Pl.ÚS 36/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 36/16 ze dne 21. 3. 2017 Podmíněnost rozvodu manželství předchozím rozhodnutím o poměrech dítěte v době po rozvodu   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu v Novém Jičíně na zrušení ustanovení § 755 odst. 3, slov "a soud jejich dohodu schválil" v § 757 odst. 1 písm. b) a § 906 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Dne 23. 11. 2016 podali manželé M. S. a M. S. Okresnímu soudu Nový Jičín Návrh na úpravu péče a výživy - dohodu rodičů po dobu před i po rozvodu manželství. Důvodem podání tohoto návrhu byla skutečnost, že M. S. s M. S. ukončili společné soužití a M. S. se po vzájemné dohodě v srpnu 2016 vystěhoval z domu, který do té doby manželé obývali se svojí dcerou a s rodiči matky. Obsahem předmětného návrhu je žádost o souhlas s dohodou, že se nezletilá dcera svěřuje po dobu před i po rozvodu manželství do péče matky a otec se zavazuje přispívat na výživu dcery částkou 3.500 Kč měsíčně. Toto řízení je u Okresního soudu Nový Jičín (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") vedeno pod sp. zn. 91 Nc 298/2016. 2. Protože okresní soud dospěl k závěru, že je povinen aplikovat ustanovení § 755 odst. 3, § 757 odst. 1 písm. b) a § 906 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "občanský zákoník"), jelikož bez nich by rodiče nemuseli mít svou dohodu schválenu soudem, a současně že se jedná o ustanovení odporující ústavnímu pořádku, podal podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh na jejich zrušení. II. Argumentace navrhovatele 3. Okresní soud uvádí, že rodiče S. spolu nechtějí žít a v nejlepším zájmu dítěte se dohodli na budoucí péči a výživě dcery, s dohodou dceru seznámili a výživné otce přesahuje výživné dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Je tak zřejmé, že jednají zodpovědně a v nejlepším zájmu jejich společné dcery. Přesto zákon ukládá soudu tuto dohodu přezkoumat a rozhodnout o ní. Pokud by však rodiče nebyli sezdáni, stejná dohoda by přezkumu soudu nepodléhala. 4. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že již od účinnosti tzv. velké novely zákona o rodině z roku 1998 předchází řízení o péči o nezletilé dítě pro dobu po rozvodu manželství rodičů řízení rozvodové. Základní myšlenkou oddělení těchto řízení bylo zamezit dlouhodobým sporům o děti poté, co již je manželství rozvedeno. Toto řešení převzal i nový občanský zákoník. Navrhovatel však připomíná, že se v současnosti mění formy rodinného soužití a z dat Českého statistického úřadu se podává, že se zvyšuje počet dětí narozených mimo manželství (v roce 2014 již 47%). Úhrnná rozvodovost se pohybuje mezi 45-50%. Lze prý předpokládat, že míra "rozchodovosti" nesezdaných rodičů bude podobná jako rodičů sezdaných. Vzniká tak situace, kdy stát zasahuje - ze dvou srovnatelně početných skupin - jen do rodinného života rozvádějících se sezdaných párů a jejich dětí, a to minimálně formou soudního schválení dohody rodičů, a vytváří tak nerovnost mezi dětmi. Přitom podle čl. 32 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") platí, že děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. Z pohledu dětí je údajně zcela lhostejné, zda jejich rodiče dříve uzavřeli sňatek anebo spolu žili neformálně. Napadená zákonná úprava však nastoluje situaci, kdy dítě, jehož rodiče sňatek uzavřeli, se při rozvodu ocitá pod dohledem státu (soudu), který nemusí schválit navrženou dohodu, není-li v souladu se zájmy dítěte. V případě dítěte narozeného mimo manželství však soud rozhoduje jen tehdy, když se na jeho budoucí péči rodiče nedohodnou a jeden z nich podá návrh k soudu. 5. Navrhovatel se dále vyjadřuje k principu rovnosti, kdy sice určitou nerovnost připouští, avšak jen tehdy, je-li pro ni dán rozumný důvod. Jakkoliv je odůvodněna odlišnost manželství od jiných podob soužití dospělých osob (zejména v oblasti majetkové) a uzavřením manželství se proto manželé vědomě podvolují zvláštnímu režimu, neplatí to v případě dětí, které nemohou ovlivnit, komu se narodí. Podle existující praxe opatrovnických soudů se navíc o rozpadu rodiny dozví řada subjektů, od kterých soudy vyžadují zprávy (např. orgán sociálně-právní ochrany dětí, škola, lékař, zaměstnavatelé rodičů, finanční úřad, úřad práce apod.), což je opět odlišnost ve vztahu k rozchodu páru nesezdaného. Tím je zasahováno rovněž do soukromí rozvádějících se rodičů. V neposlední řadě navrhovatel poukázal na skutečnost, že nezletilému dítěti je v těchto řízeních ustanoven opatrovník, kterým je zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí, což opět zvýrazňuje rozdílný přístup státu k dětem. 6. Navrhovatel polemizuje s právním názorem Ústavního soudu (nález ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 10/15, č. 44/2016 Sb.; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle něhož skýtá manželství větší záruku trvalého soužití muže a ženy a větší ochranu dítěti, neboť tato premisa neodpovídá statistikám a odpovídá spíše společenské realitě konce 80. let minulého století. Na podporu svých tvrzení stěžovatel předestírá přehled právní úpravy vybraných evropských zemí, z něhož se zejména podává, že v některých zemích se o péči o nezletilé dítě pro dobu po rozvodu rozhoduje pouze tehdy, pokud se na ní rodiče nedohodnou (SRN, Dánsko), v dalších zase je nutné uzavřít dohodu, která se registruje, avšak nepodléhá soudnímu schválení (Anglie, Wales, většinou i Portugalsko). Z namátkově zmíněných zemí pouze Rakousko (a někdy i Portugalsko) vyžaduje soudní úpravu péče o dítě po rozvodu, což se však týká i nemanželského dítěte. 7. Navrhovatel uzavírá, že za situace, kdy má dítě svéprávné rodiče, kteří se na péči o dítě a výživě dohodnou, je povinný soudní přezkum této dohody neoprávněným zásahem do rodinného života. Nelze sice vyloučit, že by rodiče uzavřeli i dohodu, která by nebyla v zájmu dítěte a soud by ji proto neschválil a rozhodl autoritativně, nicméně ani tak není zaručeno, že se tímto rozhodnutím budou rodiče řídit a že nebudou postupovat podle dohody vlastní, byť neschválené. Případné zrušení napadených zákonných ustanovení by ostatně neznamenalo, že by dítě nebylo dostatečně chráněno a v tomto směru navrhovatel odkazuje na úpravu rozvodového řízení a na úpravu sociálně právní ochrany dětí. III. Splnění podmínek řízení 8. Návrh okresního soudu je podán podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s ustanovením § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jedná se o případ tzv. konkrétní kontroly norem, kdy podmínku aktivní legitimace k podání tohoto návrhu splňuje soud jen v tom případě, má-li při řešení věci použít zákon, resp. jeho část, která je v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud má za to, že tato podmínka řízení byla v nyní projednávané věci splněna, neboť společným znakem všech napadených zákonných ustanovení je povinná úprava poměrů dítěte po rozvodu rodičů jejich dohodou, schvalovanou soudem, což je právě institut, který okresní soud považuje za protiústavní a nechce ho proto použít. Je tak zřejmé, že bez posouzení ústavnosti napadených zákonných ustanovení okresní soud nemůže pokračovat v daném řízení a o podaném návrhu rozhodnout. 9. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu. IV. Obsah napadených zákonných ustanovení 10. Navrhovatel se domáhá zrušení následujících ustanovení občanského zákoníku: § 755 odst. 3: Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. § 757 odst. 1 písm. b): Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, § 906: (1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. (2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnu