Pl.ÚS 37/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 37/22 ze dne 10. 1. 2023 Volba prezidenta republiky 2023 (Denisa Rohanová)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Denisy Rohanové, LL.M., zastoupené JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2022 č. j. Vol 16/2022-48 a rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 27. června 2022 č. 207/2022 Sb., o vyhlášení volby prezidenta republiky, za účasti Nejvyššího správního soudu a předsedy Senátu, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, a senátorů Miroslava Balatky, Michaela Canova, Jiřího Drahoše, Zdeňka Hraby, Pavla Kárníka, Marka Ošťádala, Miroslava Plevného, Přemysla Rabase, Davida Smoljaka, Adély Šípové, Petra Štěpánka, Ivo Trešla a Karla Zitterbarta, jednajících zmocněnkyní Gabrielou Svárovskou, zastoupených JUDr. PhDr. Pavlem Uhlem, Ph.D., Ph.D., advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 12. 2022, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 5, čl. 56 a čl. 57 Ústavy a v čl. 21 odst. 1, 3 a 4, čl. 22 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil jejich vykonatelnost. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím předsedy Senátu (dále jen "rozhodnutí předsedy Senátu") byla vyhlášena volba prezidenta republiky a stanoveny dny jejího konání na 13. a 14. 1. 2023. 3. K návrhu vedlejších účastníků - senátorů Nejvyšší správní soud napadeným usnesením zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 25. 11. 2022 č. j. MV- 70334-6/OV-2021 o registraci kandidátní listiny stěžovatelky pro volbu prezidenta republiky (dále jen "rozhodnutí ministerstva"), vyhlášenou rozhodnutím předsedy Senátu. Senátoři se domáhali zrušení rozhodnutí ministerstva s tvrzením, že návrh na registraci kandidátní listiny stěžovatelky byl podán dne 21. 10. 2021 a podpořili jej poslanci zvolení ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2017, z nichž žádný nebyl opětovně zvolen ve volbách konaných ve dnech 8. a 9. října 2021. Volba prezidenta republiky, pro niž byla stěžovatelka zaregistrována, byla vyhlášena rozhodnutím předsedy Senátu, uveřejněným dne 1. 7. 2022 (č. 207/2022 Sb.). Senátoři mají za to, že návrh na registraci kandidátní listiny stěžovatelky nebyl způsobilý vyvolat účinky pro volby vyhlášené až po jeho podání. 4. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podání kandidátní listiny před vyhlášením volby nemůže vyvolat právní účinky, neboť jde o úkon učiněný mimo právní režim pro něj určený. Přestože zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů, to neupravuje výslovně, je podle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že časový úsek k podávání kandidátních listin není omezen jen koncem, nýbrž i začátkem, kterým musí být vyhlášení volby předsedou Senátu. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nejde "pouze o pasivní volební právo stěžovatelky, ale též dalších, řádně zaregistrovaných kandidátů (v tomto případě Marka Hilšera, jehož práva hájí senátoři). Tito kandidáti mají právo na to, aby se volebního klání účastnili jen ti, kteří se do něj přihlásili v souladu se zákonem [...]. V tomto případě jde konkrétně o to, aby se volby prezidenta republiky účastnili pouze kandidáti, za kterými stojí aktuální a relevantní politická nebo občanská podpora." Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kandidátní listiny lze podávat až po vyhlášení volby prezidenta republiky. Stěžovatelce tudíž není bráněno v něčem, co jí zákon nezakazuje (jak se mylně domnívá), nýbrž se po ní požaduje, aby přijala pravidla pro podání kandidátní listiny, jež teleologický výklad zákona stanoví. Z obdobného důvodu nelze uplatnit zásadu výkladu in favorem libertatis (která ostatně vyvěrá, mimo jiné, právě z čl. 2 odst. 3 Listiny). Uvedenou zásadu lze použít, přichází-li v úvahu více výkladů právního předpisu. Nejvyšší správní soud, i přes nejednoznačnost rozhodného textu zákona o volbě prezidenta republiky, shledal, že v úvahu rozumně přichází pouze jediný výklad. Předmětem daného řízení je proces konstituování veřejné moci ve státě, při kterém má být obsazena funkce hlavy státu. Nelze k němu proto přistupovat stejně jako ke "klasickým" vztahům občana a státu, jimiž se Nejvyšší správní soud zabývá ve své obecné agendě (či dokonce jako ke vztahům soukromoprávním, v nichž je jednoznačně upřednostněna autonomie vůle jednotlivce). Naopak je třeba klást důraz na dodržování pravidel, která zohledňují smysl a účel tohoto procesu, respektive jeho jednotlivých fází. 5. Klíčovým východiskem je Nejvyššímu správnímu soudu skutečnost, že volby nejsou proces, který by probíhal neustále, tedy bez jasně vymezeného počátku, až do samotného hlasování, resp. vyhlášení výsledků. Takové pojetí, které zjevně zastává ministerstvo, by znamenalo, že v okamžiku zvolení jednoho prezidenta republiky by ihned začínala volba dalšího, nebo by dokonce procesy volby všech budoucích prezidentů, které by neměly žádný konkrétní počátek, probíhaly současně, což je absurdní. Při takovém výkladu by bylo teoreticky možné podat již nyní kandidátní listinu pro volbu, která by se měla konat např. v roce 2033. Jedním z nežádoucích důsledků takové situace by bylo např. riziko neustálé volební kampaně, což by popřelo zjevnou snahu zákonodárce o časové ohraničení volební kampaně - a to právě dnem vyhlášení voleb na straně jedné a vyhlášením celkových výsledků voleb na straně druhé (viz § 35 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky a totožná ustanovení v dalších volebních zákonech), jakož i smysl a účel relativně nového širšího právního rámce, který cílí na úpravu a kultivaci volebních kampaní (viz novelizaci volebních zákonů zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony). V extrémním případě by neustálá kampaň mohla dokonce paralyzovat ústavní systém. Proces volby prezidenta republiky tedy musí v určitém okamžiku začít. 6. Nejvyšší správní soud konstatoval, že volební zákony předepisují pro většinu úkonů přípravy voleb a hlasování lhůty - počítané zpravidla zpětně ode dne voleb (při volbě prezidenta republiky je tímto dnem první den volby). Přesný termín volby však není znám dříve, než je vyhlášena. Argument ministerstva, že termín volby je rámcově znám ihned na začátku volebního období, na které bude nové zvolení navazovat, je proto rovněž nepřesný a zavádějící. Do aktuálně probíhajícího volebního období prezidenta republiky může vstoupit řada nepředvídatelných skutečností, které nakonec povedou k jeho zkrácení. Vyhlášení volby jednoznačně a přesně fixuje její časový průběh. Zároveň jde o úkon, bez kterého volba nemůže proběhnout. Jde proto o klíčový úkon, a dokud není učiněn, volba vůbec neprobíhá. Nejvyšší správní soud nesouhlasí s výkladem ministerstva, že jde o čistě organizační úkon. Vyhlášení volby je prvním úkonem v procesu, který lze označit jako volba prezidenta republiky (v širším smyslu, nikoli ve smyslu užším, jak tento pojem používá § 2 zákona o volbě prezidenta republiky, který se fakticky týká spíše hlasování), tedy úkonem, který tento proces zahajuje. 7. To podle Nejvyššího správního soudu nutně vede k závěru, že "volební" (volebně relevantní) úkony lze činit až po vyhlášení volby, což platí jak pro volební orgány, tak pro voliče, kandidáty i další subjekty, které mají ve volebním procesu nějakou úlohu. Konkrétně podání kandidátní listiny je úkonem, který zahajuje registrační řízení (§ 21 odst. 3 věta druhá zákona o volbě prezidenta republiky). Takové řízení však nemůže být zahájeno v době, kdy ještě volební proces neběží. Podání kandidátní listiny před vyhlášením volby tedy nemůže vyvolat právní účinky. 8. Nejvyšší správní soud podotkl, že již dříve konstatoval, že "podpora desítky senátorů či dvacítky poslanců je odrazem toho, že kandidaturu předmětného kandidáta podporuje relativně podstatná část politické reprezentace vzešlé z přímých voleb". [... ] Poslanci a senátoři navrhující kandidáta totiž reprezentují určité hodno