Pl.ÚS 32/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 32/13 ze dne 13. 5. 2014 Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Chadzitaskos a Franta proti ČR   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Jiřího Zemánka a Michaely Židlické o návrzích stěžovatelů 1) Ing. Maxima Chadzitaskose a 2) Viléma Franty, obou zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, AK se sídlem Slezská 13, 120 00 Praha 2, na obnovu řízení před Ústavním soudem, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti Hanušovická lesní, a. s., IČ 27670023, se sídlem Hlavní 146, 788 33 Hanušovice, zastoupená JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem, AK se sídlem Masarykovo nám. 3125/11, 787 01 Šumperk, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Obnova řízení ve věcech ústavních stížností stěžovatelů rozhodnutých Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 se povoluje. II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007 č. j. I. ÚS 1533/07-16 a ze dne 4. 9. 2008 č. j. IV. ÚS 2062/08 -10 se ruší. III. V řízeních ve věcech původně rozhodnutých pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 32/13. Odůvodnění: 1. Návrhy ze dne 25. 6. 2013 se navrhovatelé domáhali podle ustanovení § 119 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení o ústavních stížnostech evidovaných pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice (stížnosti č. 7398/07, 31244/07, 11993/08 a 3957/09). 2. Z návrhů na obnovu řízení, obsahu spisů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1533/07 a sp. zn. IV. ÚS 2062/08 a vyžádaných spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 29 Cm 127/2006 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 Cm 151/2007, vyplynulo, že navrhovatelé byli minoritními akcionáři obchodních společností Hanušovická lesní, a. s., a Motorpal, a. s.. Po převzetí jmění obou zanikajících společností hlavním akcionářem se navrhovatelé domáhali žalobami u obecných soudů přezkoumání a určení správné výše přiměřeného vypořádání v penězích podle ustanovení § 220p odst. 4 obchodního zákoníku za akcie v jejich majetku, neboť nabídnutou částku za jednu akcii nepovažovali za přiměřenou. Krajský soud v Ostravě, stejně jako Krajský soud v Brně řízení zastavily pro nedostatek své pravomoci k projednání návrhu s poukazem na rozhodčí doložky ve smlouvě o převzetí jmění. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudů prvního stupně potvrdil, ústavní stížnosti byly Ústavním soudem odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. 3. Na základě stížností k Evropskému soudu, ve kterých navrhovatelé namítli odepření přístupu k soudu ohledně projednání jejich nároku na vypořádání (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a porušení vlastnického práva odnětím akcií, aniž by tím byl sledován veřejný zájem a poskytnuta dostatečná náhrada (čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě), Evropský soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice (stížnosti č. 7398/07, 31244/07, 11993/08 a 3957/09) rozhodl, že došlo k porušení čl. 6 Úmluvy (výrok 3.) a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (výrok 4.) Evropský soud konstatoval, že řízení vedená rozhodci vybranými ze seznamu vedeného soukromou společností a podle jejího rozhodčího řádu, za situace, kdy rozhodce vybírá pouze tato společnost, přičemž kritéria pro jejich zapsání do seznamu a požadavky na jejich kvalifikaci nejsou známy, nesplňovalo požadavky čl. 6 Úmluvy, neboť nešlo o soud zřízený zákonem a jednání před ním nebylo veřejné (odst. 53 rozsudku). Stejný závěr byl přijat i v případě jednostranné volby rozhodce. Kromě zjevných nedostatků z hlediska článku 6 odst. 1 Úmluvy nemohlo podle Evropského soudu splňovat rozhodčí řízení ani procesní požadavky čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, neboť šlo o soukromé řízení vedené před soukromými fyzickými osobami podle pravidel stanovených soukromou společností (odst. 54 rozsudku). Evropský soud uzavřel, že "spravedlivá rovnováha", kterou je nutno zachovávat mezi požadavky veřejného zájmu a potřebou chránit právo stěžovatelů na pokojné užívání jejich majetku, byla porušena (odst. 57 rozsudku); za porušení čl. 6 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, zde však jen z důvodu nezabezpečení přístupu stěžovatelů k vhodnému řízení o jejich majetkovém nároku, Evropský soud na spravedlivém základě přiznal z titulu nemajetkové újmy stěžovateli ad 1) částku 20 000 Euro a stěžovateli ad 2 částku 10 000 Euro. Příčinnou souvislost mezi zjištěným porušením čl. 6 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a stěžovateli tvrzenou majetkovou škodou Evropský soud neshledal, a proto požadavek obou stěžovatelů zamítl (výroky 3., 4. a 5. rozsudku). Stížnost k Evropskému soudu č. 11993/08 se vztahovala k řízení vedenému pod sp. zn. I. ÚS 1533/07, stížnost k Evropskému soudu č. 3957/09 se vztahovala k řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08. 4. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření ze dne 21. 10. 2013 k návrhu na obnovu řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 1533/07 konstatoval, že se seznámil se závěry Evropského soudu v rozsudku ze dne 27. 9. 2012 ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice s tím, že v době vydání svého rozhodnutí postupoval a rozhodl v souladu s tehdy publikovanou judikaturou Nejvyššího soudu a soudu Ústavního. 5. Krajský soud v Brně ve vyjádření ze dne 22. 10. 2013 k návrhu na obnovu řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 2062/08 uvedl, že při rozhodování ve věci stěžovatelů postupoval v souladu s výkladem zákonů a tehdy platnou judikaturou. Připustil, že pokud s odstupem času Evropský soud konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, bude zřejmě nutné předmětnou věc posoudit podle jeho rozhodnutí, i když toto v době rozhodování tuzemských soudů neexistovalo. 6. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření ze dne 21. 10. 2013 navrhl, aby návrh stěžovatelů na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. I. ÚS 1533/07 byl odmítnut jako nepřípustný. Předsedkyně senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Olomouci měla za to, že obnova řízení před Ústavním soudem je vyhrazena pouze pro oblast trestního práva, přičemž o takové řízení se před krajským a vrchním soudem nejednalo. K návrhu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08 se Vrchní soud v Olomouci nevyjádřil. K uvedenému vyjádření Ústavní soud konstatuje, že zákonem č. 404/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013, bylo změněno mj. i ustanovení § 119 zákona o Ústavním soudu, tak, aby Ústavní soud mohl na návrh v rámci obnovy řízení změnit svoje původní rozhodnutí i v jiných, než trestních věcech. 7. Obchodní společnost Hanušovická lesní, a. s., ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2013 navrhla zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení. Vedlejší účastník poukázal na to, že Evropský soud neshledal žádnou příčinnou souvislost mezi porušením lidského práva či svobody stěžovatelů a tvrzenou majetkovou škodou (srov. odst. 62. - 64. odůvodnění rozsudku), dospěl pouze k závěru o vzniku nemajetkové újmy, tuto újmu stěžovatelů však řádně odškodnil tak, že stanovil České republice povinnost zaplatit stěžovatelům soudem stanovené částky. Podle vedlejšího účastníka následky porušení lidského práva nebo základní svobody zjištěné rozsudkem Evropského soudu netrvají a byly dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění. Vedlejší účastník poukázal i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/13, ze kterého vyplývá, že Evropský soud ve věci Igora Tsebera výslovně označil nové řízení, resp. obnovu řízení jako přiměřený prostředek pro zhojení zjištěného porušení Úmluvy, zatímco ve věci stěžovatelů k takovému závěru nedospěl. Pro případ povolení obnovy řízení vedlejší účastník argumentoval ve věci samé námitkou promlčení. 8. Ústavní soud vyzval obchodní společnost Motorpal, a. s., se sídlem Humpolecká 313/5, Jihlava - Staré Hory, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila k návrhu na obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08 a poučil ji, že pokud tak neučiní, lze mít za to, že se svého postavení v řízení vzdává (ustanovení § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Vedlejší účastník se ve stanovené lhůtě nevyjádřil a Ústavní soud měl za to, že se svého účastenství na řízení vzdal. 9. V replice navrhovatelé reagovali na vyjádření vedlejšího účastníka s tím, že následky porušení jejich práva stále trvají, neboť odepřením přístupu k soudu neměli možnost dosáhnout projednání jejich nároku na přezkoumání výše vypořádání soudem a dosáhnout vyšší částky vypořádání, než jaká jim byla poskytnuta hlavním akcionářem. K argumentu, že Evropský soud neshledal důvod pro přizn