Pl.ÚS 37/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 37/24 ze dne 18. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Michala Bartoně, Lucie Dolanské Bányaiové, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Martina Smolka, Jana Svatoně (soudce zpravodaje), Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti JUDr. Lenky Vislocké, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 24. října 2024 č. j. Konf 15/2023-44, za účasti zvláštního senátu, jako účastníka řízení, a 1. Obvodního soudu pro Prahu 10, 2. Mgr. et Bc. Petry Synek Vislocké a 3. JUDr. Ondřeje Vislockého, zastoupených JUDr. Martinem Karešem, advokátem, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, 4. hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, a 5. obchodní společnosti Linke spol. s r. o., sídlem Schöfflerova 2013/33, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Petrou Fenikovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 89 odst. 2 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") domáhala vydání nemovitých věcí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Obvodní soud její žalobu rozsudkem ze dne 13. 7. 1993 č. j. 16 C 82/92-24 zamítl. Tento rozsudek Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") potvrdil rozsudkem ze dne 10. 7. 1995 č. j. 19 Co 561/93-59. 3. Později se stěžovatelka domáhala vydání stejných nemovitých věcí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Praha rozhodlo (rozhodnutí ze dne 3. 3. 2004 č. j. PÚ 8715/93), že (mimo jiné) stěžovatelka není vlastnicí těchto nemovitých věcí. Proti tomuto rozhodnutí podala dne 10. 5. 2004 stěžovatelka žalobu, načež obvodní soud rozsudkem ze dne 13. 1. 2006 č. j. 11 C 125/2004-105 (ve spojení s usnesením ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 C 125/2004-143) a městský soud rozsudkem ze dne 15. 10. 2007 č. j. 24 Co 398/2006-196 a dále obvodní soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2008 č. j. 11 C 125/2004-249 a městský soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2010 č. j. 24 Co 338/2008-319 rozhodly, že stěžovatelka je spoluvlastnicí těchto nemovitých věcí. Tím bylo zcela nahrazeno výše uvedené správní rozhodnutí pozemkového úřadu. Podaná dovolání Nejvyšší soud zčásti zamítl a zčásti odmítl (rozsudkem ze dne 15. 6. 2011 č. j. 28 Cdo 477/2011-391), resp. odmítl (usnesením ze dne 3. 11. 2010 č. j. 28 Cdo 2353/2010-374). 4. Následně čtvrtý vedlejší účastník podal žalobu pro zmatečnost, a to mimo jiné z důvodu uvedeného v § 229 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Tuto žalobu obvodní soud zamítl usneseními ze dne 10. 10. 2012 č. j. 11 C 125/2004-497 a č. j. 11 C 125/2004-504 s tím, že nejde o totožnou věc, a není tak dána překážka věci rozhodnuté. Stejného názoru byl i městský soud (usnesení ze dne 20. 2. 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-565) a Nejvyšší soud (usnesení ze dne 28. 8. 2014 č. j. 21 Cdo 2791/2013-644). 5. Na základě ústavní stížnosti čtvrtého vedlejšího účastníka Ústavní soud rozhodnutí uvedená v bodě 4 zrušil nálezem ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 3567/14 (N 239/83 SbNU 717). V odůvodnění tohoto nálezu podrobně vysvětlil, proč se za daných procesních okolností s názorem obecných soudů, že není dána překážka věci rozhodnuté, neztotožnil a naopak shodně s čtvrtým vedlejším účastníkem dovodil, že pravomocné rozhodnutí v restitučním sporu o určení vlastnického práva v režimu zákona o mimosoudních rehabilitacích podle něj představuje překážku věci rozhodnuté pro řízení o vydání týchž nemovitých věcí podle zákona o půdě. Vzhledem k tomu, že o věci samé rozhodl civilní soud (podle zákona o mimosoudních rehabilitacích) a poté o ní znovu rozhodoval pozemkový úřad (podle zákona o půdě, Ústavní soud současně konstatoval, že se zde stala spornou otázka pravomoci, a považoval za pochybení, že nebyla vyřešena postupem předpokládaným zákonem č. 131/2002 Sb. 6. Poté podal obvodní soud návrh na zahájení řízení o kompetenčním konfliktu, zvláštní senát usnesením ze dne 21. 3. 2018 č. j. Konf 20/2017-35 odmítl (ve stručnosti řečeno) jako předčasný. 7. Usnesením obvodního soudu ze dne 13. 7. 2021 č. j. 11 C 125/2004-875 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 28. 4. 2022 č. j. 29 Co 486/2021-925 v rozsahu napadeném žalobou pro zmatečnost byly pak zrušeny výše uvedené rozsudky (sub 3) obvodního a městského soudu, neboť soudy - s respektem k nálezu sp. zn. III. ÚS 3567/14 - uzavřely, že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto a byl tak naplněn zmatečnostní důvod uvedený v § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. 8. Následně obvodní soud podal návrh na rozhodnutí o kompetenčním sporu, který zvláštní senát ústavní stížností napadeným usnesením odmítl s tím, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů]. V jeho odůvodnění zvláštní senát konstatoval, že aktuálně zde existuje pravomocné rozhodnutí civilního soudu vydané podle části třetí o. s. ř. a pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu, proti kterému však byla podána žaloba podle části páté o. s. ř., a že by mohl zasáhnout, jestliže by pozemkový úřad podal návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, jelikož by si osoboval pravomoc vydat v této věci rozhodnutí, a současně by měl za to, že by rozhodoval o téže věci. Nyní však civilní soud podle části třetí o. s. ř. ani pozemkový úřad o své pravomoci nepochybovaly a věc meritorně posoudily a pravomoc civilního soudu (který rozhodoval v řízení podle části třetí o. s. ř.) zpochybňuje až civilní soud v řízení podle části páté o. s. ř. V takovém případě však překážka věci pravomocně rozhodnuté (dovozená soudem se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 3567/14) představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 159a odst. 4, § 104 odst. 1 o. s. ř.), a soud je povinen řízení zastavit; zhojit opomenutí orgánu výkonné moci spočívající v nepodání návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu v tomto stadiu řízení soud nemůže. Zvláštní senát se zabýval i ústavněprávními aspekty věci. Odmítl, že by došlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), pokud by obvodní soud řízení (podle části páté o. s. ř.) zastavil, neboť stěžovatelčina věc byla meritorně posouzena a rozhodnuta soudem. Neshledal ani, že by rozhodnutí vydaná v řízení podle části třetí o. s. ř. představovala nicotný akt. Zvláštní senát se naopak do jisté míry nepřímo distancoval od právního názoru nálezu sp. zn. III. ÚS 3567/14, když výslovně uvedl, že se nevyjadřuje k tomu, zda se s ním ztotožňuje. S ohledem na to, že byl nucen návrh na zahájení řízení odmítnout bez věcného posouzení, považoval to za nadbytečné. 9. Obvodní soud tak musí znovu rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 3. 3. 2004, kterou stěžovatelka podala dne 10. 5. 2004, a to v rozsahu, kterého se týkalo zrušení rozhodnutí ve zmatečnostním řízení. Podle aplikace infoSoud je řízení t. č. přerušeno. II. Stěžovatelčina argumentace 10. Stěžovatelka argumentuje, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 3567/14 uložil obecným soudům podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, a vytýká zvláštnímu senátu, že tento názor nerespektoval, jestliže návrh odmítl. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je právní názor vyslovený v odůvodnění kasačního nálezu pro obecné soudy závazný [např. nález ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 3042/12 (N 155/70 SbNU 431)], a podle které jsou-li možné dvě intepretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý proces a druhá proti, je třeba zvolit prvně uvedenou [např. nález ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 3042/12 (N 155/70 SbNU 431)], stěžovatelka namítá, že zvláštní senát nebyl oprávněn rozhodnout, že v dané věci takový návrh podat nelze, uvedl-li Ústavní soud, že takový návrh měl být podán. III. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků říz