Pl.ÚS 38/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 38/13 ze dne 18. 2. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jana Filipa (soudce zpravodaje), Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Richarda Balhara, zastoupeného Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. června 2005 č. j. 5 C 226/2004-150, rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. října 2007 č. j. 5 C 226/2004-242, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2010 č. j. 27 Co 165/2008-279 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013 č. j. 31 Cdo 3043/2010-324, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Siemens Electric Machines s. r. o., IČ 26230755, se sídlem v Drásově 126, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností ze dne 29. 7. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi podle jeho názoru došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel po vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení částky 1 750 000 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení od 12. 10. 1999 do zaplacení. Tato částka odpovídala výši provize, kterou měla získat společnost CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. za obstarání blíže popsané pohledávky od společnosti Siemens Elektromotory s. r. o. (viz níže, dále též sub 4 a sub 24). Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozhodl ve věci napadeným rozsudkem ze dne 1. 6. 2005 č. j. 5 C 226/2004-150, kterým žalobu zamítl (výrok I). K odvolání žalobce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2007 č. j. 27 Co 564/2005-174 zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Následně okresní soud napadeným rozsudkem ze dne 9. 10. 2007 č. j. 5 226/2004-242 zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 750 000 Kč za období od 12. 10. 1999 do zaplacení (výrok I). Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých mezi společností CHEMOLAK MORAVIA s. r. o., jako postupníkem, a společností Siemens Elektromotory s. r. o. (právním předchůdcem žalované, zde vedlejšího účastníka), jako postupitelem, byla platně uzavřena smlouva o postoupení blíže specifikovaných pohledávek ze dne 17. 4. 1998 za dlužníkem SIGMA Lutín a. s. v částce postoupených pohledávek 9 101 992 Kč, a to za cenu ve výši 7 500 000 Kč, přičemž ve smlouvě nebyla sjednána doba plnění. Podle okresního soudu spornou mezi účastníky byla skutečnost, zda od smlouvy o postoupení pohledávek bylo ze strany žalované, resp. jejího právního předchůdce, platně odstoupeno, když žalobce tvrdil, že mezi smluvními stranami nebyl sjednán termín plnění a postupník nebyl vyzván k úhradě úplaty za postoupení a nebyla mu poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení úplaty, což má za následek neplatnost odstoupení. 3. Okresní soud platnost odstoupení od smlouvy posuzoval s odkazem na § 261 odst. 6 obch. zák., přičemž dovodil, že se provedenými důkazy žalované nepodařilo prokázat, že mezi účastníky byl sjednán termín plnění, byť ústně, stejně jako to, že by společnost CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. vyzvala podle § 340 odst. 2 obch. zák. k plnění, tj. zaplacení částky 7 500 000 Kč. Nebyla-li tedy společnost CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. právním předchůdcem žalované jako věřitele vyzvána k plnění, nemohla se dostat do prodlení ve smyslu § 365 obch. zák. a právní předchůdce pak nebyl oprávněn z důvodu prodlení od smlouvy odstoupit, přičemž je lhostejné, zda by takové prodlení znamenalo podstatné či nepodstatné porušení smluvní povinnosti (§ 345 a § 347 obch. zák.). Odstoupení od smlouvy ze dne 6. 5. 1998 je proto třeba považovat za neplatné a smluvní strany byly uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek i nadále vázány. 4. Okresní soud dále dovodil, že následné postoupení předmětných pohledávek smlouvou ze dne 3. 9. 1998 právním předchůdcem žalované, který byl nadále jejich majitelem, společnosti KV-TRADE s. r. o., mělo za následek vznik nemožnosti plnění smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 1998, a proto v něm lze spatřovat jednání, které zakládá odpovědnost žalované za případný vznik škody (§ 353 obch. zák.). Z předcházející smlouvy o obstarání pohledávek, uzavřené dne 1. 4. 1998 mezi žalobcem a společností CHEMOLAK MORAVIA s. r. o., bylo prokázáno, že se žalobce zavázal zaplatit této společnosti odměnu ve výši 1 750 000 Kč za obstarání pohledávek od společnosti Siemens Elektromotory s. r. o., když splatnost odměny byla stanovena na okamžik nabytí vlastnického práva společností CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. k předmětným pohledávkám za společností SIGMA Lutín a. s. Okresní soud tak považoval částku 1 750 000 Kč za škodu ve formě ušlého zisku, která společnosti CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. vznikla z důvodu porušení smluvní povinnosti ze strany právního předchůdce žalované, vedoucího k nemožnosti plnění. Okresní soud uzavřel, že v daném případě byly splněny předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 373 obch. zák., avšak v § 379 obch. zák. je omezen rozsah škody na škodu předvídatelnou, pro jejíž přiznání však v tomto případě nebyly splněny zákonné podmínky. Proto dospěl k závěru, že žalobní požadavek na zaplacení částky 1 750 000 Kč není důvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. K odvolání žalobce krajský soud rozhodl napadeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje. Zopakoval část významných listinných důkazů a dovodil shodně s okresním soudem, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 1998 je platná. Zdůraznil, že podle dohody mělo vlastnictví postupovaných pohledávek přejít až zaplacením smluvené částky, ale k převodu nikdy nedošlo, neboť společnost CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. za jejich postoupení právnímu předchůdci žalované nikdy nezaplatila. Odvolací soud nesouhlasil s názorem okresního soudu, že mezi účastníky smlouvy ze dne 17. 4. 1998 (mezi CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. a Siemens Elektromotory s. r. o.) nedošlo k ústní smlouvě o době splatnosti. Měl však za to, že pokud bylo mezi účastníky ústně dohodnuto zaplacení smluvené částky do 30. 4. 1998, nebyla společnost Siemens Elektromotory s. r. o. již povinna vyzvat svého dlužníka k zaplacení částky a stanovit mu tak lhůtu splatnosti, neboť tato již byla dohodnuta akceptací písemného návrhu postupníka. Odvolací soud uvěřil tvrzením žalované, že společnost CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. byla telefonicky i písemně (dopisem ze dne 20. 4. 1998) urgována o zaplacení částky a že poté v květnu 1998 bylo od smlouvy o postoupení odstoupeno. Žalovaný sice nebyl schopen prokázat odeslání jak upomínacího dopisu ze dne 20. 4. 1998, tak odstoupení od smlouvy, nicméně odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. bez problémů vydala originály listin, vztahujících se k postoupeným pohledávkám, jejich původnímu majiteli. Svědek Ing. Plaček, který v době postoupení pohledávek pracoval v této společnosti ve funkci ekonomického náměstka, ve své výpovědi uvedl, že pohledávky od právního předchůdce žalovaného byly odkupovány na podnět žalobce a že jejich dohoda se žalobcem byla taková, že žalobce poskytne na zakoupení pohledávek peníze. Tento svědek rovněž potvrdil, že právnímu předchůdci žalovaného byly bez problémů vráceny originály dokladů vztahujících se k pohledávkám, když smlouva byla považována za "passé" a ze strany CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. již nebyla vyvíjena žádná aktivita. Odvolací soud měl za to, že takovéto jednání společnosti CHEMOLAK MORAVIA s. r. o. neodpovídá jejímu původnímu úmyslu pohledávky odkoupit a dále prodat. Vzhledem k obsahu přípisů této firmy, učiněných v březnu až v dubnu 1998 na adresu právního předchůdce žalovaného, by se dalo spíše předpokládat, že platba za postoupení pohledávky bude učiněna ihned a námitku, že postoupené pohledávky nebylo možno bez výzvy uhradit, odvolací soud proto považoval za účelově vznesenou. Dále měl za to, že dohoda o lhůtě splatnosti byla mezi účastníky uzavřena (ústní formou), když § 524 obč. zák. obligatorně uvedení lhůty splatnosti ve smlouvě nevyžaduje. Pokud právní předchůdce žalovaného následně od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupil, učinil tak v souladu s ust. § 345 obch. zák. Nesplnění povinnosti ze smlouvy - neposkytnutí úplaty za postoupení pohledávky bylo (vzhledem k okolnostem případu, kdy na dlužníka měl být v nejbližší době prohlášen konkurz) podstatným porušením smlouvy, pro které mohl věřitel odstoupit za pod