Pl.ÚS 36/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 36/23 ze dne 28. 2. 2024 N 33/122 SbNU 336 Otázka pravomoci k rozhodování o nároku na náhradu újmy za nezákonné rozhodnutí ve věcech služebního poměru policistů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Vlastimila Michálka, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Čimelice 112, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 23. května 2023 č. j. Konf 23/2021-30, za účasti zvláštního senátu, jako účastníka řízení, a ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, sídlem Lannova třída 193/26, České Budějovice, Městského soudu v Praze a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/7, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 až 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel, který byl příslušníkem Policie České republiky, se žalobou podanou dne 30. 7. 2015 k civilnímu soudu domáhal po státu zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci"]. Podle doplnění žaloby ze dne 10. 5. 2019 sestával uplatněný nárok z následujících dílčích nároků: - náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci doplacení služebního příjmu a za jeho pozdní vyplacení ve výši 50 000 Kč [nárok 1)], - náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci odchodného ve výši 40 000 Kč a ušlého zisku ve výši 20 000 Kč [nárok 2)], - náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci výsluhového příspěvku ve výši 50 000 Kč a ušlého zisku ve výši 20 000 Kč [nárok 3)] a - náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2007 až 2010 [nárok 4)]. 3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 26. 6. 2019 č. j. 14 C 325/2015-76, které bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 29. 1. 2020 č. j. 21 Co 324/2019-91, řízení o žalobě stěžovatele zastavil a věc postoupil řediteli Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen "krajské ředitelství policie") k dalšímu řízení. 4. Podle obvodního soudu, s jehož právním názorem se ztotožnil městský soud, nebylo možné žádný z nároků uplatněných stěžovatelem posoudit podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou z právních vztahů vyplývajících ze služebního poměru je komplexně upravena v § 98 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru"). O všech těchto nárocích proto mělo být rozhodováno v řízení ve věcech služebního poměru podle § 169 a násl. zákona o služebním poměru. Obvodní soud vyšel z právního závěru obsaženého v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen "zvláštní senát"), ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16. 5. Ředitel krajského ředitelství policie se závěrem obecných soudů, že má pravomoc o nárocích stěžovatele rozhodnout, nesouhlasil. Dne 30. 4. 2020 byl zvláštnímu senátu doručen jeho návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, v němž výslovně popřel svou pravomoc u stěžovatelem uplatněných nároků 1), 2) a 3). Zvláštní senát tak rozhodoval jen o pravomoci týkající se těchto tří nároků. Usnesením ze dne 14. 9. 2021 č. j. Konf 5/2020-10 rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 14 C 325/2015 v částech týkajících se uvedených nároků je podle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soud a v tomto rozsahu zrušil výše uvedená usnesení obvodního soudu a městského soudu. U náhrady nemajetkové újmy způsobené průtahy ve správním řízení jde o nárok soukromoprávní povahy, byť vycházející z veřejnoprávního mocenského vztahu. Tyto nároky se řídí zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí. Z poměrů soukromého práva vyplývá také nárok na náhradu újmy za pozdní doplacení služebního poměru a náhradu ušlého zisku. 6. U stěžovatelem uplatněného nároku 4) ředitel krajského ředitelství policie popřel svou pravomoc návrhem na zahájení řízení o kompetenčním sporu, jenž byl zvláštnímu senátu doručen dne 23. 9. 2021. V návrhu uvedl, že svou pravomoc původně nepopřel s ohledem na usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2019 č. j. Konf 13/2018-19, které vycházelo z právních závěrů obsažených v usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 11/2018-16. Posledně uvedené usnesení však Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 1/19 (N 139/100 SbNU 523) [všechna v tomto nálezu odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Z úřední povinnosti pak bylo řediteli krajského ředitelství policie známo taktéž usnesení zvláštního senátu ze dne 23. 6. 2021 č. j. Konf 9/2020-40, v němž bylo v obdobné věci, o jakou jde ve věci stěžovatele, rozhodnuto, že o předmětných nárocích je příslušný rozhodovat soud. 7. Zvláštní senát přerušil řízení o podaném návrhu ředitele krajského ředitelství policie do doby, než Ústavní soud rozhodne o návrhu zvláštního senátu na zrušení slov "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře" v § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru, který tento senát podal v jiné věci. 8. Ústavní soud ovšem uvedený návrh odmítl usnesením ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 4/22 jako návrh zjevně neopodstatněný. Následně zvláštní senát o původním podaném návrhu rozhodl napadeným usnesením tak, že "příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 325/2015, v části týkající se náhrady nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2007 až 2010 ve výši 20 000 Kč je správní orgán". K rozhodnutí o relevantním žalobním nároku je dána pravomoc služebního funkcionáře, který o ní rozhoduje v řízení podle § 169 a násl. zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 9. Pro rozhodnutí zvláštního senátu bylo rozhodné, že podle § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru bezpečnostní sbor odpovídá za škodu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 uvedl, že za "výkon služby" ve smyslu uvedeného ustanovení se považuje výkon povinností, které vyplývají pro příslušníka sboru ze služebního poměru, výkonu zastávaného služebního místa a rozkazu nebo pokynu vedoucího příslušníka. 10. Ve věci stěžovatele relevantní žalobní nárok spočíval v tvrzeném nezákonném nařizování služby přesčas, který lze za "výkon služby" považovat. Službu přesčas nařizuje vedoucí příslušník a zakládá povinnost plnit služební úkoly přesčas (§ 54 zákona o služebním poměru), nejde ale o rozhodování ve věcech služebního poměru [§ 171 písm. h) téhož zákona]. Zvláštní senát dodal, že mu nepřísluší předjímat výklad a použití § 98 a násl. zákona o služebním poměru při meritorním rozhodování, tj. zda bude žadateli přiznána požadovaná náhrada nemajetkové újmy, ačkoli uvedený zákon hovoří jen o "škodě", nebo zda příslušníkům bezpečnostních sborů zákonodárce úmyslně nepřiznal právo na náhradu této újmy. 11. I když zvláštní senát v usnesení č. j. Konf 9/2020-40 konstatoval pravomoc soudu, učinil tak s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/19, jehož podstatou byly v rovině ústavněprávní závěry o systémové podjatosti služebního funkcionáře rozhodujícího o náhradě újmy. Ústavní soud ovšem v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/22 připustil, že systémová podjatost v závislosti na ko