Pl.ÚS 31/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 31/25 ze dne 15. 10. 2025 Obnova řízení po rozhodnutí ESLP ve věci V. proti ČR   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala (soudce zpravodaje), Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu V. V., zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, pobočka Krátký lán 138/8, Praha 6 - Vokovice, na obnovu řízení vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 3416/22, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obchodní společnosti TELFIN, a. s., sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Františkem Kelem, advokátem, sídlem Moravcova 253, Kroměříž, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Povoluje se obnova řízení ve věci ústavní stížnosti vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 3416/22 a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. ledna 2023 sp. zn. I. ÚS 3416/22 se ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V posuzované věci navrhovatel žádá o obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3416/22 po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci V. V. proti České republice ze dne 19. 6. 2025, stížnost č. 20342/23 (dále jen "rozhodnutí ESLP"). II. Shrnutí dosavadního řízení před Ústavním soudem 2. Navrhovatel se ústavní stížností ve věci původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 3416/22 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 9. 2022 č. j. 7 To 201/2022-5287, kterým byl podle 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zrušen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 9. 2021 č. j. 5 T 97/2010-5117 ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené obchodní společnosti TELFIN, a. s. (dále jen "poškozená"), a podle § 259 odst. 3 trestního řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že navrhovateli byla podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené částku ve výši 23 577 797 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % ročně od 26. 1. 2010 do zaplacení z částky 22 782 902 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 26. 1. 2010 do zaplacení z částky 323 939 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 26. 1. 2010 do zaplacení z částky 470 956 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Navrhovatel tvrdil, že krajský soud přistoupil ke změně rozhodnutí okresního soudu toliko na základě důkazů provedených v řízení před okresním soudem, sám ve veřejném zasedání žádný důkaz neprovedl, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Zdůraznil, že soud je vždy povinen zvážit aspekt proporcionality, což se v dané věci nestalo. V adhezním řízení podle něj nebylo najisto prokázáno, že škodu způsobil výlučně on. 4. Ústavní soud usnesením ze dne 18. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3416/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) ústavní stížnost navrhovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Důvody, na jejichž základě krajský soud rozhodl o povinnosti navrhovatele nahradit poškozené způsobenou škodu, posoudil po přezkoumání věci jako relevantní a mající oporu v provedeném dokazování. V postupu krajského soudu neshledal žádné znaky neústavního pochybení. III. Řízení před Evropským soudem pro lidská práva 5. Navrhovatel podal stížnost k ESLP. Ten v rozhodnutí ve věci V. V. proti České republice ze dne 19. 6. 2025, stížnost č. 20342/23, o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů zohlednil zejména jednostranné prohlášení vlády České republiky, která výslovně uznala, že ve shora specifikovaném řízení navrhovatele před Ústavním soudem vedeným pod sp. zn. I. ÚS 3416/22 došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to v důsledku toho, že Ústavní soud navrhovatele neseznámil s písemnými vyjádřeními podanými účastníky řízení v reakci na jeho ústavní stížnost. ESLP shledal, že dodržování lidských práv stanovených Úmluvou a jejími protokoly nevyžaduje, aby pokračoval v projednávání dané části stížnosti, a to vzhledem k možnosti navrhovatele podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem. Dále ESLP zdůraznil, že nesplnila-li by vláda podmínky svého jednostranného prohlášení, stížnost by mohla být vrácena na seznam případů podle čl. 37 odst. 2 Úmluvy. IV. Tvrzení navrhovatele 6. Navrhovatel po rekapitulaci shora uvedených závěrů ESLP dodává, že je přesvědčen o skutečnosti, že obnově řízení před Ústavním soudem nebrání ani to, že v daném případě došlo k jednostrannému prohlášení vlády České republiky, kterým uznala porušení Úmluvy, a to s ohledem na dopis předsedy Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2025, který uvádí, že podá-li navrhovatel návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem na základě rozhodnutí ESLP o vyškrtnutí stížnosti, v němž byla přijata jednostranná deklarace vlády, Ústavní soud tento návrh věcně posoudí. Zdůrazňuje, že ESLP poukázal na to, že nové řízení nebo obnova řízení, je-li požadována, představuje zásadně vhodný způsob nápravy porušení v případech, kdy byl jednotlivec odsouzen na základě řízení, které nesplňovalo požadavky článku 6 Úmluvy. V. Vyjádření účastníka řízení, vedlejších účastníků řízení a replika navrhovatele 7. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení. 8. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že s ohledem na skutečnosti uvedené v návrhu na obnovu řízení má za to, že je namístě tomuto vyhovět. 9. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství") ve svém vyjádření uvedlo, že je zřejmé, že ESLP potvrdil závěr vlády České republiky o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a z materiálního hlediska by takové rozhodnutí ESLP mohlo být považováno za rozhodnutí mezinárodního soudu, jímž byl shledán zásah orgánu veřejné moci v rozporu s mezinárodní smlouvou, a bylo porušeno lidské právo. Ve smyslu § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu by tak byly splněny podmínky pro obnovu řízení před Ústavním soudem. Navrhlo proto zrušit usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3416/22 a znovu projednat ústavní stížnost navrhovatele. 10. Poškozená ve vyjádření konstatovala, že podle jejího názoru je namístě návrh navrhovatele na obnovu řízení odmítnout. Zdůraznila, že podle vlády došlo k porušení práva navrhovatele tím, že ho Ústavní soud neseznámil s písemnými vyjádřeními krajského státního zastupitelství a vedlejšího účastníka. Žádné jiné porušení práva navrhovatele vláda v řízení před ESLP neuznala. Podle názoru poškozené tak v daném případě není prostor pro jiné odstranění následků porušení práva navrhovatele než poskytnutím přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 EUR a náhrady nákladů řízení ve výši 500 EUR, jak vláda navrhovala. Obnova řízení se podle ní nejeví účinným prostředkem nápravy vládou uznaného porušení práva navrhovatele. Poukazuje na to, že navrhovatel byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin proti majetku, kterým způsobil škodu velkého rozsahu, a nyní se všemi možnými prostředky brání povinnosti tuto škodu nahradit a alespoň dočasně odstranit exekuční titul, aby mohl být dosud postižitelný majetek definitivně vyveden mimo dosah exekuce. 11. Navrhovatel v replice uvádí, že zejména vyjádření poškozené považuje za zavádějící. Zdůrazňuje, že návrhem na obnovu řízení se snaží pouze dopracovat k nápravě porušení jeho základních lidských práv a svobod, když toto porušení bylo konstatováno i zmocněncem vlády České republiky a v předběžném právním posouzení i ESLP. Jakékoliv další polemizující argumenty poškozené považuje za zavádějící a nepodstatné. Poškozená podle něj ve svém vyjádření uplatňuje toliko tvrzení a domněnky, které doposud nebyly potvrzené žádným pravomocným rozhodnutím jakéhokoliv soudu. VI. Posouzení návrhu Ústavním soudem 12. Podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem. 13. ESLP je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. čl. 1 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy České republiky, § 117 zákona o Ústavním soudu a čl. 46 odst. 1 Úmluvy]. Návrh na obnovu řízení byl podán ve věci, v níž mezinárodní soud rozhodl o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů na základě jednostranného prohláš