s.ř. se navrhovanou úpravou stanoví potřebné změny a doplnění tak, aby tento procesní předpis, jímž se řídí postup soudů a účastníků řízení, postihoval i specifika řízení ve volebních věcech tím, že umožňuje domáhat se soudního přezkumu voleb, a to jak v jejich průběhu, tak i následně po jejich ukončení. Volební úkony, které mohou být přezkoumány soudem, stanoví volební zákon taxativně a zároveň vymezuje okruh subjektů, oprávněných domáhat se rozhodnutí soudu, jakož i příslušnost soudu a lhůty, ve kterých lze tato oprávnění uplatňovat. Dále předseda Poslanecké sněmovny uvádí, že v této souvislosti "je však třeba přihlédnout k tomu, že činnost soudu upravená v § 200l o.s.ř. má povahu tzv. nesporného řízení. Specifičnost a rozdílnost tohoto řízení od tzv. řízení sporného se projevuje v celé řadě podstatných odchylek. Jednou z nich je i rozhodování soudu o návrhu bez jednání s účastníky řízení, a to v případech odůvodněných obecným zájmem na rychlé a účinné ochraně jejich práv." S přihlédnutím k tomu se domnívá, že citované ustanovení je nutnou a nanejvýš potřebnou součástí o.s.ř. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že ustanovení § 200l o.s.ř. je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem. Je na Ústavním soudu, aby jeho ústavnost posoudil. V této souvislosti upozornil Ústavní soud, že se k ústavnosti ustanovení § 200l již vyjadřoval v souvislosti s jiným případem. Konečně předseda Poslanecké sněmovny stvrdil, že zákon byl schválen dne 22. 6. 1994 potřebnou většinou hlasů, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, vnesl do soudního přezkumu volebních věcí řadu změn. Místo senátu složeného z předsedy a dvou soudců projednává stížnost na vydání osvědčení o zvolení pouze samosoudce. Místo přiměřeného použití ustanovení o.s.ř. o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů je nyní tato úprava zařazena do zvláštních ustanovení hlavy páté části třetí a je tak oddělena od ustanovení části páté o správním soudnictví. Není zde již ustanovení o povinnosti soudu zaslat usnesení příslušnému zastupitelstvu, které jím je výslovně vázáno, jak tomu bylo dosud v ustanovení § 89 odst. 5 zákona ČNR č. 298/1992 Sb. Řízení je nyní neveřejné a soud je odkázán na návrhy navrhovatele. Ustanovení § 200l o.s.ř. zní: "§ 200l (1) O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva v obci 34c) rozhodne soud bez jednání usnesením, a to do sedmi dnů. (2) Účastníkem řízení je navrhovatel. (3) Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky." 34c) § 59 zákona č. 152/1994 Sb. Z tohoto ustanovení plyne, že účastníkem řízení je pouze navrhovatel, kterým je však ve smyslu ustanovení § 59 zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, pouze "občan, zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva volen, jakož i každá volební strana, která podala kandidátní listinu pro volby do tohoto zastupitelstva," tedy v žádném případě osoba, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Protože jde o řízení výlučně na návrh, nelze zde uplatnit ustanovení § 94 o.s.ř., podle kterého jsou v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, účastníky i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno a jestliže někdo z těch