Pl.ÚS 34/95 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 34/95 ze dne 10. 4. 1996 124/1996 Sb. N 28/5 SbNU 233 Oprávnění Bezpečnostní informační služby zacházet s údaji o fyzických osobách   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. J. O., na zrušení ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, pokud se vztahuje na fyzické osoby, t a k t o : Návrh se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Skupina 46 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podala návrh na zrušení části ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě. Návrh nese datum 18. října 1995 a byl doručen Ústavnímu soudu ČR dne 31. 10. 1995. Uvedený zákon v citovaném § 16 odst. 1 umožňuje Bezpečnostní informační službě ukládat, uchovávat a využívat údaje o fyzických a právnických osobách, je-li to nutné k plnění úkolů v její působnosti. Tato působnost je stanovena v § 5 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách tak, že BIS zabezpečuje, mimo jiné, informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky a dále o organizovaném zločinu a terorismu. Skupina poslanců, vycházejíc ze svého oprávnění, daného jí § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhla, aby dnem 1. října 1996 byla v ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, zrušena slova "fyzických a". Návrh skupiny poslanců je odůvodňován v zásadě tím, že zákon nestanoví žádné věkové omezení, pokud jde o fyzické osoby, a spatřuje v tom nedostatek právní ochrany dítěte, a tím i porušení čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zaručující zvláštní ochranu dětí a mladistvých, jakož i porušení čl. 16 mezinárodní Úmluvy o právech dítěte, jež stanoví, že žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence, ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. Návrh se odvolává i na právní úpravu obsaženou v § 25 odst. 2 zákona č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, který byl napadeným zákonem č. 154/1994 Sb. zrušen. Obsahoval ustanovení, které nový zákon nepřevzal: " Údaje o nezletilých osobách mladších 15 let nesmějí být vkládány do evidencí. Údaje o nezletilých osobách starších 15 let musí být po dvou letech od vložení přezkoumány a nejpozději po pěti letech uloženy tak, aby k nim nikdo jiný než soud neměl přístup, ledaže by po dovršení zletilosti těchto osob k nim získala Bezpečnostní informační služba v oboru své působnosti další poznatky." Návrh se v této souvislosti odvolává i na § 19 odst. 2 zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství (úplné znění zákona č. 216/1995 Sb.), který nepřipouští vkládat do evidencí VOZ údaje o nezletilých osobách a jeho úprava je obsahově plně shodná s výše uvedeným textem § 25 odst. 2 dříve platného zákona č. 527/1992 Sb. Návrh skupiny poslanců upozorňuje i na některé skutečnosti, které je podle nich nutno brát v této souvislosti v úvahu: 1. Fyzická osoba je v plném rozsahu způsobilá k právním úkonům od dovršení 18. roku věku, trestní odpovědnost začíná dovršením 15. roku věku fyzické osoby. Připouští se, že osoba mladší 15 let se sice může chovat způsobem popsaným v § 5 zákona č. 153/1994 Sb., avšak toto chování je z hlediska právní odpovědnosti irelevantní a sankcí nepostižitelné. 2. Řada právních předpisů dovoluje vedení různých speciálních evidencí o dětech, ale jde o údaje, které jsou využívány ve prospěch dětí, se souhlasem jejich zákonných zástupců, a jejich důvěrnost (tajnost) je chráněna zákonem. Předmětný zákon č. 154/1994 Sb. sice obsahuje ustanovení o ochraně údajů obsažených v evidencích BIS, ale tato ochrana se děje v zájmu BIS, a nikoli v zájmu dětí. Shromážděné informace jsou nepřezkoumatelné. 3. Rovněž na děti se vztahuje ustanovení čl. 7 o nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, čl. 10 odst. 1 o právu na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, čl. 10 odst. 2 o právu na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a čl. 10 odst. 3 o právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jejich osobě. Pokládá za samozřejmý požadavek, aby ochrana dětí byla zakotvena přímo v zákoně a domnívá se, že zpravodajská služba by dala, při plnění svých úkolů, přednost zájmům služby oproti právům dítěte. 4. Rozdílná úprava otázky práv dětí a mladistvých v zákoně o BIS a v zákoně VOZ je porušením čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Pokud jde o formální provedení navrhované úpravy, konstatuje návrh poslanců, že ustanovení § 16 odst. 1 obsahuje skutkovou podstatu, která je shodná pro dvě skupiny objektů: fyzických osob a právnických osob. Není proto třeba a ani není možné zrušit celé ustanovení, neboť by tím došlo ke zrušení oprávnění BIS ohledně právnických osob, což se nenavrhuje. Za dané právní úpravy proto považuje skupina poslanců za legislativně korektní, aby z ustanovení § 16 odst. 1 byla vypuštěna (zrušena) slova "fyzických a". Touto zkratkou dojde ke zrušení celého ustanovení ohledně fyzických osob. Ústavní soud není oprávněn sám stanovit, že Bezpečnostní informační služba nesmí do své evidence vkládat údaje o nezletilých osobách mladších patnácti let. Tuto úpravu lze provést jen zákonem. Je proto třeba poskytnout příslušným legislativním orgánům přiměřenou lhůtu k novelizaci § 16 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb. Soudce zpravodaj přezkoumal návrh skupiny poslanců po stránce formální. Zákon č. 154/1994 Sb. byl dne 7. července 1994 schválen potřebnou většinou poslanců Parlamentu České republiky, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů České republiky. Návrh skupiny poslanců byl podepsán předepsaným počtem poslanců Poslanecké sněmovny. Ti se současně shodli na tom, že v řízení před Ústavním soudem je bude zastupovat poslanec JUDr. J. O., který též ověřil správnost jejich podpisů na předloženém návrhu. Důvody pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nebyly shledány. Návrh byl doručen účastníku řízení, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, podle § 42 odst. 2 a § 69 uvedeného zákona o Ústavním soudu, se žádostí o její vyjádření. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 13. prosince 1995, podepsaném předsedou Poslanecké sněmovny PhDr. M. U., reagovala na návrh skupiny poslanců a uvedla toto: Plnění úkolů Bezpečnostní informační služby vyžaduje nezbytně též její oprávnění ukládat, uchovávat a využívat údaje o fyzických a právnických osobách. V souvislosti s tím je Bezpečnostní informační služba povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených ve svých evidencích před vyzrazením, zneužitím, poškozením, ztrátou a odcizením. Podrobná úprava je uvedena v § 16 odst. 1 zákona o Bezpečnostní informační službě a v § 5 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, v platném znění. Potřebné informace mohou být přitom nepochybně obsaženy i v údajích, dotýkajících se fyzických osob mladších 15 let; Ústava, Listina základních práv a svobod, jiný zákon, ani mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, však samotné ukládání a uchovávání těchto údajů v evidencích Bezpečnostní informační služby nezakazuje. Ukládání, uchovávání a případné využívání těchto údajů Bezpečnostní informační službou v konkrétních případech, a to jak u osob mladších 15 let, tak i u osob starších, musí však být bezpochyby v souladu s výše uvedenými ustanoveními ústavních a jiných zákonů, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Z tohoto důvodu je třeba mít za to, že oprávnění Bezpečnostní informační služby, obsažené v § 16 odst. 1 citovaného zákona, je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Současně se uvádí, že při posuzování této věci je nezbytné vycházet z vymezení působnosti zpravodajských služeb, podle něhož Bezpečnostní informační služba zabezpečuje též informace, dotýkající se samotných základů České republiky; těmto úkolům musí tudíž odpovídat i rozsah a