Pl.ÚS 36/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 36/09 ze dne 23. 4. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka (soudce zpravodaj), Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), podaného podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, takto: Řízení se zastavuje. Odůvodnění Ústavnímu soudu byl dne 20. 11. 2009 doručen návrh senátu 1 VSPH Vrchního soudu v Praze (dále jen "navrhovatel") na zrušení ustanovení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 (dále též "napadená ustanovení") zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) [dále též ve zkratce "InsZ"]. Navrhovatel tento návrh podal poté, co v souvislosti se svou rozhodovací činností na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, jakož i ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud při posuzování předmětného návrhu zjistil, že zákonem č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, byla s účinností od 31. 3. 2011 podstatným způsobem změněna ustanovení § 178 a § 179 InsZ. Podle ustanovení § 67 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbydou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví. Ústavní soud v souvislosti se změnou citovaných napadených ustanovení zaslal navrhovateli dne 12. 3. 2013 přípis, žádaje o sdělení, zda navrhovatel přesto, že právní úprava jím navrhovaná ke zrušení prošla novelizací, setrvává na petitu návrhu tak, jak byl podán, případně zda nezváží změnu petitu v tom smyslu, že by bylo požadováno vyslovení protiústavnosti v mezičase novelizovaných napadených ustanovení. Navrhovatel ve svém podání ze dne 28. 3. 2013, doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2013, uvedl, že na formulaci petitu svého návrhu setrvává. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než řízení zastavit, neboť napadená ustanovení, která v průběhu řízení před Ústavním soudem nedoznala změn (§ 180, § 181 a § 182 InsZ), nemohou samostatně tvořit předmět dalšího přezkumu, když s novelizovanými ustanoveními, jejichž zrušení se navrhovatel domáhal, úzce souvisí. Ve světle řečeného tudíž musil Ústavní soud řízení dle § 67 zákona o Ústavním soudu zastavit. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 23. dubna 2013 Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu Odlišné stanovisko soudce Stanislava Balíka Moje odlišné stanovisko směřuje toliko do odůvodnění usnesení. Důvody jsou následující: Trápí mě, že se české soudnictví postupně a jen zdánlivě nenápadně proměňuje v české vyřizovačství. Tento trend s sebou přináší i maligní bujení nového právnického oboru, který by si již pomalu zasloužil povinnou výuku na právnických fakultách, totiž pragmaticko-hnidopišské petitologie. Kdo dostane zápočet? Přece ten, kdo někoho vyřídí... Připouštím, že v této vědě pro vědu jsem, evidentně i spolu s předsedou senátu Vrchního soudu v Praze, pro věc samu však bohužel - po francouzsku řečeno - petit. Je již i Ústavní soud nakažen chorobu, jíž zvěčnělý soudce Vojtěch Cepl nazýval s odsudkem das Paragraphenreiten? x x x Před rozhodnutím stálo plénum Ústavního soudu v následující situaci: V mezidobí od podání návrhu na konkrétní kontrolu norem do jeho rozhodování byly zákonodárcem dva paragrafy z pěti, které beztak soud bude muset s ohledem na přechodná ustanovení aplikovat, zrušeny. Otázka pro zápočtový test zní: Pokud by navrhovatel zůstal nečinný a na zrušení dvou ustanovení nereagoval, lze z textu podání v době rozhodování Ústavního soudu dovodit, že: a) navrhovateli jde o posouzení ústavnosti zrušených ustanovení, která bude v jím vedené konkrétní věci aplikovat, nebo b) navrhovatel očekává pozvání na právně archeologickou vycházku po Prachaticku, zakončenou pod nápisem na prachatické radnici, který zní: "Právo k pavučině se přirovnává, jíž brouk proleze, muška v ní zůstává"? Byl jsem asi jediný, kdo si v duchu vybral variantu a)... Následně jsem však byl usmýkán argumentací o konstantní judikatuře Ústavního soudu a hlasoval nakonec pro výrok. Vanitas vanitatum et omnia vanitas? x x x Navrhovatel ale k výzvě Ústavního soudu sdělil, že na návrhu trvá a případně navrhuje, aby soud posoudil nová ustanovení insolvenčního zákona, která se obsahově od těch zrušených příliš neliší. Neměli jsme spíše ohledně zrušených ustanovení řízení zastavit, ohledně nezrušených rozhodnout ve věci samé a ohledně návrhu na posouzení novelizovaných ustanovení rozhodnout odmítavým výrokem? Vynikající námět pro doktrínu čili nauku pragmaticko-hnidopišské petitologie? Nebo snad důvod pro to, abychom spolu s předsedou senátu Vrchního soudu v Praze nedostali zápočet ani podruhé? Neocitneme se nakonec v jednom pytli i s Evropským soudem pro lidská práva a s těmi, kteří pod dojmem z jeho judikatury v praxi Ústavního soudu posuzují i petity nenapadená usnesení Nejvyššího soudu, hledajíce ze záchytných důvodů téměř s lupou v textu ústavní stížnosti či v jejích přílohách o rozhodnutí dovolacího soudu sebemenší zmínku? x x x Škoda, že u nás neplatí obdoba čl. IV. francouzského Code civil... Pro rozhodnutí ve věci samé jsem v jeho intencích předkládal následující text zpravodajské zprávy: "Meritorní přezkum návrhu 29. Ústavní soud zvážil argumentaci navrhovatele a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. 30. Jak plyne z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu (viz vládní návrh zákona č. 182/2006 Sb. s připojenou důvodovou zprávou, dostupný na internetových stránkách Poslanecké sněmovny na adrese www.psp.cz), upravují ustanovení § 178, 179, 181 a 182 postupy stíhající uplatňování přehnaných (neopodstatněných) pohledávek v insolvenčním řízení, resp. neopodstatněný pokus o uspokojení pohledávky v lepším pořadí, včetně ručení osob, které za věřitele takovou přihlášku podepsaly. Snahou této úpravy je dle předkladatele zákona předejít (na základě zkušeností s podobnými postupy v konkursním řízení podle tehdy ještě platného zákona o konkursu a vyrovnání) účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. Ustanovení § 180 pak dle důvodové zprávy v této souvislosti nově upravuje možnost věřitele vzdát se do doby zjištění přihlášené pohledávky výkonu práv v insolvenčním řízení s ní spojených, a tím předejít možným sankcím plynoucím ze zákona neodpovídajícího a k tíži tohoto věřitele jdoucího uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení. 31. Jak plyne z napadených ustanovení, sankční postih je dvojího druhu; zákon tu předně stanoví, že činí-li skutečná výše přihlášené pohledávky méně než 50 % přihlášené, tedy věřitelem deklarované částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna v rámci přezkumného jednání. Další, na první sankci navazující postih spočívá v tom, že věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; obdobný mechanismus, toliko s odlišným ohledem na charakter přihlášené pohledávky, je uplatněn v ustanovení § 179 InsZ. Věřitel tedy za daných okolností nejen že nezíská svou pohledávku ani ve zjištěné výši, ale nadto je povinen odvést ve prospěch majetkové podstaty částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila její skutečný (zjištěný) rozsah. Důsledkem uplatnění popsaných sankcí je rovněž obligatorní odmítnutí přihlášky s tím, že právní mocí takového rozhodnutí insolvenčního soudu účast daného věřitele v insolvenčním řízení končí (§ 185 InsZ). 32. Takový sankční systém se může jevit nepřiměřeně přísným a sám o sobě, bez zřetele k dalším skutečnostem, by vskutku mohl vzbuzovat oprávněné pochybnosti stran ústavní konformity takové právní úpravy, jaké v posuzovaném návrhu na zrušení napadených ustanovení předestřel Vrchní soud v Praze, když kupříkladu argumentuje absencí právně relevantních kritérií rozlišujících mezi přihláškou podanou bona fide a přihláškou podanou mala fide či sledující jiný cíl jsoucí v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení. 33. Ústavní soud však současně při posuzování ústavní konformity napadených ustanovení nemůže odhlédnout jednak od účelu, který jejich prostřednictvím zákonodárce sleduje, jednak od pr