Pl.ÚS 36/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 36/22 ze dne 3. 1. 2023 Volba prezidenta republiky 2023 (Karel Janeček)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Karla Janečka, MBA, Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2022 č. j. Vol 9/2022-38 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 11. 2022 č. j. MV-194824-6/OV-2022, o návrhu s ním spojeném na zrušení § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), proti rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. 6. 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky, proti Pokynu č. 2 náměstka ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a státní správy ze dne 18. 10. 2022, o eventuálním návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. 6. 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky, o eventuálním návrhu na vydání předběžného opatření a o návrhu zakázat Ministerstvu vnitra organizaci a konání voleb prezidenta republiky, za účasti Nejvyššího správního soudu a Ministerstva vnitra jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění I 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 12. 2022, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 21 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, čl. 22 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 56 odst. 1 a odst. 5 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění zákona č. 38/2019 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2022. 3. Stěžovatel, v případě, že by Ústavní soud nevyhověl jeho návrhu na zrušení citovaných ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, dále navrhl (první eventuální návrh), aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. 6. 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky (dále jen "rozhodnutí č. 207/2022 Sb."), dále navrhl (druhý eventuální návrh), aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by zrušil řádný termín konání prezidentských voleb vyplývající z rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. 6. 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky, vyzval předsedu Senátu Parlamentu České republiky ke stanovení nového termínu konání těchto voleb tak, aby všichni prezidentští kandidáti měli rovnou příležitost vést po obvyklou dobu nerušenou volební kampaň, nebo aby Ministerstvu vnitra (dále jen "ministerstvo") zakázal organizaci a konání voleb prezidenta republiky, které se mají konat ve dnech 13. 1. a 14. 1. 2023, na základě rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. 6. 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky. 4. Stěžovatel dále požádal o přednostní projednání jeho ústavní stížnosti. II 5. Dne 8. 11. 2022 podal Mgr. Vojtěch Štajf jako navrhující občan (dále "navrhující občan") kandidátní listinu stěžovatele na funkci prezidenta republiky pro volbu konanou ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 25. 11. 2022 č. j. MV-194824-6/OV-2022 odmítlo kandidátní listinu podle § 26 odst. 2 písm. d) zákona o volbě prezidenta republiky z důvodu, že přiložená petice na podporu kandidatury stěžovatele obsahovala po kontrole provedené podle § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky méně než požadovaných 50 000 podpisů občanů. 6. Navrhující občan připojil ke kandidátní listině petici s celkem 13 128 podpisovými archy, obsahujícími 74 208 záznamů. Ministerstvo nezapočítalo podle § 25 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky do celkového počtu občanů podepsaných na petici 2 380 občanů, neboť u nich chyběl některý ze zákonem požadovaných údajů (jméno a příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu a vlastnoruční podpis občana), nebo byl uveden neúplně, případně šlo o záznamy na petičním archu přeškrtnuté. Před započetím namátkové kontroly správnosti údajů na petici tak zůstalo 71 828 občanů. Postupem podle § 25 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky zjistilo ministerstvo v rámci prvního náhodně vybraného vzorku 8 500 občanů chybovost 33,494 %, a přistoupilo proto ke kontrole dalšího stejně velkého vzorku, u něhož zjistilo chybovost 32,6 %. Podle § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky tak od celkového počtu 71 828 občanů odečetlo takový počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích, konkrétně 23 737 občanů. Ministerstvo tak konstatovalo, že výsledný počet občanů podepsaných na petici je 48 091, tedy nižší než vyžadovaných 50 000. Z toho důvodu rozhodlo o odmítnutí kandidátní listiny. 7. Stěžovatel se s důvody odmítnutí své kandidátní listiny neztotožnil a podle § 65 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení s § 89 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.") se domáhal vydání rozhodnutí o povinnosti ministerstva registrovat jeho kandidátní listinu. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2022 č. j. Vol 9/2022-38 byl návrh stěžovatele zamítnut (výrok I.). Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 8. Nejvyšší správní soud ke stěžovateli namítanému nesouladu zákonné úpravy volby prezidenta republiky s ústavním pořádkem poukázal na to, že s námitkami o neústavnosti zákona o volbě prezidenta republiky se již dříve on sám stejně jako Ústavní soud vypořádal; neshledal proto důvody k přerušení řízení a podání návrhu Ústavnímu soudu na posouzení souladu aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. 9. V další části se Nejvyšší správní soud zabýval namítaným nesprávným a nezákonným postupem ministerstva. Za tím účelem přistoupil ke kontrole záznamů, které ministerstvo ve dvou provedených vzorcích vyhodnotilo jako nesprávné. Podrobil kontrole všech 5 618 sporných záznamů, které ministerstvo považovalo za chybné a na jejichž základě provedlo "extrapolaci" vůči zbývající části petice. Každý ministerstvem neuznaný záznam soud nejprve kontroloval v petičním archu a v něm uvedené údaje si poté ověřoval v informačním systému evidence obyvatel. Na rozdíl od ministerstva Nejvyšší správní soud zjistil, že 433 záznamů mělo být ministerstvem uznáno jako správných a nemělo být promítnuto do zjištěné chybovosti. V rámci kontroly dále zjistil, že chybovost vzorku č. 1 činí 30,741 % a chybovost vzorku č. 2 činí 30,259 % (viz body č. 78 a č. 79 napadeného usnesení), s průměrnou chybovostí 30,500 %, a proto postupoval podle § 25 odst. 6 věty třetí zákona o volbě prezidenta republiky, a odečetl průměrnou chybovost obou vzorků od celkového počtu zjištěných petentů. Výsledný počet vypočtený soudem tak činil 49 920 petentů a byl tedy o 80 podpisů petentů nižší, než vyžaduje § 26 odst. 2 písm. d) zákona o volbě prezidenta republiky; soud proto konstatoval správnost napadeného odmítavého rozhodnutí ministerstva. Nejvyšší správní soud neopomněl připomenout, že sice nalezl závažná pochybení ministerstva při kontrole petičních archů, avšak ani se záznamy, které mělo ministerstvo správně uznat, nedosahovala podpora kandidáta požadovaných 50 000 občanů. Podle Nejvyššího správního soudu nemohla mít tato pochybení vliv na konečné rozhodnutí ministerstva o odmítnutí stěžovatelovy kandidátní listiny. Nejvyšší správní soud proto návrh shledal nedůvodným a zamítl jej. III 10. Stěžovatel zejména tvrdí, že k porušení jeho výše uvedených základních práv došlo v prvé řadě v důsledku nesprávného postupu ministerstva při kontrole a vyhodnocení záznamů uvedených na petici přiložené na podporu jeho kandidatury na prezidenta republiky. Vedle toho k dalšímu dotčení jeho práv došlo také v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího správního soudu, který postup a rozhodnutí ministerstva aproboval, přestože na základě jím samotným provedené kontroly petičních archů nalezl pochybení ministerstva a výsledný počet petentů revidoval. Stěžovatel navíc považuje právní úpravu volby prezidenta republiky, zejména ve vztahu k ustanovením zákona o volbě prezidenta republiky týkajícím se náležitostí podání, projednání (kontroly) a registraci kandidátní listiny z