Pl.ÚS 38/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 38/22 ze dne 20. 6. 2023 222/2023 Sb. N 94/118 SbNU 199 Obecně závazná vyhláška města Příbram č. 1/2022, o nočním klidu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 38/22 dne 20. června 2023 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Josefa Baxy, Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Radovana Suchánka, Jana Svatoně, Pavla Šámala (soudce zpravodaj), Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Daniely Zemanové a Jiřího Zemánka o návrhu Ministerstva vnitra na zrušení čl. 3 odst. 2 bodu prvního obecně závazné vyhlášky města Příbram č. 1/2022 o nočním klidu, za účasti města Příbram, sídlem Tyršova 108, Příbram, zastoupeného JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, sídlem Pražská 140, Příbram, jako účastníka řízení, takto: Ustanovení čl. 3 odst. 2 bodu prvního obecně závazné vyhlášky města Příbram č. 1/2022 o nočním klidu se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále též jen "navrhovatel") se dne 29. 12. 2022 návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení obecně závazné vyhlášky města Příbram č. 1/2022 o nočním klidu (dále jen "napadená vyhláška") pro rozpor s § 5 odst. 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 417/2021 Sb., a čl. 104 odst. 1 Ústavy. 2. Město Příbram (dále jen "město") napadeným ustanovením stanovilo, že v měsících červenci a srpnu roku 2022 se každý pátek a sobotu posouvá počátek doby nočního klidu na dvacátou třetí hodinu namísto zákonem stanovené dvacáté druhé hodiny. 3. Podání návrhu na zrušení napadeného ustanovení předcházel postup podle § 123 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v němž navrhovatel rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022 č. j. MV-95031-16/ODK-2022 pozastavil účinnost napadeného ustanovení. Rozklad města proti uvedenému rozhodnutí zamítl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 9. 12. 2022 č. j. MV-170825-3/SO-2022, které bylo městu doručeno dne 12. 12. 2022. II. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel tvrdí, že napadené ustanovení odporuje § 5 odst. 7 zákona o některých přestupcích a čl. 104 odst. 1 Ústavy, protože jím město zneužilo svou zákonem svěřenou působnost tím, že zkrátilo dobu nočního klidu, aniž tak učinilo v návaznosti na konkrétní nebo konkretizovanou výjimečnou situaci. Navrhovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/16 (N 101/81 SbNU 617; 335/2016 Sb.), který se zabýval stanovením výjimek z doby nočního klidu. Platí, že výjimečné situace, kdy se doba nočního klidu stanoví kratší nebo žádná, je třeba vymezit natolik určitě, aby lidé žijící v obci mohli počet a rozložení potenciálně probdělých nocí v roce předvídat. Výjimka musí být stanovena jednoznačně v obecně závazné vyhlášce, aby byla zachována kritéria výjimečnosti a předvídatelnosti. 5. Město přitom dříve uvedlo, že ne všechny kulturní a společenské akce je možné plánovat dopředu řadu měsíců tak, aby byla příslušná výjimka obsažena přímo v obecně závazné vyhlášce, protože v letních měsících je obvyklé pořádat rodinné oslavy, setkání organizovaná zájmovými spolky, prezentace řemesel a podobně, které jsou často spojeny s živou hudbou, spontánním zpěvem či jen běžnou komunikací mezi více lidmi. Město proto podle navrhovatele přistoupilo k přijetí napadeného ustanovení v zájmu upevňování mezilidských vazeb udržení tradic těchto akcí, aby co nejvíce "odformalizovalo" proces příprav podobných akcí a aby udrželo jejich tradici, zejména po rozvolnění omezení spojených s covidovou epidemií. Podle navrhovatele není předmětem napadeného ustanovení vymezení žádného konkrétního či konkretizovaného výjimečného případu spojeného s tradiční slavností nebo jinou obdobnou akcí. Z vyjádření města vyplývá, že nikoli každý pátek a sobotu probíhá významná a výjimečná akce. Napadené ustanovení tak má povahu "obecné výjimky", což s ohledem na závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/16 odporuje zákonem vymezené působnosti obce. 6. K dosavadní argumentaci města navrhovatel tvrdí, že podle požadavků Ústavního soudu je třeba zkrácení doby nočního klidu vymezit v návaznosti alespoň na typovou charakteristiku akce a určit časový úsek, kdy bude akce konána, např. uvedením určité akce a měsíce, ve kterém se má konat, a rozsahem omezení doby nočního klidu, např. že jde o jednu noc. Navrhovatel přisvědčil tvrzení města, že obce nemají povinnost vydávat obecně závaznou vyhlášku o regulaci doby nočního klidu. Rozhodne-li se však obec pro tuto možnost, musí respektovat, že k tomu je oprávněna jen u výjimečných událostí, zejména slavností nebo obdobných společenských akcí. Město přitom v napadené vyhlášce této možnosti využilo, protože v čl. 3 odst. 2 bodu druhém ve spojení s přílohou napadené vyhlášky se určuje, při kterých výjimečných akcích se doba nočního klidu mění. Prvek výjimečnosti však neobsahuje napadené ustanovení, protože dobu nočního klidu mění každý pátek a sobotu v červenci a srpnu roku 2022, tedy nikoli v návaznosti na určitou místní událost. Obecně závaznou vyhláškou lze v tomto směru určit jen konkrétní nebo konkretizovaný výjimečný případ. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Soudce zpravodaj podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zaslal městu jako účastníkovi řízení návrh k vyjádření a podle § 69 odst. 3 téhož zákona rovněž požádal Veřejného ochránce práv o vyjádření, zda vstupuje do řízení. Veřejný ochránce práv podáním ze dne 24. 1. 2023 Ústavní soud vyrozuměl, že do řízení nevstupuje. 8. Město ve vyjádření uvádí, že je k přijetí napadeného ustanovení motivovala "vyšší poptávka po společenském životě" v letních měsících, kdy je mimo jiné déle denní světlo. To znamená, že v létě jsou lidé přirozeně aktivnější než v zimě. Úprava doby nočního klidu je právem obce, nikoli její povinností. Obec nemusí vydávat obecně závaznou vyhlášku o úpravě doby nočního klidu, protože ji obecně reguluje zákon. O víkendy jde, protože v pracovní dny se lidé s ohledem na svá zaměstnání společenských akcí neúčastní. Město zdůrazňuje, že napadené ustanovení splňuje obsahová kritéria pro obecně závazné vyhlášky o regulaci doby nočního klidu vyplývající z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/16. Existuje 1. potřeba regulace doby nočního klidu, protože zde je "rozsáhlá společenská poptávka" občanů města a široká politická shoda. Jde-li 2. o požadavek výjimečnosti, omezení dopadá jen na období vybraných letních měsíců a jen některé dny v týdnu a doba nočního klidu je omezována minimálně. Napadené ustanovení vyhovuje 3. i požadavku předvídatelnosti, protože konkrétní dny jsou předem vymezeny obecně závaznou vyhláškou. Jde-li konečně 4. o požadavek rozumnosti a přiměřenosti, omezení doby nočního klidu je minimální a odpovídá běžnému životnímu rytmu v letních měsících, jak bylo shora uvedeno. 9. Město dále uvádí, že ne všechny kulturní a společenské akce jsou natolik významné, aby je bylo možno plánovat a předvídat mnoho měsíců dopředu, tedy aby byl splněn požadavek jejich konkrétního vymezení v obecně závazné vyhlášce obce. Město se rozhodlo v zájmu udržení tradice neformálních akcí a s ohledem na ukončení restrikcí spojených s bojem proti covidové epidemii, že je žádoucí umožnit lidem i předem dlouhodobě neplánovaná a místní setkávání spojená se zvýšenou tvorbou hluku ve večerních (nikoli nočních) hodinách. Motivací k přijetí napadeného ustanovení byla rovněž snaha co nejvíce "odformalizovat" přípravu obdobných společenských akcí. Tento model se osvědčil, protože nevede k omezení možnosti odpočinku a podílí se na zvýšení kvality života místních obyvatel. 10. Dále město tvrdí, že ve věci řešené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/16 tehdy obec, jejíž obecně závazná vyhláška byla napadena, týmž předpisem upravila omezení doby nočního klidu o víkendech v letních měsících, tedy obdobně jak to činí město nyní napadeným ustanovením. Ústavní soud však k tomu tehdy ničeho nenamítal. Konečně město poukazuje na to, že navrhovatel nezkoumal, zda je napadené ustanovení přiměřené a odpovídá místním zvyklostem, což je podstatou ústavně zaručeného práva na samosprávu. Snaha navrhovatele posuzovat místní regulaci obecně, bez znalostí místních specifik, uvedenému právu odporuje. Postoj navrhovatele je přehnaně formalistický, selektivní a diskriminační. 11. Soudce zpravodaj zaslal doručené vyjádření navrhovateli na vědomí a k případné replice. Navrhovatel v reakci na to uvedl, že se s obsahem vyjádření města již vypořádal v návrhu, a na dřívější argumentaci odkázal. 12. Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl ve věci bez jeho nařízení. IV. Znění napadeného ustanovení 13. Ust