Pl.ÚS 37/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 37/13 ze dne 10. 3. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj), Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 31 Cdo 2160/2012-137, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, č. j. 21 Co 103/2012-98, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 2. 2012, č. j. 32 EXE 849/2011-81, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí být dotčena na svých ústavně zaručených právech. Namítá porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek (čl. 11, odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 2. Podstatou řízení před obecnými soudy bylo rozhodování o návrhu vedlejšího účastníka (povinného) na částečné zastavení exekuce, pokud jde o úroky z prodlení ve výši 3 % ročně z vymáhané částky za předmětné období, neboť namítá jejich promlčení. Exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 1. 2007, č. j. 21 C 118/2005-272, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2008, č. j. 27 Co 536/2007-423) nabyl právní moci ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi (povinnému) dne 5. 5. 2008 a bylo jím povinnému společně a nerozdílně s D. H. uloženo zaplatit oprávněné 3 % roční úrok z prodlení jdoucí z této částky od 13. 6. 2005 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Stěžovatelka (oprávněná) podala návrh na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi dne 11. 11. 2011, tímto dnem bylo zahájeno exekuční řízení [§ 35 odst. 2 věta prvá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. II. Citace příslušných ustanovení občanského zákoníku 3. Ustanovení § 110 odst. 1 a odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), jejichž nesprávného výkladu se stěžovatelka dovolává, zní následovně: § 110 odst. 1: "Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty." § 110 odst. 3: "Úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání." III. Průběh rozhodování před obecnými soudy 4. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 6. 2. 2012, č. j. 32 EXE 849/2011-81, exekuci nařízenou usnesením ze dne 24. 11. 2011, č. j. 32 EXE 849/2011-66, částečně zastavil co do úroků z prodlení ve výši 3 % ročně jdoucích z částky 1 334 899,- Kč v době od 5. 5. 2008 do 11. 11. 2011 do zaplacení. Podle názoru soudu z ustanovení § 110 odst. 3 občanského zákoníku výslovně vyplývá, že úroky se promlčují v tříleté promlčecí době nezávisle na hlavní pohledávce. Jde-li o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato tříletá promlčecí doba jen tehdy, jde-li o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala až po právní moci rozhodnutí soudu či jiného orgánu. Úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala do právní moci rozhodnutí soudu či jiného orgánu či do uznání, se totiž promlčují v desetileté promlčecí době. Protože exekuční titul nabyl ve vztahu k povinnému (vedlejšímu účastníkovi) právní moci dne 5. 5. 2008 a návrh na nařízení exekuce byl podán dne 11. 11. 2011, když splatnost úroků z prodlení nastala po právní moci exekučního titulu, došlo k uplynutí tříleté promlčecí doby. 5. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2012, č. j. 21 Co 103/2012-98, usnesení soudu prvního stupně změnil co do neurčitého uvedení období, za jaké se úrok z prodlení zastavuje, když stanovil, že exekuce se částečně zastavuje co do úroků z prodlení ve výši 3 % ročně jdoucích z částky 1 334 899,- Kč od 5. 5. 2008 do zaplacení. Odvolání stěžovatelky shledal Krajský soud v Praze jako nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o promlčení úroku z prodlení za dobu od právní moci exekučního titulu je správná. Z ustanovení § 110 odst. 1, odst. 3 občanského zákoníku je zřejmé, že v tříleté promlčecí době se nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu do právní moci rozhodnutí, zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu, se promlčují po třech letech. Z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí. Právo na plnění úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu (5. 5. 2008) se nejpozději od 6. 5. 2011 promlčelo jako celek, tedy do zaplacení. 6. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 5. 2013, č. j. 31 Cdo 2160/2012-137, podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád") zamítl. 7. O dovolání stěžovatelky rozhodoval v souladu s § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen "velký senát Nejvyššího soudu"), neboť se tříčlenný senát Nejvyššího soudu č. 20, který měl dle rozvrhu práce rozhodovat, při posouzení otázky běhu promlčecí doby podle § 110 odst. 3, věty za středníkem občanského zákoníku, hodlal odchýlit od právního názoru, než ke kterému dospěl v usnesení ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010, a naopak setrvat na právním názoru uvedeném v jeho usnesení ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5308/2007. 8. V obou zmíněných rozhodnutích dospěl Nejvyšší soud ke shodnému výkladu § 110 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého dané ustanovení, pokud jde o promlčení, odlišuje opakující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím za dobu minulou (s desetiletou promlčecí dobou), a opakující se plnění, jejichž splatnost nastala až po právní moci rozhodnutí soudu (s tříletou promlčecí dobou). 9. Odlišný právní názor senátu Nejvyššího soudu č. 20 se týká promlčení práv na plnění úroků z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu, když v rozhodnutí ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010, Nejvyšší soud dovodil, že tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3, věty za středníkem občanského zákoníku, běží od právní moci exekučního titulu a že právo na plnění úroků z prodlení se podle tohoto ustanovení promlčí "jako celek, tedy do zaplacení", zatímco v rozhodnutí ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5308/2007, zaujal názor, podle kterého za promlčené bude třeba považovat právo na plnění úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu a starších než tři roky, počítané zpětně ode dne podání návrhu na exekuci. 10. Velký senát Nejvyššího soudu se v napadeném usnesení ztotožnil s právním názorem obsaženým v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1936/2010 (a naopak se odchýlil od závěru uvedeného v usnesení sp. zn. 20 Cdo 5308/2007), když má za to, že je-li vznesena námitka promlčení práva na úroky z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí, běží tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3, věty za středníkem občanského zákoníku od právní moci exekučního titulu a v takovém případě se právo na plnění úroků z prodlení promlčí "jako celek, tedy do zaplacení". 11. Na podporu takového výkladu velký senát Nejvyššího soudu poukázal na dosavadní judikaturu, podle které úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek ve smyslu § 154 odst. 2 občanského soudního řádu, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z