Pl.ÚS 35/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 35/10 ze dne 31. 8. 2010 U 8/58 SbNU 869 K právu občanů na přístup k veřejným funkcím   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila (soudce zpravodaj), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 31. srpna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 35/10 ve věci ústavní stížnosti J. B. proti jinému zásahu orgánů veřejné moci, jímž je postup obou komor Parlamentu České republiky ve věci volby veřejného ochránce práv ve dnech 23. 6. 2010 až 9. 7. 2010, za účasti 1. Senátu Parlamentu České republiky a 2. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako účastníků řízení. Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Návrh na zahájení řízení 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2010, se stěžovatel domáhal vydání nálezu ve znění takto formulovaného výroku: "1. Postupem orgánů Parlamentu ČR při volbě veřejného ochránce práv, uskutečněné ve dvou krocích - ve volbě kandidátů Senátu dne 23. 6. 2010 a ve volbě veřejného ochránce práv Poslaneckou sněmovnou dne 9. 7. 2010 - bylo poškozeno právo stěžovatele podle článku 21 odst. 4 zák. č. 3/1991 - Listiny základních práv a svobod - na přístup k voleným a jiným funkcím v podmínkách zákonnosti a rovnosti uchazečů, a to tím, že byla připuštěna kandidatura nevolitelné kandidátky soudkyně JUDr. I. B. a nebylo mu umožněno představení poslancům ve stejném rozsahu jako kandidátkám JUDr. E. D. a Mgr. A. Š. Poškozena byla práva i ostatních uchazečů o zvolení veřejným ochráncem práv. 2. Ústavní soud ČR ruší výsledky jednání Senátu ve věci volby kandidátů na funkci veřejného ochránce práv ze dne 23. června 2010 a výsledky volby veřejného ochránce práv v Poslanecké sněmovně dne 9. července 2010 a ukládá Parlamentu ČR, aby zrušené úkony provedl znova s vyloučením nevolitelné kandidátky soudkyně JUDr. I. B., za kterou budiž Senátem zvolena náhrada. Kandidátům, kteří předstoupí před Poslaneckou sněmovnu, budiž zajištěna rovnost příležitostí k jejich představení poslancům.". 2. Dne 17. 8. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen stěžovatelův návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž by měl Ústavní soud přikázat: "1. Senátu Parlamentu ČR, aby odročil volbu kandidátů na zvolení veřejným ochráncem práv, plánovanou na den 25. srpna 2010, do rozhodnutí Ústavního soudu ČR o ústavní stížnosti stěžovatele J. B. sp. zn. Pl. ÚS 35/10 z 22. července 2010. 2. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby přizpůsobila datum konání volby veřejného ochránce práv termínu odročené volby kandidátů Senátem ČR". 3. Přípustnost podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu dovozuje stěžovatel z článku 4 Ústavy ("Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.") a z ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina" - ("Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu."). 4. Svou aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti odvozuje stěžovatel ze skutečnosti, že byl navržen prezidentem republiky Václavem Klausem jako jeden ze dvou jeho kandidátů pro volbu veřejného ochránce práv, která se uskutečnila v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") dne 9. 7. 2010. II. Argumentace ústavní stížnosti 5. Námitky stěžovatele směřují "proti zákonnosti postupu obou komor Parlamentu při volbě veřejného ochránce práv". Porušení zákonnosti spatřuje stěžovatel ve třech údajně vadných postupech: 6. První pochybení má spočívat v tom, že "mezi kandidáty byla připuštěna soudkyně JUDr. I. B.", která je dle názoru stěžovatele "nevolitelná". Důvod nevolitelnosti JUDr. B. podle stěžovatele vyplývá z ustanovení § 3 odst. l zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "funkce ochránce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce, jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě". Stěžovatel se odvolává rovněž na ustanovení článku 82 odst. 3 Ústavy, v němž se praví, že "funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný". Tím údajně došlo k tomu, že JUDr. I. B. "při hlasování jak v Senátu, tak ve Sněmovně, odčerpala hlasy ostatním kandidátům, čímž zásadním způsobem zkreslila výsledky hlasování a poškodila ostatní kandidáty", a způsobila tím "deformaci výsledků hlasování". Poškozen se cítí i sám stěžovatel, protože "má právo si myslet, že nebýt tohoto vlivu, mohl ... postoupit do 2. kola a případně být zvolen, protože někteří z protestujících poslanců mu projevovali sympatie a jistě by mu dali hlasy.". 7. Druhé pochybení Poslanecké sněmovny spatřuje stěžovatel v tom, že při představování kandidátů na schůzi Poslanecké sněmovny dne 9. 7. 2010 mu bylo povoleno pouze desetiminutové vystoupení, což mu neumožnilo "vést dialog s poslanci, odpovídat na jejich dotazy, vysvětlovat.". 8. Třetí výtka vznášená stěžovatelem proti postupu volby v Poslanecké sněmovně se týká údajného zvýhodnění kandidátek na funkci veřejného ochránce práv JUDr. E. D. a Mgr. A. Š. Zvýhodnění mělo spočívat v tom, "že jim bylo umožněno předběžné představení v poslaneckých klubech ČSSD, TOP 09 a KSČM, kde mohly podrobně vysvětlit své představy o výkonu funkce veřejného ochránce práv. Tato okolnost zcela jistě výrazně ovlivnila pozdější hlasování". Stěžovatel prý tuto možnost neměl, protože nebyl vedením Poslanecké sněmovny informován, že by o představení v poslaneckých klubech měl sám žádat a zorganizovat si je. III. Průběh projednávání věci Ústavním soudem 9. Protože účastníky řízení jsou komory Parlamentu České republiky, byla ústavní stížnost projednávána plénem Ústavního soudu s odkazem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu a na ustanovení článku 1 odst. 1 písm. e) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti, zveřejněného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 200/2010 Sb. 10. Ke stěžovatelem navrhovanému vydání předběžného opatření Ústavní soud nepřistoupil, protože neshledal, že by to bylo potřebné k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy nebo z jiného závažného veřejného zájmu (§ 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). IV. Skutková zjištění 11. Z obsahu ústavní stížnosti a z dokumentů Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "Senát"), zejména ze stenografického zápisu 2. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 9. 7. 2010, ze senátního tisku č. 292 a z těsnopisecké zprávy z 20. schůze Senátu ze dne 23. června 2010 (poznámka pod čarou č. 1), Ústavní soud zjistil: 12. Po úmrtí bývalého veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla byla zahájena příprava nové volby. 13. Dva kandidáty na tuto funkci měl navrhnout Senát. Několika senátory bylo navrženo šest kandidátů, a to I. B., D. K., V. K., J. S., A. Š. a I. V. Tyto návrhy projednala senátní volební komise, která na své 7. schůzi, konané dne 22. 6. 2010, konstatovala, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 2 a 3 zákona o veřejném ochránci práv. Návrhy projednal také senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který na své 18. schůzi, konané dne 22. června 2010, slyšel všechny navržené kandidáty, seznámil se s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům, shledal je správnými a určil zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 292 na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Vlastimila Balína (usnesení výboru č. 133). 14. Poté byla záležitost projednávána na 20. schůzi Senátu dne 23. června 2010. Všech šest navržených kandidátů na této schůzi vystoupilo a prezentovalo své představy o budoucím výkonu funkce. 15. V diskusi vystoupila mj. také senátorka Jiřina Rippelová, která ohledně kandidatury JUDr. I. B. upozornila na skutečnost, že funkce veřejného ochránce práv je neslučitelná s funkcí soudce a že pokud by se kandidátka případně vzdala soudcovské funkce, zanikne její funkce podle ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, až uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení soudce o vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky. Senátorka Rippelová proto doporučila, aby dr. B. nebyla na dnešní schůzi volena. 16. Na připomínku senátorky Rippelové reagoval předseda volební komise Senátu senátor Tomáš Grulich konstatováním, že tímto problémem se volební komise zabývala a po konzultacích s le