Pl.ÚS 4/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/05 ze dne 6. 3. 2007 129/2007 Sb. N 40/44 SbNU 501 Vyhláška města Ústí nad Labem (ochrana životního prostředí a veřejné zeleně)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 6. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 4/05 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení čl. 1 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 1 písm. a), c) d), e) a f), čl. 8 a čl. 9 obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (nález byl vyhlášen pod č. 129/2007 Sb.). Obecně závazná vyhláška města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Rekapitulace odůvodnění návrhu Návrhem podaným podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), doručeným Ústavnímu soudu dne 26. ledna 2005, ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále jen "navrhovatel") navrhl zrušení čl. 1 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 1 písm. a), c) d), e) a f), čl. 8 a čl. 9 obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (dále jen "vyhláška"). Podle navrhovatele označená ustanovení vyhlášky jsou v rozporu se zákonem, neboť stanovují povinnosti (zákazy) bez zákonného základu a nad rámec samostatné působnosti obce. Z tohoto důvodu zahájil dne 2. listopadu 2004 správní řízení ve věci pozastavení účinnosti této vyhlášky. Protože město Ústí nad Labem nápravu nezjednalo, rozhodnutím ze dne 3. ledna 2005 č. j. MS-1883/1-2004 navrhovatel účinnost předmětné vyhlášky pozastavil. Město Ústí nad Labem označenou vyhláškou ukládá povinnosti, které do samostatné působnosti obce nepatří, protože jsou upraveny zvláštními zákony, a jsou tedy výkonem státní správy: Článek 1 odst. 2 vyhlášky vymezuje veřejné prostranství s odkazem na § 34 zákona o obcích. Obec je však v rámci zachování principu právní jistoty povinna specifikovat, co je míněno veřejným prostranstvím. Zvláště tzv. další prostory přístupné každému bez omezení musí jednoznačně určit vzhledem k právní jistotě občanů. Článek 1 odst. 3 vyhlášky vymezuje pojem "čistota a pořádek". Toto vymezení je obecné a nekonkrétní. Tato oblast je navíc předmětem státní správy v rámci přestupků, nikoliv záležitostí obce v samostatné působnosti, kterou by měla řešit v obecně závazné vyhlášce. Obdobně nakládání s vraky vozidel, upravené v čl. 1 odst. 4 a čl. 2 písm. h) vyhlášky, nespadá do samostatné působnosti obce, ale do sféry státní správy [s odkazem na ustanovení § 19 odst. 2 písm. g) a § 19 odst. 3 a 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích]. Pokud čl. 1 odst. 6 vyhlášky vymezuje veřejnou zeleň, kam zahrnuje také zařízení a objekty na ní se nacházející, je to nad rámec zákonného vymezení podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Za veřejnou zeleň se totiž podle uvedeného zákona považuje pouze to, co je tak označeno v katastru nemovitostí. Všechna jednání uvedená v čl. 2 písm. a), b), c) a e) vyhlášky, týkající se znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství, spadají pod § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Je tedy na příslušném správním orgánu, aby případné znečištění posoudil, projednal a eventuálně uložil sankci. Aby obec nepřekročila svou zákonnou působnost, může postihovat jednání, které je nežádoucí, ale které nemá charakter jednání státem postihovaného (ať již jako trestný čin, přestupek, jiný správní delikt). Problematiku čl. 2 písm. d) vyhlášky řeší ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zákaz znečišťování veřejných prostranství řeší zákon č. 200/1990 Sb. v § 47 odst. 1 písm. d) a g). Stejně tak problematika čl. 2 písm. f) vyhlášky (znečišťování ulic a veřejných prostranství skladováním materiálu) je řešena citovanými ustanoveními přestupkového zákona, eventuálně v § 47b odst. 1 písm. d) téhož zákona (narušení vzhledu obce). Ustanovení článku 3 odst. 1 vyhlášky zakazuje znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství. Odpovídající sankce jsou rovněž upraveny přestupkovým zákonem. Obecná povinnost předcházet škodám je pak upravena v § 415 občanského zákoníku. Pokud čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky upravují schůdnost chodníků, ta je upravena § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Obdobně oblast upravená v čl. 3 odst. 3 vyhlášky je řešena v ustanovení § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Stejně tak materie upravená v čl. 3 odst. 5 vyhlášky je řešena v § 28 zákona č. 13/1997 Sb. Článek 4 odst. 4 vyhlášky koliduje s právní úpravou užívání jedů a toxických látek, obsaženou v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zejm. § 44a). Článek 6 písm. a) vyhlášky upravuje oblast regulovanou zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (zejm. § 12 uvedeného zákona). Podmínky spalování rostlin může podle § 3 odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, stanovit obecní úřad nařízením obce. Článek 6 písm. b) vyhlášky pokrývá oblast upravenou zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, (srov. § 39 odst. 4) a zákonem o životním prostředí. A věc dopadá i na generální povinnost stanovenou v § 415 občanského zákoníku. Článek 6 písm. c) vyhlášky zakazuje ponechat travní porosty neposečené po 30. červnu a 31. srpnu, zejména k zabránění šíření plevelů a pylových alergenů. Obec však může toto stanovit jen pro svůj majetek, nemá žádné zákonné zmocnění pro zásah do vlastnických práv třetích osob. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky pro zabránění šíření plevelů, aniž by k úpravě těchto podmínek zmocňoval obce. Článek 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky upravuje jednání, které je jako poškozování a znehodnocování majetku přestupkem podle § 47 odst. 1 písm. g) a písm. d) přestupkového zákona, eventuálně § 45 odst. 1 téhož zákona. V soukromoprávní rovině je obecná povinnost předcházet škodám upravena v § 415 občanského zákoníku. Obdobně jednání, popsané v čl. 7 odst. 1 písm. c) vyhlášky je přestupkem podle § 50 odst. 1 písm. a), případně § 45 odst. 1 přestupkového zákona. Také občanský zákoník v § 415 stanoví obecnou povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k poškozování zdraví, majetku, přírody či životního prostředí. Zákaz poškozovat či ničit dřeviny [čl. 7 odst. 1 písm. d) vyhlášky] je upraven v § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákaz odhazovat hořící a doutnající předměty, rozdělávat a udržovat otevřené ohně [čl. 7 odst. 1 písm. e) vyhlášky] je obsažen v zákoně č. 133/1987 Sb. (sic - pozn. red.: správně č. 133/1985 Sb.), který reguluje podmínky požární ochrany. Článek 8 písm. a), b), c) a d) vyhlášky je pokryt přestupky podle § 47 odst. 1 písm. g) a § 50 odst. 1 přestupkového zákona. Problematika čl. 8 písm. e) vyhlášky nespadá, s ohledem na nález sp. zn. Pl. ÚS 14/99, do samostatné působnosti obce a je řešena v samostatných zákonech, např. v zákoně č. 13/1997 Sb. nebo v zákoně č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Pokud jde o článek 9 vyhlášky, ten koliduje se sankcemi stanovenými zákonem o přestupcích, případně se soukromoprávní odpovědností stanovenou příslušnými předpisy práva soukromého. Některé zákazy se podle navrhovatele mohou týkat jen ploch, které jsou ve vlastnictví obce, nikoliv ploch třetích osob (jinak by došlo k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva). Jedná se: - o zákaz stanovený v čl. 2 písm. g) vyhlášky, - o povinnost zajišťovat čistotu zdí a plotů a staveb bezprostředně přiléhajících k ulicím a jiným veřejnoprávním prostranstvím podle čl. 3 odst. 2 písm. d) vyhlášky, - o povinnost podle čl. 3 odst. 2 písm. e), příp. čl. 3 odst. 4 vyhlášky, - o zákaz stanovat a noc